3 Tdo 147/2002
Datum rozhodnutí: 15.05.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 147/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. května 2002 o dovolání podaném obviněnou L. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 9 To 231/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 71/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. 5 T 71/2000, jímž bylo rozhodnuto ve věci obviněné L. H. a dalších sedmi obviněných, byla obviněná L. H. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněné podle § 55 odst. 1 písm. a) ,b) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. NOKIA .

O odvolání podaném obviněnou proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Praze, jenž svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 9 To 231/2001, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu obviněné L. H. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině sám znovu rozhodl tak, že se obviněná podle § 187 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Dále byl uložen trest propadnutí věci, a to shodně s původním výrokem soudu prvního stupně. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněné doručeno 17. 12. 2001 a jejímu obhájci 6. 12. 2001.

Obviněná podala prostřednictvím obhájce dne 18. 2. 2002 v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 9 To 231/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl jednak důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a jednak důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání spatřuje obviněná ve skutečnosti, že odvolací soud nedodržel lhůtu k přípravě na veřejné zasedání o odvolání, přičemž nevzal v úvahu omluvu obviněné a jednal bez její přítomnosti. Podle přesvědčení obviněné v napadeném rozhodnutí došlo též k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když skutková zjištění byla založena na vadném hodnocení provedených důkazů.

S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněná v petitu svého dovolání navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a ve smyslu § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, jímž by ji podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zprostil.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání je nový mimořádný opravný prostředek, který byl zaveden novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jež nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z uvedené zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti trestního řádu nového, resp. novelizovaného), jestliže je zapotřebí v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu upřednostnit dřívější procesní právo před pozdějším. Takové výjimky pak trestní řád upravuje ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních.

V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněné L. H. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Krajského soudu v Praze) 13. 6. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle dřívějšího trestního řádu přicházelo v trestním řízení v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) a obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb., přitom vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

Podle ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2002 musí být součástí každého rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném ve druhém stupni, poučení o dovolání, v němž musí být uvedeny též oprávněné osoby včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d tr. ř.). Dále zde musí být uvedena lhůta k podání dovolání, označení soudu,ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e tr. ř.), označení soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f tr. ř.). Je samozřejmě logické, že tímto poučením lze opatřit jedině rozhodnutí soudů vydaná již za účinnosti nové trestně procesní normy, s níž lze již spojovat schopnost trestního řádu právně závazným způsobem vyvolávat účinky vyjádřené v textu zákona a sledované zákonodárcem, v daném případě při aplikaci nového mimořádného opravného prostředku.

Rozhodnutí vydané před 1. 1. 2002, které v posuzovaném případě obviněná L. H. napadla dovoláním, takové poučení o možnosti dovolání a s ním souvisejících náležitostech ovšem neobsahovalo a ani je obsahovat nemohlo, neboť podle tehdy účinného (dřívějšího) trestního řádu nebylo možné dovolání uplatnit.

S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl v druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněné L. H. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 15. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler