3 Tdo 1468/2015
Datum rozhodnutí: 09.12.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1468/2015 -31
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2015 o dovolání, které podal obviněný A. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 3 To 61/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 280/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 104 T 280/2014 , byl obviněný A. Z. na skutkovém základě popsaném ve výroku rozsudku pod body 1 - 7) uznán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku [body 1), 4), 5)], dílem dokonaného, dílem nedokonaného přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 trestního zákoníku [body 2), 3)], pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku [bod 6)], přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pokusu přečinu porušování domovní svobody podle § 21 odst. 1 k § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku [bod 7)]. Za trestné činy uvedené pod body 1 - 5) a sbíhající se přečiny výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 27. 11. 2014, č. j. 104 T 186/2014-120, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2015 (jímž byl zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 28. 7. 2014, č. j. 101 T 139/2014-63, který byl obviněnému doručen dne 5. 8. 2014 a nabyl právní moci dne 14. 8. 2014), byl podle § 175 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 27. 11. 2014, č. j. 104 T 186/2014-120, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2015 (jímž byl zrušen výrok o vině a celý výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 28. 7. 2014, č. j. 101 T 139/2014-63, který byl obviněnému doručen dne 5. 8. 2014 a nabyl právní moci dne 14. 8. 2014). Za trestné činy uvedené pod body 6 a 7) byl podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené společnosti RPG Byty, s. r. o., se sídlem Ostrava, Gregorova 2582/3, škodu ve výši 3.450,- Kč.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 3 To 61/2015 , jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu z podnětu obviněného zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1 - 5), ve výroku o souhrnném trestu a za podmínek § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) trestního řádu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu uvedl, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání. Sice zná předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, a usnesení ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002), přesto se domnívá, že o jeho odvolání mělo být rozhodnuto samostatným výrokem, jelikož o skutcích pod body 6) a 7) bylo rozhodnuto také odděleným odsuzujícím výrokem. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu uvedl, že skutkové závěry soudů jsou v naprostém nesouladu se skutečnými výsledky dokazování. Poukázal na to, že z provedených důkazů nelze usuzovat na jeho úmysl vejít do předmětného bytu ani snaha o překonání překážky zabraňující vniknutí do obydlí poškozených. Do dveří nebouchal proto, aby si zjednal vstup do bytu, ale aby si vymínil odchod Š. S. z bytu. Dále namítl, že pokud bylo užití kovové tyče hodnoceno jako prostředek ke zjednání si přístupu do bytu, nemohlo být posouzeno jako prostředek k umocnění výhrůžek ve smyslu § 353 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Oporu v provedeném dokazování nemá podle obviněného ani závěr o výhrůžce usmrcením, neboť Š. S. popisovala jeho výhrůžky pokaždé jinak a T. N. konkrétní znění výhrůžky neuvedl.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) k dovolání uvedl, že ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu konstatuje jeho zjevnou neopodstatněnost i sám obviněný, když odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Za opodstatněné nepovažuje státní zástupce ani námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Učiněná skutková zjištění poskytují podle něj náležitou oporu přijaté právní kvalifikaci. Úmysl násilně vniknout do domu a dostat se k poškozené Š. S. dal obviněný svým jednáním jasně najevo. Pokud by chtěl poškozenou vyzvat pouze k odchodu, postačovalo jí to pouze sdělit, nikoli se již násilně dobývat do dveří. Vzhledem k tomu, že poškozená na výzvy obviněného nereagovala, pokusil se do bytu vniknout, aby ji tak k odchodu přiměl přímo. Podle státního zástupce je tak dáno zavinění ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 trestního zákoníku. Rovněž posouzení užití kovové tyče jako nástroje k vniknutí do bytu a zároveň jako zbraně, jež posilovala obavu poškozených z reálnosti užitých výhrůžek, považuje státní zástupce za důvodné a odpovídající kvalifikaci podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku i podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Další námitky obviněného se pak podle státního zástupce již míjejí s uplatněným dovolacím důvodem, neboť jimi obviněný jen předestírá vlastní hodnocení provedených důkazů.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný A. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, ani Krajského soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) zdůraznil obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace byla zčásti založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Pokud obviněný namítal, že nebyl veden úmyslem porušit domovní svobodu poškozené, rozhodující soudy se s touto námitkou beze zbytku vypořádaly. Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že kromě snahy obviněného překonat překážku vstupu do bytu pomocí zřejmě kovové tyče i pronášené výhrůžky fyzickou likvidací přítomných osob v bytě svědčí o opaku. Odporuje totiž zcela logice, že by obviněný takovým způsobem svého počínání hodlal pouze vylákat některou z osob, v bytě přítomných, ven.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) trestního řádu je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V napadeném usnesení žádný výrok nechybí ani není neúplný. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě přezkoumal podle § 254 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ve všech jeho výrocích. Výsledkem tohoto přezkumu bylo, že Krajský soud v Ostravě shledal správným výrok o vině v bodech 6,7 napadeného rozsudku. V napadeném usnesení to vyjádřil tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil v rozsudku okresního soudu výrok o vině pod body 1-5), a výrok o souhrnném trestu. V tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k doplnění dokazování a novému rozhodnutí. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Tento způsob rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě odpovídá trestnímu řádu. Podle § 258 odst. 2 trestního řádu, jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Citovanému ustanovení usnesení Krajského soudu v Ostravě odpovídalo. Přitom nebylo nutné, aby to, že výrok o vině pod body 6, 7 zůstal beze změny, bylo v rozhodnutí vyjádřeno nějakým zvláštním výrokem. Zejména pak nepřicházelo v úvahu, aby odvolání obviněného v této části bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Podle § 256 tr. ř. však odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže odvolání je nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu