3 Tdo 1468/2010
Datum rozhodnutí: 15.12.2010
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., § 249 odst. b tr. zák.




3 Tdo 1468/2010 -20 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání podaném T. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 12 To 276/2010 ze dne 25. 8. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 3/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 2 T 3/2010 ze dne 8. 4. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a neoprávněného držení platební karty podle § 249b trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto také o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podal T. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 276/2010 ze dne 25. 8. 2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a dále za podmínek stanovených v § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. T. M. uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 226 písm. c) tr. ř. jej potom zprostil označené obžaloby pro dílčí útoky pokračujících trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., když ve výroku tohoto svého rozhodnutí podrobně popsal skutkový děj. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal T. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ve věci nebyl proveden žádný důkaz o odcizení platební karty poškozeného z uzamčeného motorového vozidla, když odvolací soud vycházel pouze z identifikace dovolatele podle fotografií opatřených u příslušného bankomatu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 zrušil v článku I. u tohoto dovolání uvedené výroky napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 12 To 276/2010-175 a aby zrušil vadné řízení vedené u Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 2 T 3/2010, mu předcházející .

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že z dikce uplatněného dovolacího důvodu plyne, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Dále poukázal na to, že podstatou skutku kladeného dovolateli za vinu je totiž neoprávněné nakládání s platební kartou poškozeného, aniž by součástí tohoto jednání bylo zjištění, že tuto kartu získal z uzamčeného vozidla poškozeného. Pokud jde o námitky vztahující se k prokázání toho, že to byl dovolatel, který předmětnou platební kartu užíval v označených bankomatech, pak se jedná o námitku směřující vůči hodnocení důkazů provedené soudy, případně vůči rozsahu ve věci vedeného dokazování. Taková námitka se však s uplatněným dovolacím důvodem míjí, a proto také státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se nepodílel na krádeži věcí z uzamčeného vozidla poškozeného a také poukázal na to, že nebyla řádně provedena identifikace jeho osoby, jako té, která vybírala označené částky z bankomatu (absence znaleckého zkoumání pořízených fotografií). K tomu je namístě uvést, že předně dovolatel nebyl označen jako osoba, která odcizila předmětné věci z vozidla poškozeného (tato skutečnost nebyla prokázána). Naproti tomu oba soudy správně poukázaly na to, že v popsaných případech vycházely z fotografií pořízených při výběrech (pokusech o výběr) u jednotlivých (označených) bankomatů s tím, že se nepochybně vždy jednalo o osobu dovolatele, když požadavek o případné znalecké zkoumání příslušných fotografií je za daných okolností nadbytečný. Přitom je namístě poukázat i na to, že v případech pochybností odvolací soud dovolatele obžaloby v části (označených) skutků zprostil. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. prosince 2010

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka