3 Tdo 1466/2013
Datum rozhodnutí: 15.01.2014
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1466/2013-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání, které podal obviněný P. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 12 To 181/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 143/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. 10. 2012, sp. zn. 4 T 143/2012 , byl obviněný P. L. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

v přesněji nezjištěné době od 18:00 hodin dne 21. 11. 2011 do 06:00 hodin dne 22. 11. 2011 v H. L., v blízkosti penzionu B. H., v objektu bývalého statku bez č. p. po vzájemné předchozí dohodě o odcizení věcí a společně s odděleně trestně stíhaným D. V. vytlačili dřevotřískovou desku sloužící jako okenní výplň, následně vzniklým otvorem vnikli do výše uvedeného objektu, který v současné době slouží jako dílna truhlářská a autolakýrnická a z dílny odcizili elektrickou leštičku nezj. značky typ: S1P-YH-180 červenooranžové barvy v hodnotě 800,- Kč, elektrickou horkovzdušnou pistoli značky DWT typ: HLP-1500 zelené barvy v hodnotě 400,- Kč, stříkací pistoli zn. SATAjet 90 chromového vzhledu v hodnotě 3.000,- Kč, stříkací pistoli zn. MAGGO modré barvy v hodnotě 700,- Kč, gumovou paličku ze systému KC Tools (kladivo KC PRO AM) pochromovanou v hodnotě 100,- Kč, odcizením nářadí způsobili D. Z., škodu v celkové výši nejméně 5.000,- Kč, ke škodě P. V., odcizili přímočarou pilu zn. Protool v původním plastovém kufru včetně dokladů a příslušenství v hodnotě 3.000,- Kč, dále v dílně odcizili ze zaparkovaného motorového vozidla Nissan Primera dvě registrační značky a klíčky k motorovým vozidlům Škoda Felicia a Audi A3, která v té době obě stála zaparkovaná venku před dílnou, prostor dílny opustili otevřením dvoukřídlých vstupních vrat dílny zevnitř, kdy následně P. L. za užití šroubováku v úmyslu odcizit vozidlo vypáčil zámek u dveří spolujezdce motorového vozidla tov. zn. AUDI A3, barva modrá, společně s D. V. vnikli do tohoto vozidla, na vozidlo Audi A3 v hodnotě nejméně 45.000,- Kč připevnili registrační značky odcizené z vozidla Nissan Primera v dílně, navíc z vozidla Audi A3 odcizili autorádio zn. JVC KD-S7R na CD černé barvy v hodnotě 1.000,- Kč, pak společně ve výše uvedeném motorovém vozidle Audi A3 odjeli do P., kde vozidlo společně užívali až do 15:20 hodin dne 23. 11. 2011, kdy se společně vydali odcizené vozidlo prodat do výkupny kovů a při jízdě ve vozidle byli hlídkou PČR dne 23. 11. 2011 v 15:30 hod. zadrženi v P. na ulici Š. spojka, odcizením vozidla a autorádia způsobili M. Š., škodu v celkové výši nejméně 46.000,- Kč a poškozením dveří a polstrování podlahy vozidla škodu v celkové výši nejméně 4.200,- Kč, přičemž výše popsaného jednání se P. L. dopustil, přestože byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.: 43 T 195/2007, ze dne 15. 4. 2008 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 213/2008 ze dne 5. 6. 2008, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b, e), odst. 2 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který vykonal dne 3. 10. 2010 .

Za to, jakož i za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 51 T 114/2012, byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 51 T 114/2012, jakož i všech dalších rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození D. Z., a P. V., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 12 To 181/2013 , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. L. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V dovolání obviněný uvedl, že rozsudkem nalézacího soudu mu byl uložen souhrnný trest v trvání osmnácti měsíců za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže pole § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 51 T 114/2012. Protože se na trest uložený mu Obvodním soudem pro Prahu 10 vztahovala amnestie prezidenta republiky, podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání, na jehož základě mu Krajský soud snížil trest odnětí svobody o tři měsíce. Podle názoru obviněného však odvolací soud nepostupoval správně, jelikož mu měl trest snížit o 300 dní. Původní trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin uložený mu Obvodním soudem pro Prahu 10 totiž nevykonal, a mělo tak podle § 65 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku dojít k přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody ve výměře 300 dní. Tento náhradní trest přitom Okresní soud v Trutnově bral při ukládání souhrnného trestu v úvahu. Jelikož se na uvedený trest vztahovala amnestie prezidenta republiky, měl mu být Krajským soudem v Hradci Králové snížen uložený trest právě o 300 dní. Z tohoto důvodu spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení a byl mu uložen trest, který zákon nepřipouští.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a vrátil mu celou věc k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) ve svém vyjádření uvedla, že obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. teoreticky zahrnuje i otázky ukládání trestu, ovšem vzhledem k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkové systematice § 265b odst. 1 tr. ř., je třeba dospět k závěru, že pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tak mohl uplatnit své námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu. Nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k výroku o trestu je možné namítat pouze ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tedy při pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu. V posuzované trestní věci byl obviněnému ukládán trest samostatný a obviněný namítl, že tento trest je příliš přísný, neboť mu měl být uložen trest v kratší výměře, resp. trest v délce, která by tvořila rozdíl mezi délkou trestu uloženého soudem prvního stupně jako trestu souhrnného a trestu, který byl uložen dřívějším rozsudkem. Ve své podstatě tedy obviněný namítl, že v odvolacím řízení došlo k porušení zákazu reformace in peius. Tato námitka by v případě důvodnosti byla způsobilá zpochybnit dodržení pravidel spravedlivého procesu. Státní zástupkyně považuje námitku obviněného za nedůvodnou, neboť v posuzované trestní věci nebylo možné v odvolacím řízení užít ustanovení o souhrnném trestu, neboť dřívější odsouzení bylo takové povahy, že se na obviněného v době odvolacího řízení hledělo, jako by odsouzen nebyl. Zákaz reformace in peius však v takovém případě nelze chápat tak, že po zrušení výroku o souhrnném trestu odnětí svobody, který byl uložen soudem prvního stupně, bude možné uložit trest jen v délce, jež tvoří rozdíl mezi délkou trestu uloženého soudem prvního stupně, jako trestu souhrnného a trestu, který byl uložen dřívějším rozsudkem. Odvolací soud je při ukládání trestu omezen pouze délkou trestu odnětí svobody, který byl uložen soudem prvního stupně jako trest souhrnný. Jelikož v daném případě nejde ani o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, neodpovídají námitky obviněného důvodu předpokládanému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný P. L. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací námitky v tomto směru uplatněny nebyly.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tak mohl uplatnit své námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu. Nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k výroku o trestu je možné namítat pouze ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tedy při pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu. V posuzované trestní věci byl obviněnému ukládán trest samostatný a obviněný namítl, že tento trest je příliš přísný, neboť mu měl být uložen trest v kratší výměře, resp. trest v délce, která by tvořila rozdíl mezi délkou trestu uloženého soudem prvního stupně jako trestu souhrnného a trestu, který byl uložen dřívějším rozsudkem.

Odvolací soud při přezkoumání výroku o trestu nemohl použít ustanovení o souhrnném trestu, neboť dřívější odsouzení bylo takové povahy, že se na obviněného v době odvolacího řízení hledělo v důsledku amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 jako by odsouzen nebyl. Neexistuje zákonný podklad pro úvahu, že po zrušení výroku o souhrnném trestu odnětí svobody, který byl uložen soudem prvního stupně, bude možné uložit trest jen v délce, jež tvoří rozdíl mezi délkou trestu uloženého soudem prvního stupně jako trestu souhrnného a trestu, který byl uložen dřívějším rozsudkem. Odvolací soud je při ukládání trestu omezen pouze celkovou délkou trestu odnětí svobody, který byl uložen soudem prvního stupně jako trest souhrnný. Protože uložený samostatný trest byl stanoven v rámci zákonné trestní sazby ve výměře nižší, nedošlo k porušení zásady reformace in peius.

Protože v daném případě nešlo o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné zákonné trestní sazby, neodpovídaly námitky obviněného dovolacímu důvodu, předpokládanému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., míjely se pak s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněného P. L. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. ledna 2014

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký