3 Tdo 1461/2013
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 198 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 1461/2013 -31

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2014 o dovolání podaném obviněným Z. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 11 To 275/2013 ze dne 29. 8. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 1 T 162/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 1 T 162/2012 ze dne 10. 6. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické a sexuologické ústavní formou a konečně pro další dva skutky v citovaném rozsudku podrobně popsané byl obžaloby zproštěn.

V předmětné věci podal obviněný Z. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 11 To 275/2013 ze dne 29. 8. 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil výrok, kterým bylo napadeným rozsudkem dovolateli uloženo ochranné léčení psychiatrické a sexuologické v ústavní formě.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Z. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že popis skutku, kterým byl shledán vinným, je rozdílný od popisu téhož skutku obsaženého v odsuzujícím rozsudku Okresního soudu pro Prahu západ č. j. 1T 162/2012 ze dne 14. 1. 2013. Nad rámec tohoto rozsudku je (v rozsudku napadeném nyní dovoláním) uvedeno, že nezletilé dceři měl dávat facky přes pusinku nebo jí tuto svíral mezi prsty, aby neplakala a nerušila ho při spaní nebo při sledování televize nebo ji zakrýval polštářem, případně na ni vršil oděvní součástky, dával jí polykat citron se solí, zavíral ji do skříně nebo s ní třepal a štípal ji do nožiček, aby měla důvod plakat . Takovéto jednání popřel a má za to, že soud prvního stupně o uvedené skutečnosti nemohl takto rozšířit popis označeného skutku v novém odsuzujícím (citovaném) rozsudku. Dodal, že ačkoliv právní kvalifikace popsaných jednání zůstává u obou (rozdílně popsaných) skutků stejná, je jeho jednání popsané v nyní dovoláním napadeného rozsudku závažnější. Přitom on sám se doznal pouze ke skutku popsaného v rozsudku Okresního soudu pro Prahu západ ze dne 14. 1. 2013, kdy do tohoto rozsudku příslušný státní zástupce odvolání v jeho neprospěch nepodal. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že dovolání nelze přisvědčit. Poukázal na to, že soud prvního stupně ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2013 v uvedeném směru (z hlediska podané obžaloby) konstatoval pouze to, že má za prokázané jednání obviněného (dovolatele) vůči nezletilé dceři spočívající v tom, že ji nechával samotnou se psy, ukládal ji do kočárku, když byla poštípaná od parazitů a pokládal do míst znečistěných psími výkaly, přitom však nijak nevysvětlil, z jakého důvodu přikročil k redukci popisu skutku, oproti tomu, jak byl zachycen v usnesení o zahájení trestního stíhání a v následné obžalobě, a proč tedy nezahrnul do skutkové věty i pasáž dával jí facky přes pusinku nebo jí tuto svíral mezi prsty, aby neplakala a nerušila ho při spaní nebo při sledování televize, nebo ji zakrýval polštářem, případně na ni vršil oděvní součástky, dával jí polykat citron se solí, zavíral ji do skříně anebo s ní třepal a štípal ji do nožiček, aby měla důvod plakat , když však současně není v rozsudku výslovně uvedeno, že by takovéto jeho jednání nebylo prokázáno. Přitom v popisu skutku obsaženého v rozsudku Okresního soudu pro Prahu - západ ze dne 10. 6. 2013 nejde o novum, ale o popis skutku, jak byl obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného i v podané obžalobě. Nejedná se tak o překvapivé rozhodnutí, a to zejména ani z hledisek obrany dovolatele a nejde takto ani o porušení zákazu reformace in peius s argumentací, že popis skutku je mnohem závažnější oproti předešlému řízení. Tak by tomu bylo pouze v případech, kdy by došlo k reálnému negativnímu dopadu na postavení obviněného. Přitom uváděná změna popisu skutku nejen nevedla ke zhoršení pozice dovolatele (obviněného) z hlediska hmotně právního posouzení, ale neměla ani negativní dopad z hlediska výroku o trestu. Výhrady vznesené dovolatelem tak státní zástupce má za nedůvodné a jeho tvrzení, že sporné jednání mu nebylo prokázáno a nebyl za ně odsouzen, za (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) irelevantní. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

V dané věci i z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že popis skutku byl nepřípustně rozšířen, a to s ohledem na předchozí (citované) rozhodnutí nalézacího soudu. V tomto směru je třeba připomenout, že skutečně totožnost skutku nemusí představovat naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem rozhodnutí soudu. Postačí přitom shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž soud může a musí přihlížet i těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda postavení obžalovaného zlepšují či zhoršují. Na zachování totožnosti skutku nemají vliv změny v okolnostech, které pouze individualizují žalovaný skutek z hlediska času, místa a způsobu spáchání činu, formy zavinění, rozsahu následku a motivace, když jinak shoda v následku či jednání není dotčena. Přitom je ovšem namístě připomenout, že v dané věci (z hlediska napadeného rozsudku) bylo dokazování doplněno v souladu s pokyny soudu odvolacího. Ten v důvodech svého (citovaného) rozhodnutí také přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých důkazů stabilizoval popis předmětného skutku, když právem poukázal na věrohodnost výpovědi svědkyně K. S. podporovanou výpovědí svědkyně H., lékařskými zprávami dětské lékařky nezletilé poškozené i zprávou státního orgánu, který sledoval přístup dovolatele k dceři, včetně péče o ni. Soudy tak ve svém důsledku pouze upřesnily své závěry plynoucí z takto provedeného (doplněného) dokazování a precizovaly popis jeho jednání. S ohledem na uvedené tak nelze tvrdit, že by zhoršily jeho (právní) postavení, když ve svém důsledku byl uznán vinným stejným trestným činem v průběhu celého trestního řízení s tím, že všechny znaky jeho skutkové podstaty byly nepochybně naplněny.

Námitky dovolatele tak ve svém celku (v uvedeném směru) nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění (vtělená i do popisu předmětného skutku) co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného pak zjevně plyne, že nedošlo ani k porušení namítaného zákazu reformace (a tedy zhoršení jeho postavení) a takto ani k důvodnému naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když (popsané) trestní stíhání proti jeho osobě bylo přípustné a vedeno v souladu se zákonem s tím, že užití označeného dovolacího důvodu ostatně postrádá bližší argumentaci.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2014

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka