3 Tdo 1451/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1451/2015 -35
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2015 o dovolání, které podal chovanec Z. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 7 To 177/2015, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 Dt 8/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:


Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 1 Dt 2/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 13 To 364/2013, bylo Z. D. podle § 99 odst. 5 trestního zákoníku přeměněno ochranné sexuologické ústavní léčení, které mu bylo uloženo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 24 T 150/2008, na zabezpečovací detenci.

Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 19 Dt 8/2014, rozhodl podle § 100 odst. 5 trestního zákoníku, že u chovance Z. D. zabezpečovací detence nadále trvá. O stížnosti chovance proti předmětnému usnesení rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 7 To 177/2015 , jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl Z. D. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a j) trestního řádu. Dovolatel namítl, že soud nesprávně vycházel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, zachycujícího stav v první polovině roku 2014, tedy důkazu naprosto neobjektivního a pomíjejícího, že jeho dosavadní pobyt v zabezpečovací detenci přinesl řadu pozitivních změn. Rovněž zpráva Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence O. je podle dovolatele nepravdivá a neúplná. Návrhy na doplnění dokazování soud odmítl.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015 č. j. 7 To 177/2015-75 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že podání nemůže být podle § 265d odst. 2 trestního řádu považováno za dovolání, byť je takto označeno.

Chovanec Z. D. je (obecně) podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) dále zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Dovolání bylo zavedeno do trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, a bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§ 265a odst. 1 trestního řádu), která patří do okruhu uvedeného v § 265a odst. 2 trestního řádu. Jelikož § 265a odst. 2 písm. a) h) trestního řádu představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.

Z ustanovení § 265 odst. 2 trestního řádu vyplývá, že za rozhodnutí ve věci samé ve vztahu k ochranným opatřením, mezi něž náleží zabezpečovací detence, patří toliko rozsudek či usnesení je ukládající a vztahuje se tedy toliko k pochybením vzniklým při rozhodování o jeho uložení, nikoli k vadám rozhodnutí o jeho dalším trvání, jak je obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku namítáno. V předmětné věci v rámci rozhodnutí o dalším trvání zabezpečovací detence podle § 100 odst. 5 trestního zákoníku tedy není vysloveno uložení ochranného opatření, ale předmětem je posuzování skutečnosti jiné, takže podřazení napadeného usnesení soudu pod § 265a odst. 2 písm. a) nebo e) trestního řádu možné není. Toto nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, odst. 2 trestního řádu, proto proti němu není přípustné dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 523/2013, uveřejněné pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 7 To 177/2015, kterým byla zamítnuta stížnost chovance proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 19 Dt 8/2014, jímž bylo soudem podle § 100 odst. 5 trestního zákoníku vysloveno, že zabezpečovací detence Z. D. nadále trvá, není rozhodnutím, proti němuž je dovolání přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Dovolání chovance Z. D. bylo proto bez věcného přezkoumání (§ 265i odst. 3 trestního řádu) odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu