3 Tdo 1449/2013
Datum rozhodnutí: 15.01.2014
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 1449/2013 -16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání podaném V. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 308/2013 ze dne 27. 8. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 301/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 1 T 301/2012 ze dne 7. 6. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.

V předmětné věci podal V. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 308/2013 ze dne 27. 8. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal V. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho věc byla nesprávně právně posouzena v důsledku nesprávného hodnocení provedených důkazů, když po objektivní ani subjektivní stránce nenaplnil zákonné znaky předmětného přečinu. Poukázal na to, že byl jako řidič kontrolován hlídkou Policie České republiky a podroben dechové zkoušce na alkohol, přičemž proti jejímu výsledku protestoval, protože alkohol před jízdou nepil a žádal, aby byl podroben odběru krve. Přitom výsledky dechové zkoušky nebyly prokazatelné, byly provedeny v krátkém intervalu s výsledky, které neodpovídají lékařským poznatkům. Poukázal i na to, že výpověď zasahující policistky je v rozporu se svědectvím E. D., který uvedl, že dovolatel nebyl v rozhodné době pod vlivem alkoholu. Své výhrady vznesl i vůči uloženému trestu, který pokládá za přísný. Uzavřel s tím, že se domáhá zrušení výroku o zamítnutí odvolání a přikázání Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, aby dovolací soud přerušil výkon trestu zákazu činnosti, který mu byl soudy uložen.

Nejvyšší soud obdržel přípis Nejvyššího státního zastupitelství, ve kterém příslušný státní zástupce sdělil, že vzhledem k povaze námitek uplatněných v dovolání se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se označeného přečinu nedopustil, když soudy nesprávně hodnotily ve věci provedené důkazy. Oba soudy však, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly takto na výsledky provedené dechové zkoušky na alkohol v krvi dovolatele v rozhodné době, kdy jeho výše se výrazně blížila třem promilím a zabývaly se i svědeckou výpovědí zasahující policistky G. F., která uvedla, že v době kontroly bylo z dechu dovolatele cítit alkohol, měl zarudlé oči, vozidlo jím řízené jelo velmi pomalu a konečně i z vyjádření samotného dovolatele, který uvedl, že před jízdou pil a vozidlo řídil proto, že chtěl jet na krátkou vzdálenost, přičemž dovolatel o případný odběr krve ani nežádal. Přitom o výpovědi této svědkyně nelze mít z hlediska její nepochybné nezaujatosti nejmenších pochyb. Konečně soudy se zabývaly i výsledky uvedených dechových zkoušek z hlediska použitého přístroje a vysvětlily takto, proč o jeho funkčnosti nemají pochyb. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, když námitka absence objektivní či subjektivní stránky označeného přečinu je za dané situace bezpředmětná. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ. Jenom pro úplnost lze uvést, že námitku stran uložení druhu a výše trestu nelze (i s ohledem na argumentaci v tomto směru vedenou dovolatelem) pod zvolené dovolací důvody podřadit.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné, když s ohledem na uvedené již o přerušení uloženého výkonu trestu zákazu činnosti nerozhodoval. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka