3 Tdo 1435/2003
Datum rozhodnutí: 04.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1435/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2004 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného V. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 8 To 95/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 10/2003, a rozhodl podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1 tr. řádu t a k t o :

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 8 To 95/03 se v celém rozsahu z r u š u j e .

Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vrchnímu soudu v Praze s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 52 T 10/2003 byl obviněný V. P. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona a odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zákona za použití § 40 odst. 2, 4 písm. b) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 5-ti let, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. Dále součástí výroku rozsudku je rozhodnutí o trestu propadnutí věci.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný V. P. v L. dne 20. 12. 2002 kolem 01.45 hod. v ulici D. na posteli v kůlně u objektu v podnapilém stavu při hádce se slovy, že ji zabije, třikrát opakovaně ostřím i tupou stranou sekery o váze 770 gramů udeřil do hlavy chráněné silnou vlněnou čepicí vedle něho sedící M. F., čím ji způsobil tržnou ránu v oblasti temenní a týlní o velikosti 3 cm, dvě tržné rány v temenní krajině vlevo o velikosti 2 cm, podkožní krevní výron o velikosti 5 x 5 cm v temenní krajině a lehký otřes mozku, přičemž toto zranění si vyžádalo 3 dny hospitalizace na chirurgickém oddělení Nemocnice L., když poškozené se po tomto útoku podařilo vstát a utéct, předtím však byla ještě obžalovaným zasažena sekerou do oblasti zad bez způsobení zjevného zranění.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej napadli odvoláním jak obviněný V. P. tak i příslušný státní zástupce v jeho neprospěch. Oběma řádnými opravnými prostředky se zabýval Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací ve veřejném zasedání dne 27. 8. 2003. Rozsudkem rozhodl tak, že napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl na podkladě nezměněných skutkových zjištění tak, že uznal obviněného P. vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zákona a uložil mu podle téhož zákonného ustanovení trest odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 1 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou. Současně obviněnému podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákona uložil ochranné ústavní léčení protialkoholní.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze v zákonné lhůtě napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním, podaným v neprospěch obviněného V. P. Dovolání směřuje do výroku o vině, přičemž uplatněným dovolacím důvodem je důvod uvedený v ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka poukazuje především na to, že právní kvalifikace zvolená odvolacím soudem, tj. pokus trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zákona, neodpovídá popisu skutku ve výroku o vině. Skutkovou větu převzal odvolací soud prakticky doslovně z výroku rozsudku soudu nalézacího, přičemž má dovolatelka za to, že tam popsaná skutková zjištění plně odpovídají právní kvalifikaci pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona. V této souvislosti dále vytýká odvolacímu soudu, že v předmětné trestní věci fakticky učinil skutková zjištění vztahující se k okolnostem významným k posouzení subjektivní stránky jednání obviněného, odlišná od skutkových zjištění soudu prvního stupně a to přesto, že v odvolacím řízení neprovedl nebo nezopakoval žádný důkaz. Tímto postupem odvolací soud v předmětné trestní věci evidentně překročil limity, které jsou pro vytváření vlastních skutkových zjištění odvolacím soudem stanoveny v ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Je tedy zřejmé, že odvolací soud uznal obviněného V. P. vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zákona, ačkoli skutek popsaný ve výroku o vině vykazuje zákonné znaky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona.

V petitu dovolání proto nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003 sp. zn. 8 To 95/03 v celém rozsahu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku jímž byl obžalovaný uznán vinným a uložen mu trest. Nejvyšší státní zástupkyně je rovněž oprávněnou osobou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného (§ 265d odst. 1 písm. a/ tr. řádu), přičemž dovolání současně splňuje podmínky ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu. Dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 265e tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolatelkou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem.

Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při posuzování, zda tento dovolací důvod byl dán, musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V projednávaném případě dovolatelka spatřuje vady rozhodnutí odvolacího soudu především v tom, že skutku, jak je popsán v tzv. skutkové větě, neodpovídá přijatá právní kvalifikace jednání obviněného. Vznesenou námitku ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno považovat za relevantní.

Z popisu skutku, který je obsažen ve výroku o vině odvolacího soudu vyplývá, že obviněný V. P. m. j. udeřil poškozenou opakovaně do hlavy ostřím i tupou částí sekery o hmotnosti 770g a útok doprovázel výroky o zabití poškozené. Ke vzniku smrtelného následku ani k vážnějšímu zranění poškozené podle okolností popsaných ve skutkové větě nedošlo proto, že poškozená měla hlavu chráněnou silnou čepicí a že z místa činu se jí podařilo utéci. Předmětná skutková věta sice neobsahuje výslovný údaj o tom, že obviněný jednal v úmyslu poškozenou usmrtit, existence tohoto úmyslu přinejmenším v eventuální formě (§ 4 písm. b/ tr. zákona) však vyplývá ze způsobu útoku, charakteru použité zbraně, ze skutečnosti, že údery sekerou byly vedeny opakovaně vůči hlavě poškozené a konečně i ze slovního projevu obviněného. Takto popsaná skutková zjištění podle názoru Nejvyššího soudu odpovídají právní kvalifikaci pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zákona, nikoli toliko pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zákona.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že odvolací soud ve svých skutkových úvahách vycházel především ze závěrů znaleckého posudku z odvětví soudního lékařství, podle kterých intenzita úderů zasazených obviněným poškozené nebyla příliš vysoká a z toho dovodil, že obviněný vědomě volil menší intenzitu použitého násilí, které nebylo způsobilé přivodit poškozené vážnější újmu na zdraví nebo smrt. Odvolací soud tak fakticky dospěl ke skutkovému zjištění, že obviněný nezamýšlel způsobit smrt poškozené, přestože to verbálně deklaroval. Pokud již odvolací soud oproti skutkovým zjištěním nalézacího soudu k těmto odlišným skutkovým závěrům dospěl, měl svoje odlišná skutková zjištění promítnout do výroku o vině tak, aby popis skutku odpovídal zákonným znakům toho trestného činu, resp. jeho pokusu, jímž uznal obviněného V. P. vinným.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 265k odst. 1 tr. řádu a § 265l odst. 1 tr. řádu z podnětu podaného dovolání napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003 sp. zn. 8 To 95/03 v celém rozsahu zrušit. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud pak Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v intencích tohoto usnesení.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, neboť s ohledem na povahu zjištěné vady je zřejmé, že ji nelze odstranit ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu)

V Brně dne 4. února 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h