3 Tdo 1431/2013
Datum rozhodnutí: 15.01.2014
Dotčené předpisy: § 248 odst. 3 písm. c) tr. zák.



3 Tdo 1431/2013 -18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání podaném K. D. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 186/2013 ze dne 3. září 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 13/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 15. dubna 2013, sp. zn. 4 T 13/2011, byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

O odvolání K. D. proti tomuto (výše citovanému) rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové tak, že podané odvolání usnesením sp. zn. 11 To 186/2013 ze dne 3. září 2013 podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal K. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ani odvolací soud se nevypořádal s jeho obhajobou uplatněnou jak v přípravném řízení, tak při jednání u Okresního soudu v Trutnově a dospěl proto k nesprávným závěrům o vině a trestu. Zopakoval tak svou dosavadní obhajobu, že žádné peníze nezpronevěřil s tím, že veškeré finanční prostředky, které mu byly svěřeny, vždy použil na opravu či údržbu domů družstva Oud-Beijerland R. (dále jen družstva). Poukázal na to, že pokud se v rozsudku hovoří o tom, že výběry z účtů družstva jsou vedeny jako vratka členům družstva, pak tuto vysloveně účetní operaci neprovedl on, ale účetní firma, tyto vratky jím nebyly parafovány, prakticky s nimi nepřišel do styku. Jeho obhajoba, že peníze použil ve prospěch družstva, nebyla žádným způsobem vyvrácena. Opakovaně požadoval vypracování znaleckého posudku, který by posoudil investice do oprav či údržby domů, ale tento důkaz proveden nebyl. Nad rámec uvedl, že odvolací soud odkazuje i na výpověď znalce Ing. Jiránka, znalce z oboru stavebnictví, přičemž však Ing. Jiránek nebyl znalcem ustanoveným soudem pro danou věc, když vypracoval jakési odborné vyjádření, a to výhradně na zakázku družstva a vyjádřil takto nesouhlas s tím, aby takové odborné vyjádření a výslech Ing. J. jako svědka a nikoli jako znalce nahrazovalo jím navrhovaný a okresním soudem dokonce zadaný, ale neprovedený znalecký posudek. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby na základě jeho dovolání Nejvyšší soud ČR zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby do doby rozhodnutí o jeho dovolání bylo rozhodnuto o odkladu výkonu rozhodnutí, a to povinnosti k náhradě škody ve výši 2.224.095 Kč.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který jej obdržel dne 14. 11. 2013, avšak přípisem ze dne 25. 11. 2013 po seznámení s obsahem tohoto podání a soudních rozhodnutí příslušný státní zástupce sdělil, že se k dovolání Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí zřetelně a pečlivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným právě výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak především z výpovědí svědků M., K., T., S., H. a Ing. J., kteří se vyjadřovali zejména k rozsahu a kvalitě prací, které dovolatel pro poškozené vykonal a dále z celé řady listinných důkazů, včetně znaleckého posudku Ing. Kuchaře, který se týkal účetnictví obviněného. Na jejich základě pak právem dospěly ke zcela přesvědčivému závěru o vině dovolatele.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka