3 Tdo 1431/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.




3 Tdo 1431/2010 -32 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2010 dovolání, které podal obviněný I. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 To 10/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 66/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. D. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 11 T 66/2009, byl obviněný I. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), jehož se měl dopustit tím, že dne 24. 3. 2008 (neděle) v době okolo 04:42 hodin v B. v herně L. P. na C. za pomoci páčidla překonal uzamčené dveře šatny personálu, v níž vypáčil ze zdi přišroubovaný trezor značky Fair Line s finanční hotovostí 300.000,- Kč a svazkem 12 klíčů k výherním automatům, trezor ukryl pod paži a zabalil do černé bundy a odešel s ním ven z herny, čímž způsobil poškozené společnosti Tempo Export, s. r. o., se sídlem H., B., škodu odcizením ve výše 308.000,- Kč a škodu poškozením ve výši 1.000,- Kč, když škoda následně zaplacením přešla na D. J. .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému D. J., částku ve výši 300.000,- Kč.

Tímto rozsudkem bylo současně rozhodnuto tak, že obviněný I. D. a obviněný P. G., byli podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutek, v němž obžaloba Městského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 4 ZT 435/2008 ze dne 27. 3. 2009, spatřovala trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaný formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci dle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchaný formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obvinění.

Podle § 229 odst. 3 tr. ř. pak byli poškození M. H., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 11 T 66/2009, podal obviněný I. D. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 To 10/2010 , a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 To 10/2010, podal obviněný I. D. dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť došlo k právním vadám rozhodnutí ve věci samé, kdy má obviněný za to, že dovolací soud nepřezkoumává skutková zjištění.

Obviněný popřel, že by se jemu za vinu kladeného jednání dopustil. Namítl, že je nepravděpodobné, aby tak velký a těžký trezor mohl odnést z herny, aniž by si jej někdo všiml, a trvá na tom, že se jednalo o krabici bot. Svědčí o tom dle jeho názoru i opakované návštěvy chodbičky u toalety, kdy domlouval cenu, díval se na ně a přitom se opřel o kliku místnosti, kde byl trezor. Dle jeho názoru by za tak krátký časový úsek, který je zachycen na videozáznamu, nebyl schopen násilně otevřít zamčené dveře kanceláře a oddělat trezor ze zdi. V kanceláři nikdy nebyl a již pouhá orientace v prostoru by mu zabrala hodně času. Co se týče ostatních osob nacházejících se v té době v herně, považuje hodnocení jejich pohybu soudem za nadnesené a má za to, že se jedná o pouhé domněnky. Namítl nedostatek důkazů prokazujících jeho vinu, stejně jako pochybnost o výši škody tak, jak byla soudem určena, neboť poškozený výši škody hodnověrným způsobem neprokázal. Dále vytkl nesrovnalosti a neprůkaznost výpovědí svědků B. a J.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 4 To 10/2010, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265 l tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný v předloženém dovolání nenamítl nic v tom smyslu, že by ve věci učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu, jímž byl uznán vinným, a založil své námitky výlučně na polemice s tím, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Jeho námitky jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnil již v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Státní zástupce došel k naprosto odlišnému závěru, a to, že skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil přiléhavou právní kvalifikaci a i uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy i jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi není možné nalézt nějaký rozpor, natož pak rozpor extrémní. Závěrem uvedl, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec.

Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného I. D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§ 265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným I. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především výpovědi svědků D. B. a D. J.; námitka nehodnověrného prokázání výše škody poškozeným) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jednání kladenému mu za vinu nedopustil, především pak, že v kanceláři vůbec nebyl, stejně jako, že nemohl tak těžký a velký předmět jako trezor z herny odnést, navíc v rámci tak krátkého časového úseku), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak námitka, že za tak krátký časový úsek, který byl zachycen na videozáznamu, nebyl schopen násilně otevřít zamčené dveře kanceláře a odmontovat trezor ze zdi; námitka posouzení účasti dalších osob přítomných v herně) a vlastní verzi skutkového stavu věci (především námitka, že pod paží nenesl trezor, ale toliko krabici od bot). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný I. D. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Přestože je odůvodnění odvolacího soudu značně strohé a Nejvyšší soud mu může vyčítat kvalitu, z příslušné části odůvodnění vyplývá, že odvolací soud odkázal a plně se ztotožnil s pečlivým a detailním odůvodněním rozsudku soudu nalézacího, kterýžto řádně odůvodnil, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.

IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. prosince 2010

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata