3 Tdo 1427/2006
Datum rozhodnutí: 10.01.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1427/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2007 dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 10 To 243/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 70/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání V. P. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 2 T 70/2002, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, za který byl podle § 250 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 60a odst. 1 tr. zákona za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let a současně nad ním byl vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zákona mu bylo uloženo, aby podle svých sil uhradil škodu způsobenou trestnou činností.



Součástí uvedeného rozsudku je dále výrok soudu o povinnosti odsouzeného k náhradě škody, o odkázání některých poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních a také výrok podle § 226 písm. a) tr. řádu o zproštění obviněného obžaloby za skutky uvedené pod body 3, 11, 14 a 18 obžaloby.

Podkladem výroku o vině výše uvedeným trestným činem se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný jako statutární zástupce, jednatel společnosti P. E., s. r. o., dříve M. S., s. r. o., ač měl finanční problémy, o těchto své obchodní partnery neinformoval, aby dosáhl, že mu poskytnou zboží i služby, ač si nebyl jist, zda bude mít včas finanční prostředky na jejich úhradu, přesto ve 21 případech dále popsaných ve výroku tohoto rozsudku pod body 1) 21) u nich objednal a neuhradil zboží či služby.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2006 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 243/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku připomíná, že se v jeho případě jednalo již o druhý odsuzující rozsudek, kdy první rozsudek Okresního soudu v Rakovníku byl usnesením Krajského soudu v Praze zrušen a vrácen soudu prvního stupně k novému projednání. Dovolatel poukazuje na skutečnost, že Okresní soud v Rakovníku dokazování doplnil pouze přibráním znalce z oboru ekonomika-účetnictví k vypracování znaleckého posudku, jehož obsahem má být obviněný usvědčován a následnou výpovědí znalce u hlavního líčení. Poukazuje na to, že sama znalkyně u hlavního líčení uvedla, že se nemůže vyjádřit k tomu, jak na tom byla firma s majetkem, když neměla k dispozici rozvahu ani obratovou předvahu. Nebylo vinou obviněného, že znalkyně tyto podklady neměla. Dovolatel má za to, že s ohledem na tyto skutečnosti nebylo možno vyvodit závěr, že již v době uzavírání smluv měl úmysl nedodržet smlouvy.

Dále dovolatel vyjadřuje nesouhlas se závěrem Krajského soudu v Praze, že soud prvního stupně věnoval projednávané věci patřičnou pozornost, že v hlavním líčení provedl v souladu s procesními předpisy všechny potřebné důkazy, které byly dostupné a pro objasnění věci potřebné a po jejich řádném zhodnocení učinil správná skutková zjištění. Dovolatel se domnívá, že shora uvedený znalecký posudek v žádném případě razantně nezměnil důkazní situaci a že v žádném případě nebyla vyřešena otázka, zda již v době uzavírání smluv měl úmysl je nedodržet a za zboží či služby nezaplatit. Dále dovolatel spatřuje pochybení soudů obou stupňů v tvrzení, že byl odsouzen jako statutární zástupce jednatel firmy, když již od přípravného řízení poukazuje na skutečnost, že v období od 21. 8. 1996 do 17. 8. 1997 nebyl jednatelem společnosti.



S ohledem na uvedené námitky má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť v jeho případě nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.



K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Konstatuje, že argumentace použitá v dovolání je založena především na zpochybnění závěrů znaleckého dokazování z odvětví účetnictví. Jelikož tato argumentace nekoresponduje s učiněnými skutkovými zjištěními, nýbrž směřuje právě proti nim, má státní zástupkyně za to, že ji nelze spojovat s kvalifikovaným způsobem naplnění použitého důvodu dovolání. Tentýž názor má státní zástupkyně ohledně argumentace dovolatele týkající se jeho statutárního postavení a tím i jeho způsobilosti k právnímu jednání za obchodní subjekty. Státní zástupkyně je toho názoru, že takové námitky nejsou podřaditelné pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu a nelze je přezkoumat ani na podkladě výjimečného zásahu do přisouzeného skutkového stavu věci, neboť je zřejmé, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich právní kvalifikací neexistuje extrémní nesoulad, který by takový výjimečný zásah odůvodňoval.



Z výše uvedených důvodů má státní zástupkyně za to, že obsah dovolání není v souladu se zákonnými dovolacími důvodu a proto navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s takto formulovaným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž vznáší námitky částečně proti rozsahu dokazování, zejména však proti hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému hodnocení důkazů.

Ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší primárně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání V. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. ledna 2007

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h