3 Tdo 14/2011
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 202 odst. 1 tr. zák., § 235 odst. 1 tr. zák., § 235 odst. 2 písm. c) tr. ř.




3 Tdo 14/2011 -21 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2011 o dovolání podaném M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 343/2009 ze dne 18. 6. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 57/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 57/2007 ze dne 2. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal M. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 343/2009 ze dne 18. 6. 2009 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) (stran trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák.), ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a v tomto rozsahu ve vztahu ke skutku pod bodem 1) podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Dále při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) (stran trestných činů vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm.c/ tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.) M. B. nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy posoudily jeho jednání nesprávně, a to v rozporu s provedenými důkazy do té míry, že lze konstatovat extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudy z nich vyvozených. Poukázal v této souvislosti na to, že z autobusu chtěl pouze vystoupit s ohledem na svůj špatný zdravotní stav. Konečně uvedl, že soudy nedůvodně odmítly výslech jím navržených svědků, a to řidiče předmětného autobusu a svědka P. Š. Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto navrhl, aby Nejvyšší soud poté, co shledá mé dovolání jako důvodné, zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že přikazuje krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že veškeré námitky dovolatele se míjejí s uplatněným důvodem dovolání, když tento brojí nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti skutku samotnému, a to včetně jeho požadavku na právní posouzení skutku podle § 146a trestního zákoníku). Takto však nelze validně napadat právní posouzení věci, když jeho argumentace se týká skutkového stavu definovaného soudem, nikoli jiného skutku, tedy takového, který dovozuje dovolatel. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nad rámec řečeného potom uvedl, že soud prvního stupně při ukládání souhrnného trestu vůbec nespecifikoval, pro jakou sbíhající se trestnou činnost je tento trest ukládán. Poukázal na několik konkrétních (citovaných) rozhodnutí, ze kterých uvedené pochybení plyne s tím, že tyto vady, byť by jinak zakládaly důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (dovolatelem neuplatněný), je možné napravit opatřením ve smyslu ustanovení § 265 l odst. 2 tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění, která byla posouzena v rozporu s vedeným dokazováním, což vedlo až k extrémnímu nesouladu právě mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které přijaly oba soudy. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly takto na jednoznačné výpovědi poškozeného J. P. a přímých svědků incidentu D. M., ale i K. H., kteří přehledně a podrobně popsali průběh skutkového děje. Stejně tak zejména odvolací soud vysvětlil, proč (z jakých důvodů) pokládal doplnění dokazování požadované dovolatelem za nadbytečné. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i ty jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

Pouze na okraj (jako obiter dictum) k vyjádření státního zástupce stran jeho úvah o aplikaci souhrnného trestu Nejvyšší soud považuje za potřebné zmínit, že v posuzované věci nebyl souhrnný trest uložen (šlo o trest úhrnný), přičemž úvahy o případném správném uložení souhrnného trestu dovolatel ani neučinil předmětem svého dovolání. Za daných okolností se tak uvedeným tématem Nejvyšší soud (pouhým odkazem na argumentaci obsaženou ve vyjádření k podanému dovolání) nemůže zabývat nehledě k tomu, že v průběhu řízení se státní nyní vznesenou námitkou neoperoval, když současně je namístě i připomenout, že část předmětného rozhodnutí odvolací soud zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. února 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka