3 Tdo 14/2004
Datum rozhodnutí: 28.01.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 14/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 o dovolání podaném P. F., ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 8 To 105/03 ze dne 18. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 2/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 3 T 2/2003 ze dne 9. 6. 2003 byl P. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. l, 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutkem přesně popsaným ve výrokového části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal P. F. rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 8 To 105/03 ze dne 18. 9. 2003, jímž je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.), jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal včas, prostřednictvím svého obhájce a za dodržení i dalších zákonem stanovených podmínek P. F. dovolání, když dovolací důvod spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel zopakoval v zásadě argumentaci, kterou užil v rámci řízení odvolacího. Má za to, že v předmětné věci nebyly shromážděny takové důkazy, které by svědčily o jeho vině s tím, že ta byla soudy dovozena pouze provedením důkazů nepřímých, které podle jeho názoru jeho vinu ke které posléze soudy dospěly, neprokazují. V této souvislosti poukázal na absenci motivu, volný přístup do bytu poškozené, ve kterém se scházela komunita narkomanů, poukázal i na svou slabou fyzickou kondici, která neodpovídá razanci útoku vedeného na poškozenou. Souhrnně takto uzavřel, že nebyl předložen žádný přímý důkaz, který by jej usvědčoval ze smrti poškozené, a proto s ohledem na již uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí .

K věci se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V něm uvedl, po rekapitulaci zákonem vyžadovaných náležitostí pro podání dovolání, že řízení o něm je řízením specifickým, když se jedná o mimořádný opravný prostředek, který nemůže sloužit k přezkoumání skutkového stavu věci v celé šíři a posouvat takto dovolací soud do role soudu první instance, popřípadě do role soudu projednávajícího řádný opravný prostředek. Konstatoval, že dovolatel opřel veškerou svou argumentaci o skutkové námitky, které směřovaly proti hodnocení provedených důkazů soudem druhého stupně a poukazovaly na důkazy, které dle jeho názoru bylo na místě provést tak, aby byl řádně zjištěn skutkový stav. Dovolatel se tak domáhá revize skutkových zjištění, k nimž oba soudy dospěly, když tuto skutečnost nelze podřadit pod zvolený (ani jiný) dovolací důvod. Opětovně uvedl, že takto dovolatel namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu a nikoli vady právního hodnocení již stabilizovaného skutku. Uplatněný dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ je tak ve skutečnosti spatřován zejména v porušení procesních zásad obsažených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy v nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci, s nímž dovolatel následně spojuje vadné právní posouzení věci. Uzavřel s tím, že mimořádný opravný prostředek byl takto dovolatelem podán z jiných důvodů, než které jsou zakotveny v ustanovení § 265b tr. ř., když formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem jeho odůvodnění. Navrhl, aby s ohledem na uvedené Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Protože dovolání lze podat je z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., je nezbytné, aby se dovolací soud především zabýval tím, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za takové, které jsou uvedeny v citovaném ustanovení zákona, když jejich existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva,nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly posouzeny zákonu odpovídajícím způsobem, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které míří ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy nutné odlišit od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění, když skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Východiskem zmíněného dovolacího důvodu je především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hledisek příslušných norem hmotného práva.

V posuzované věci však dovolatel opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že se odvolací soud v řízení o odvolání nevypořádal s tím, že předložené a provedené důkazy jsou nepřímé, nepostačují k jeho odsouzení. Z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu nalézacího je však zřejmé, že soudy při hodnocení provedených důkazů vycházely ze skutkových zjištění, které jim umožnily dospět posléze k odpovídajícímu závěru o vině, když právně posoudily skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zák. a své rozhodnutí také přiléhavě odůvodnily právě i s poukazem na řadu nepřímých důkazů ve věci provedených. Lze tak uzavřít, že dovolatel se v rámci uplatněného dovolacího důvodu domáhá revize zjištěného skutkového stavu a tedy dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě, jeho námitky tak pod uvedený důvod dovolání nespadají.

Je třeba v těchto souvislostech připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265b odst. l písm. a) - l) tr. ř. na jedné straně povinen odkázat na některá z těchto zákonných ustanovení, na straně druhé však musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům obsaženým právě v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody vymezené ustanovením § 265b tr. ř., byť je na příslušné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (tak i např. usnesení Ústavního soudu ČR ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř., přičemž tak za splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka