3 Tdo 1399/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1399/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 o dovolání, které podal obviněný L. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 4 To 286/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 105/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 1 T 105/2002, byl obviněný L. D. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. Prvního z uvedených trestných činů se podle rozsudku dopustil tím, že jako řidič nákladního vozu zn. Liaz 110 přepravních firem, u kterých nebyl zaměstnán, pod záminkou přepravy vylákal různé zboží od dodavatelských firem, které následně odvážel na blíže neurčené místo:

1/ dne 3. 3. 1999 kolem 12.00 hod. přijel do krajského dopravního střediska v P. s nákladním vozem označeným neplatnou SPZ, kde se představil pod smyšleným jménem M. z firmy autodoprava J. P., poté převzal objednávku zboží pro firmu K., s.r.o., L., pro kterou ve firmě K-K M., a. s., v P. převzal 24.181 tun pozinkovaného plechu v hodnotě 423.143,10 Kč, přičemž zboží firmě K., s.r.o., L. nepředal a způsobil tak firmě K-K M., a.s., P., škodu v uvedené výši,

2/ dne 14. 5. 1999 kolem 14.00 hod. po získání objednávky na přepravu zboží ve vytěžovací firmě MHM T., s.r.o., U., přijel s nákladním vozem s neplatnou SPZ, s návěsem do firmy N., a.s., ve V., kde se představil jako Č., řidič firmy A. P. Ř., předložil padělanou koncesní listinu znějící na jméno P. Ř., obchodní jméno A. P. Ř. s místem podnikání M., okr. H., vydanou dne 31. 1. 1996 Okresním úřadem živnostenským úřadem v B. a poté převzal pro firmu P. M., s.r.o., J., 1820 kg cukru v hodnotě 293.857,20 Kč, zboží nedodal a odvezl neznámo kam, čímž způsobil firmě MHM T., s.r.o. U., škodu ve výši 220.000,- Kč a firmě N., a.s., škodu ve výši 73.857,20 Kč,

3/ dne 28. 5. 1999 kolem 09.30 hod., v K. n. H., okr. P., přijel s nákladním vozem s neplatnou SPZ do firmy M. V. zprostředkovatelské služby v dopravě, kde se představil jako řidič K. od firmy A. M. K., B., předložil mezinárodní nákladní list CMR s nepravým razítkem firmy a převzal objednávku zboží a poté odjel do firmy V., a.s., v P., kde mu bylo vydáno potravinářské zboží v hodnotě 417.090,- Kč, které měl dopravit do firmy V. Slovensko v B. ve Slovenské republice, což neučinil, čímž způsobil M. V. škodu v uvedené výši.

Druhý trestný čin podle rozsudku spáchal jednáním popsaným pod bodem 2/ (viz výše).

Za to byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu povolání provozovatele či řidiče nákladní motorové silniční dopravy na dobu 3 roků. Současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců nepodmíněně z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 7. 1999, č. j. 3 T 414/1999-22, který nabyl právní moci dne 21. 8. 1999, jakož i všechna další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným obchodní společnosti N., a.s. částku 73.857,20 Kč, obchodní společnosti K-K M., a.s. částku 423.143,10Kč, obchodní společnosti MHM T., s.r.o. částku 220.000,- Kč a M. V. částku 417.090,- Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný L. D., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 4 To 286/2003, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 6. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).



Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně (a rozsudku Okresního soudu v Prostějově) podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný L. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a v tomto rozsahu napadl též všechny výroky z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že z provedeného dokazování u soudu prvního stupně vyplývá, že nejenže neuvedl nikoho v omyl, ale sám byl v omyl uveden, byl zneužit dosud neustanovenou osobou, přičemž bylo zneužito i jeho hospodářské tísně. Podle jeho názoru soud neměl dostatek důkazů k tomu, aby mu prokázal, že se představoval a podepisoval jinými jmény. Dodal, že byl v pracovně-právním postavení a byl povinen respektovat a splnil pokyny svého zaměstnavatele, který mu určil rozhodné skutečnosti. Nemůže mu být k tíži, že orgány činné v trestním řízení nezjistily ostatní aktéry a účastníky útoků, jež jsou mu kladeny za vinu. Je však podle něho zřejmé, že takovou činnost nebyla a není schopna zorganizovat a realizovat jediná osoba. Proto se, pokud k podvodu skutečně došlo, tohoto trestného činu dopustil někdo jiný. V tomto posouzení soudu I. i II. stupně je dovolatelem spatřováno chybné právní posouzení skutku, jehož se sice odsouzený zúčastnil, ale z hlediska trestně-právního s jinou odpovědností.

V petitu dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud výroky o vině i navazující výroky o trestu zrušil a celou věc přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Uvedla a vyložila, že dovolací námitky po obsahové stránce neodpovídají jak použitému dovolacímu důvodu, tak ani žádnému z dalších důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby dovolací soud předmětné dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný L. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.



Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, lze podřadit pod důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Ve věci obviněného L. D. však uplatněné dovolací námitky směřují v prvé řadě do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž nenapadá právní posouzení skutku v podobě zjištěné soudem nalézacím a akceptované soudem odvolacím, nýbrž poukazuje na to, že z provedeného dokazování u soudu prvního stupně vyplývá, že nejenže neuvedl nikoho v omyl, ale sám byl v omyl uveden, byl zneužit dosud neustanovenou osobou a zneužito bylo i jeho hospodářské tísně, přičemž soud neměl podle jeho přesvědčení dostatek důkazů k tomu, aby mu prokázal, že se představoval a podepisoval jinými jmény. Dovozuje přitom, že pokud k podvodu došlo, dopustila se tohoto trestného činu jiná osoba. V tom spatřuje nesprávné hmotně právní posouzení skutku.

To znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti primárně spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). S tím (jako důsledkem) pak dovolatel spojuje následné vadné hmotně právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02, III. ÚS 282/03).

Nejvyšší soud současně považuje za nezbytné upozornit na to, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. prosince 2003



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval : JUDr. Vladimír Veselý