3 Tdo 1398/2003
Datum rozhodnutí: 22.01.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1398/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2004 dovolání obviněné V. H., roz. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 9 To 213/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 185/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání V. H., roz. F.,se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 2 T 185/2002, byla obviněná V. H. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1 tr. zákona, za který byla podle § 187 odst. 1 tr. zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zákona jí bylo uloženo ochranné ambulantní protitoxikomanické léčení.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná od přesně nezjištěné doby, nejméně od února r. 2002 do 30. 9. 2002 na různých místech, zejména v K. H., neoprávněně opatřovala především P. A., A. B., D. H., J. K., M. M., R. P., R. Š., A. Š. a M. Z., pervitin, obsahující psychotropní látku mentamfetamin, který je zařazen v příloze č. 5 k zákonu č. 167/98 Sb. a výše uvedeným osobám předala celkem nejméně 121 dávek této drogy.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná i zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání dne 20. 6. 2003 Krajský soud v Praze, který svým usnesením sp. zn. 9 To 213/2003 obě odvolání podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podala obviněná ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře dovolání, které směřuje proti výroku o vině i výroku o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu.

V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že dokazování zůstalo neúplné a že zjištěný skutek nevykazuje znaky předmětného trestného činu. Dále tvrdí, že její trestní stíhání bylo zahájeno na základě usnesení Policie ČR, které je nekonkrétní a neurčité a chybí mu náležitý popis skutku. Zahájení takového trestního stíhání tedy považuje za nezákonné, v čemž spatřuje porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu. Dále upozorňuje, že soudy prvního i druhého stupně učinily ve věci závěry zejména na základě výpovědi svědků z přípravného řízení, kde se ovšem svědci vyjadřovali k více obviněným, takže mohlo dojít k nepřesnostem a že svědci ani v přípravném řízení, ani u hlavního líčení nedokázali upřesnit, kdy a jakou látku jim obviněná údajně měla předat a že žádný ze svědků nevydal orgánům činným v trestním řízení jakékoli usvědčující množství údajně převzaté látky. Dle jejího názoru také nebylo v trestním řízení prokázáno, že by skutečně disponovala pervitinem. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu prvního stupně i usnesení soudu odvolacího a sám ve věci rozhodl tak, že obviněnou zprostí obžaloby.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatelka spatřuje v nedostatečném a neprůkazném dokazování, v nesprávném hodnocení provedených důkazů, resp. že oba soudy vycházely zejména z výpovědí svědků v přípravném řízení, které ani u hlavního líčení se však nepodařilo dostatečně upřesnit a tedy že podle jejího názoru nebyla její vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti provádění a hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněná nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je v této části dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Pokud jde o uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, spatřuje obviněná jeho naplnění v tom, že trestní stíhání bylo zahájeno, ačkoli usnesení Policie ČR bylo nekonkrétní a neurčité, v čemž spatřuje porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. řádu. Tato námitka však zcela zjevně neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť o naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu se jedná tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. V posuzovaném případě je zřejmé, že o takovou situaci se nejedná a obviněná ani nic takového nenamítá. Ani v této části tedy nelze dovolání obviněné V. H., roz. F., považovat za odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné V. H., roz. F. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. ledna 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h