3 Tdo 1396/2010
Datum rozhodnutí: 01.12.2010
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoník




3 Tdo 1396/2010 -19 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. prosince 2010 o dovolání, které podal A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 627/2009 ze dne 24. 2. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 97/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 97/2009 ze dne 26. 10. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podal A. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 627/2009 ze dne 24. 2. 2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, když skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem, když rozhodl i o vzneseném nároku na náhradu škody.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal A. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že si ve skutečnosti zapůjčil od poškozené 300.000,- Kč a pokud tato uvedla, že se jednalo o částku 500.000,- Kč, nehovořila pravdu. Poukázal však především na to, že se poškozené snažil půjčku splácet a současně popřel, že by v souvislosti s poskytnutím předmětné půjčky chtěl poškozenou uvést v omyl. To s tím, že tato skutečnost nebyla ani v průběhu trestního řízení prokázána, když poškozená znala jeho finanční poměry a věděla, že má půjčky a úvěry z minulosti. Poukázal na to, že měl v úmyslu řádně provozovat zakoupenou restauraci s tím, že byl ujištěn, že tato prosperuje a z jejího zisku hodlal splatit nejenom půjčku poškozené, ale uhradit i své další závazky. Za těchto okolností tak má za to, že mu podvodný úmysl nebyl dostatečně prokázán, z provedených důkazů jej nelze jednoznačně vyvodit a v tomto směru shledat bezpečně jeho vinu. Uvedl také, že soudem prvního stupně bylo odmítnuto provedení jím navrhovaného důkazu výslechem označené svědkyně, což však soud s nedostatečným odůvodněním odmítl a porušil tak jeho právo na řádnou obhajobu. Konečně namítl, že za daných okolností soudy měly aplikovat zásadu in dubio pro reo, zprostit jej obžaloby a trestní stíhání jeho osoby zastavit . Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení (správně rozsudek) soudu II. stupně zrušil v celém rozsahu a dále, aby v souladu s ust. § 265 l odst. 1 vrátil věc soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci nebo, aby věc podle ust. § 265m odst. 1 tr. řádu sám věc rozhodl a odsouzeného zprostil obžaloby a trestní stíhání jeho osoby zastavil .

Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupkyně případně uplatnila svá práva vyplývající z ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný dovolatelem je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze spolehlivě dovodit adekvátní právní závěry. Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl, že z nedostatečně a neúplně zjištěného skutkového děje nelze dovodit jeho podvodný úmysl a v konečném důsledku tak rozhodnutí o jeho vině předmětným trestným činem je nesprávné. Takto vedená námitka je sice (z pohledu jím užitého dovolacího důvodu) uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. To proto, že právě z učiněných skutkových zjištění zjevně vyplývá, že dovolatel v kritické době dobře věděl o četnosti svých finančních závazků, které byl povinen splácet, věděl také, že ze zamýšleného provozu jím zakoupené restaurace nebude schopen (ve stanovené krátké době) zapůjčené peníze poškozené vrátit. O své finanční situaci a všech okolnostech s ní spojených také poškozenou řádně neinformoval, přičemž i z její výpovědi plyne, že pokud by tato všechny okolnosti, za kterých poskytla dovolateli předmětnou půjčku, znala, tuto by neposkytla. Z takto nesporně zjištěného skutkového stavu plyne, že dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu, včetně jeho subjektivní stránky, neboť se obohatil tím, že uvedl (úmyslně) poškozenou v omyl a zamlčel podstatné skutečnosti při jednání o zmíněné půjčce a způsobil tak na jejím majetku škodu. Uvedené skutečnosti také oba soudy vyjádřily (podrobně) popsaly v důvodech svých (přijatých) rozhodnutí a také odpovídajícím způsobem vysvětlily, proč nevyhověly návrhu dovolatele na doplnění dokazování výslechem označené bývalé zaměstnankyně předmětné restaurace.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. prosince 2010

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka