3 Tdo 1388/2010
Datum rozhodnutí: 18.11.2010
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 250a odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 3 tr. zák.




3 Tdo 1388/2010 -19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. listopadu 2010 dovolání, které podal obviněný A. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 7 To 456/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 2/2008, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. B. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (nesprávně v rozsudku uvedeno označení soudu, o jehož rozsudek jde - Obvodní soud pro Prahu 10) ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 39 T 2/2008 , byl obviněný A. B. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), jehož se měl dopustit tím, že poté, co dne 23. 6. 2004 v P., T., uzavřel se společností Kooperativa pojišťovna, a. s., pojistnou smlouvu pro pojištění léčebných výloh v zahraničí, tak nejprve telefonicky dne 2. 7. 2004 oznámil společnosti ELVIA Assistance, s. r. o., (nyní Mondial Assistance), fiktivní pojistnou událost, ke které mělo dojít 1. 7. 2004 během jeho pobytu v G., kde měl onemocnět žlutou zimnicí po kousnutí hadem, léčebné výlohy doložil falešnou fakturou vydanou dne 7. 7. 2004 na částku 4.800 USD údajným lékařem M. E. C. Dr., s údajným sídlem M. I., C., Ch., G., dne 23. 7. 2004 oznámil tuto událost písemně pobočce společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., ve V., následně společnost ELVIA Assistance, s. r. o., dne 11. 8. 2004 vyplatila pojistné plnění ve výši 122.491 Kč za společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., která jí tuto částku dne 23. 9. 2004 uhradila a společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., se sídlem P., T., a tak byla způsobena škoda ve výši 122.491 Kč .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 (tři) roky. Dále bylo obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 39 T 2/2008, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 7 To 456/2009 , a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. nově rozhodl tak, že se obviněný A. B. odsuzuje podle § 250a odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 3 T 27/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 10 To 137/09, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Současně bylo obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále byl podle § 53 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.

II.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 7 To 456/2009, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., maje za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť zjištěný skutek nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák.

Obviněný tvrdí, že jeho jednání bylo soudem nesprávně posouzeno z hlediska subjektivní stránky, kterou nelze z učiněných skutkových zjištění dovodit, resp. z hlediska formy zavinění nelze v jeho jednání jednoznačně spatřovat jednání v přímém nebo nepřímém úmyslu. Dále namítl, že z výroku o vině není zřejmé, na základě jakých právně relevantních skutečností dospěly soudy dříve činné ve věci k závěru, že pojistná událost byla fiktivní, přičemž má za to, že tento závěr je v rozporu s provedenými důkazy. Soudy obou stupňů se opíraly pouze o zprávu Národní ústředny Interpolu a zprávu velvyslanectví České republiky v M., podle nichž lékařské centrum Medicos Infectologos v G. neexistuje a lékař M. E. C. Dr. není zaregistrován v téže zemi v seznamu lékařů, resp. o zjištění, že vystavená a obviněným předložená faktura nemá náležitosti guatemalského daňového dokladu. Obviněný se ovšem domnívá, že tyto důkazy prokazují, že označené lékařské centrum a lékař neexistují, což mu však nelze přičítat k tíži a tedy nebyla prokázána fiktivnost pojistné události a ani vyvrácena jeho obhajoba, že v dobré víře přijal od guatemalského lékaře doklad, jenž se ukázal být falešným. Navíc společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., na jeho obsahu neshledala nic závadného a bez jakýchkoliv problémů jej proplatila.

Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 7 To 456/2009, i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 39 T 2/2008, když další postup po případném kasačním výroku již nenabídl.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že obviněný v rámci své argumentace napadá především správnost učiněných skutkových závěrů, což se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Obviněný v rozporu se skutkovými závěry, ke kterým došly soudy obou stupňů, tvrdí, že skutečně onemocněl žlutou zimnicí, tedy že pojistná událost reálně nastala a on ji pouze dokladoval falešným dokladem (fakturou), kterou obdržel od lékaře. V rámci řízení ovšem bylo (mimo jiné s ohledem na vyjádření znalce PharmDr. Josefa Bakeše, resp. výpovědi svědků) dovozeno, že obviněný nejenže předložil padělanou listinu, ale i tvrdil nepravdivé údaje, neboť zmíněná nemoc u něj neproběhla.

Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného A. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a současně jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§ 265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Alexandrem Bílkem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především zprávy Národní ústředny Interpolu a velvyslanectví České republiky v M.) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jednání kladenému mu za vinu nedopustil, především pak, že zde nebyl přímý či nepřímý úmysl, tedy námitka absence požadované formy zavinění), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, především pak námitka směřující proti závěru soudu o fiktivní pojistné události; námitka, že pojistná událost byla provedenými důkazy prokázána) a vlastní verzi skutkového stavu věci (především námitka, že pojistná událost reálně nastala; a dále námitka, že se na vytvoření falešné faktury za lékařské vyšetření nepodílel a toliko ji v dobré víře uplatnil). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný A. B. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 7, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Obvodního soudu pro Prahu 7 celkově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Odvolací soud se pak s těmito závěry ztotožnil.

IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. listopadu 2010

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata