3 Tdo 1363/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1363/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2003 o dovolání podaném V. R., nyní neznámého pobytu, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 1 To 69/2003 ze dne 14. 8. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 1/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 50 T 1/2003 ze dne 24. 6. 2003 byl dovolatel v řízení, které proti němu bylo vedeno, jako proti uprchlému, uznán vinným pokusem k trestnému činu vraždy podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 219 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to pro skutek, jehož spáchání je přesně popsáno ve výrokové části uvedeného rozsudku. Za trestný čin, jehož spácháním byl uznán vinným, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ochranou.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obhájce dovolatele, rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 1 To 69/2003 ze dne 14. 8. 2003 tak, že podané odvolání podle ustanovení § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl jako nedůvodné.

Proti citovanému usnesení podal dovolatel včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech zákonem stanovených podmínek, dovolání, když za dovolací důvod pokládá ten, který je vymezen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech podaného dovolání uvedl, že jeho jednání v kritické době přes nespornou správnost skutkového děje popsaného soudy mělo být kvalifikováno jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zák. a nikoli jako pokus k trestnému činu vraždy, kterým byl soudy nakonec shledán vinným. To proto, že svou manželku popsaným jednáním nechtěl usmrtit, ale chtěl na ni působit tak, aby ustoupila od svého záměru se s ním rozvést. Poukázal i na to, že je drobnější než poškozená a také na nevýrazné zranění, které utrpěla jeho útokem. Konečně má za to, že i pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že právní kvalifikace jeho jednání určená oběma soudy odpovídá zákonu, měl mu být vyměřen nižší trest odnětí svobody s poukazem na ustanovení § 40 tr. zák., kdy jsou splněny podmínky pro uložení trestu pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. S ohledem na uvedené pak navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí s tím,aby toto rozhodnutí učinil dle § 265r odst.1 písm.c) tr.ř. v neveřejném zasedání.

K věci se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně přípisem, ve kterém rekapituluje zprvu argumentaci dovolatele s tím, že dovolání lze mít z obecných hledisek za přípustné s tím, že z provedených důkazů vyplynulo, že dovolatel chtěl poškozenou usmrtit, když k zamýšlenému následku nedošlo pouze proto, že se poškozená bránila a pomohl ji ve věci slyšený svědek P. Š. Za dané situace tak podané dovolání státní zástupkyně pokládá za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby ho dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr .ř. odmítl a za splnění podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, když důvody, pro které se lze dovolání domáhat, jsou také zákonem taxativně stanoveny. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterého se v dané věci dovolatel domáhá, je dán v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud ty spočívají v onom právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejde tak o přezkoumání skutkových zjištění ve věci učiněných, nýbrž o posouzení toho, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s odpovídajícími ustanoveními práva hmotného. Nelze tedy s poukazem na uvedený dovolací důvod hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Skutkové vady nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru, samozřejmě za předpokladu, že mezi zjištěným skutkovým stavem a právním hodnocením z něj vyvozeným není extrémní nesoulad. Tak tomu v posuzované věci nebylo a poukaz dovolatele na to, že z hlediska jeho zavinění a všech okolností případu jím uváděných mělo být jeho jednání posouzeno jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1 tr. zák., nemůže obstát. Ze skutkových zjištění učiněných soudy nepochybně plyne, že záměrem dovolatele bylo poškozenou usmrtit a k takto jím zamýšlenému následku nedošlo v důsledku dalších skutečností na jejichž průběh on sám neměl vliv. Konečně námitka stran výše uloženého trestu nemůže být předmětem dovolacího důvodu uplatněného navrhovatelem, a proto se jí dále dovolací soud ani nezabýval.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo,než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil rozhodnutím, které přijal v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. prosince 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Zpracoval:

JUDr.Vladimír Jurka