3 Tdo 1360/2003
Datum rozhodnutí: 04.12.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1360/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. prosince 2003 o dovolání podaném obviněnou L. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. n. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 9 To 54/03, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 8/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 50 T 8/2003, byla obviněná L. K. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění zák. 265/2001 Sb., který po skutkové stránce spočíval v tom, že v přesně nezjištěné době od konce roku 1999 do počátku června 2001 v M., Ú. n. L. a jinde zprostředkovala dodávky metamfetaminu (pervitinu), který je psychotropní látkou uvedenou v příloze 5 zákona č. 167/1998 Sb., a tak získala za zprostředkování celkem nejméně 401.400,- Kč, a to nejméně v těchto případech :

a) v době od podzimu 1999 do prosince 2000 zprostředkovala od J. H. pro A. J. K. nejméně 28x dodávku pervitinu v celkovém množství nejméně 5 kg, přičemž při minimální provizi 3 DEM za 1 g získala 270.000,- Kč,

b) od poloviny února do poloviny března 2001 zprostředkovala od J. H. pro J. M. 3x dodávku pervitinu v celkovém množství 475 g, z čehož poslední dodávku o hmotnosti 150g, J. M. pro špatnou kvalitu nepřevzal, přičemž získala na provizi nejméně 16.200,- Kč,

c) od poloviny března do počátku června 2001 zprostředkovala od P. V. pro J. M. 11x dodávku pervitinu v celkovém množství nejméně 1.600 g, přičemž při minimální provizi 2 DEM za 1 g pervitinu, jehož množství bylo zdvojnásobeno přidáním glutamalu, získala nejméně 115.200,- Kč.

Za tento trestný čin byla obviněná podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. ji soud pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněné a krajského státního zástupce proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 9 To 54/03, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 8. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obviněná L. K. podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 50 T 8/2003 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 9 To 54/03, a to ve všech jejich výrocích, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že se jednání uvedeného ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu nedopustila a zdůraznila, že jak v průběhu přípravného řízení, tak hlavního líčení bylo zkráceno její právo na obhajobu, což podle jejího mínění spočívalo v tom, že jí bylo znemožněno položit otázky svědkům J. M. a A. K. Upozornila na skutečnost, že jí policejním orgánem bylo odmítnuto provedení konfrontace s odůvodněním, že se jedná o výjimečný institut prováděný soudem, nicméně ani ten ji neprovedl a přítomnost výše zmiňovaných svědků u hlavního líčení nezajistil, přičemž jejich výslech byl uskutečněn na území SRN. Dovolatelka namítla, že u jediné svědkyně vypovídající bezprostředně k dovolatelčině vině (D. Z.) se ve výpovědích objevily výrazné rozpory, které však soudy vůbec nezohlednily, a to ani přesto, že se lišily i v údajích o množství omamných a psychotropních látek, které byly předmětem inkriminované dodávky. Podle dovolatelky nebylo vzato v úvahu ani to, že uvedená svědkyně žila s J. M. a sama je na drogách závislá. Dále vyslovila přesvědčení, že to, co bylo obžalobou prezentováno jako přitěžující okolnost, je zahrnuto již v samotné skutkové podstatě trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák. Podle přesvědčení dovolatelky jí byl uložen nepřiměřeně přísný trest, mj. též proto, že soudy přihlížely k její minulosti, kdy se živila způsobem, jenž byl možná v rozporu s dobrými mravy, ale nikoliv se zákonem. Závěrem dovolatelka zdůraznila, že smyslem jejího dovolání je uplatnění práva na spravedlivý proces, v jehož rámci by mohla položit shora uvedeným svědkům konkrétní otázky a být s nimi konfrontována, čímž by prokázala svoji nevinu.

V petitu svého dovolání pak obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků v napadených rozhodnutích soudů obou stupňů a následně podle § 265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil, a poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby Krajský soud v Ústí nad Labem věc znovu projednal a rozhodl.



K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce ) a konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti namítá toliko nezákonnost důkazů výpověďmi svědků A. K. a J. M., kteří byli vyslechnuti cestou právní pomoci v SRN a dále nesprávnost hodnocení provedených důkazů a nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Dovolatelkou vytýkané vady podle státního zástupce pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají a nelze je současně podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V uvedené souvislosti státní zástupce připomněl, že výtky dovolatelky týkající se výroku o uložení trestu neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když konkrétními vadami předpokládanými v tomto zákonném ustanovení napadený výrok zjevně netrpí, přičemž v dovolání nejsou ani namítány. S ohledem na konstatované důvody státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, vyslovil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněná L. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelka však zvolila opačný postup. Poněvadž však napadla rozhodnutí soudů obou stupňů a označila též výroky, proti nimž dovolání směřuje, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona a je proto třeba je z tohoto důvodu odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci obviněné L. K. však dovolací námitky uplatněné na základě shora uvedeného dovolacího důvodu směřují především do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelkou tvrzeno, že se předmětného trestného činu nedopustila, a že výroky o vině a trestu byly založeny jednak na nesprávně a nedostatečně provedeném dokazování a jednak na vyhodnocení důkazů k tíži dovolatelky. Z argumentace dovolatelky vyplývá, že ve skutečnosti měl reálně existovat jiný skutkový stav věci, než jaký byl zjištěn, popsán a odůvodněn v rozhodnutí soudů obou stupňů. Dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. je tak dovolatelkou spatřován v porušení procesních zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 11 tr. ř. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. To znamená, že se dovolatelka v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu domáhala revize soudy učiněných skutkových zjištění a dovolání de facto uplatnila na procesním a nikoliv hmotně právním základě. Její námitky proto pod uplatněný dovolací důvod nespadají. To platí i pro výtky směřující vůči obžalobě či proti přílišné přísnosti uloženého trestu, když posledně zmiňovaná skutečnost současně nemůže být ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné L. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 4. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler