3 Tdo 1358/2013
Datum rozhodnutí: 18.12.2013
Dotčené předpisy: § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák.



3 Tdo 1358/2013 -23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání podaném J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 8 To 533/2012 ze dne 20. 5. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 18/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 1 T 18/2010 ze dne 23. 7. 2012 byl dovolatel uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let s tím, že obžalovaný je povinen podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody potom bylo dále rozhodnuto.

V předmětné věci podal J. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 8 To 533/2012 ze dne 20. 5. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku skutkové podstaty předmětného trestného činu, což vedlo také k nesprávné právní kvalifikaci jednání dovolatele. Poukázal na to, že si neponechal kupní cenu pro sebe, ale předal peníze prodávajícím. Dále uvedl, že prodávající i kupující osoby skutečně existovaly, měl od nich osobní doklady, stejně jako další podklady pro uzavření úvěru, stejně tak viděl i příslušná vozidla a doklady od nich. Přitom žádný z prodávajících nechtěl po dovolateli doplatit kupní cenu a závěr soudů, že si kupní cenu ponechal pro sebe, takto není správný. Z učiněných skutkových zjištění tak plyne, že dovolatel věřil svým známým K. a T., stejně jako věrohodnosti předložených dokladů a pouze neprováděl důsledně jejich kontrolu. Jeho jednání tak v uvedeném směru bylo nedbalé, nikoli úmyslné. Jako smluvní partner předmětné banky sice měl vědět, jaké jsou jeho povinnosti, vzniká však pochybnost, zda mohl jednoznačně a bez pochybností kontrolovat správnost předložených dokladů a totožnost kupujících a prodávajících. Nebyl tak spolehlivě prokázán úmysl v jeho jednání, když má za to, že šlo o jednání nedbalé a měl být proto obžaloby zproštěn, když žalovaný trestný čin podvodu je trestným činem úmyslným. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené (označené) usnesení Krajského soudu v Plzni ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu a věc podle § 265 l odst. 1 tr. řádu vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí .

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek uvedených v § 265h odst.2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 18. 11. 2013. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání, ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva vyplývajícího z ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se trestného činu podvodu nemohl dopustit, protože jeho (zjištěné) jednání vykazovalo pouze znaky jednání z nedbalosti. Protože trestný čin podvodu je trestným činem úmyslným, nemohl být takto shledán vinným jeho spácháním. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč neuvěřily obhajobě dovolatele s tím, že ta byla vedena účelově a nepřesvědčivě a obsahovala vzájemné rozpory v podobě účelových změn přizpůsobených tomu, jak se ve věci odvíjelo vedené dokazování (jím, jako zprostředkovatelem placené splátky úvěru namísto standardního postupu placení splátek kupujícím). Soudy správně poukázaly na to, že odpovědnost dovolatele, jako zástupce společnosti GE Money Multiservis, a. s., při vyhotovení Smlouvy o úvěru (jeho poskytnutí) byla výlučná a této skutečnosti si byl také vědom. Přitom způsob, jakým označené Smlouvy o úvěru uzavíral, jednoznačně svědčí tomu, že šlo o jednání vedené úmyslně se snahou obohatit se ke škodě cizího majetku, k níž také v konečném důsledku došlo. Uvedené plyne z učiněných skutkových zjištění, a to z výpovědí svědkyně Z., K., V., Ing. S., K. i listinných důkazů ve věci pořízených, jakým byl i znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Námitku dovolatele, že v předmětné věci jednal pouze nedbale, lze s jistou dávkou tolerance mít za uplatněnou právně relevantně, ta je však současně zjevně neopodstatněná. S ohledem na již uvedené a s poukazem na ve věci učiněná skutková zjištění je tak nepochybné, že dovolatel jednal nejméně ve formě úmyslu nepřímého z hlediska ustanovení § 4 písm. b) tr. zák. Nic na tom nemění ani to, že se na popsané trestné činnosti mohly podílet další osoby, ani to, jak s takto (podvodně) získanými prostředky bylo dále naloženo. Z důvodů rozvedených shora se tak Nejvyšší soud neshodl s názorem dovolatele spočívajícím v tom, že jeho (popsané) jednání nenaplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a to zejména jeho subjektivní stránky.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka