3 Tdo 1336/2011
Datum rozhodnutí: 23.11.2011
Dotčené předpisy: § 215a odst. 1 tr. zák., § 215a odst. 2 písm. b) tr. zák., § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.




3 Tdo 1336/2011 -31 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2011 o dovolání podaném L. O. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích sp. zn. 14 To 129/2011 ze dne 29. června 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 115/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 T 115/2010 ze dne 13. ledna 2011 byl dovolatel uznán vinným ad 1) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a ad 2) trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu dvou let a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

O odvolání L. O. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením č. j. 14 To 129/2011-343 ze dne 29. června 2011 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. O odvolání manželky dovolatele V. O. rozhodl citovaný soud usnesením č. j. 14 To 129/2011-337 ze dne 29. června 2011 tak, že je zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal L. O. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nebyl proveden žádný přímý důkaz pro jeho vinu a soud vycházel toliko z důkazů nepřímých, které však dle jeho názoru netvoří uzavřený a ničím nenarušený okruh do sebe vzájemně zapadajících důkazů. Dále deklaroval povědomí o charakteru dovolacího řízení, nicméně uvedl, že hodnocení důkazů je v jeho případě v rozporu se zásadami formální logiky a z provedených důkazů jsou vyvozovány závěry, které takto vyvodit nelze. Toto svoje přesvědčení rozvinul na příkladech výpovědí svědkyň M., K. a svědka B. a uvedl, že mělo být v potaz bráno i odvolání jeho manželky, kdy tato měla být v rámci projednání jeho odvolání vyslechnuta. Co se týká jednání popsaného pod bodem 2) citovaného rozsudku, k tomu zopakoval svou dosavadní obhajobu spočívající v tom, že vezl svou matku, které se udělalo velmi nevolno a jednalo se tak o případ krajní nouze. Co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., pak dovolatel uvedl, že postupem odvolacího soudu při veřejném zasedání dne 29. 6. 2011 mu byla odňata možnost účastnit se veřejného zasedání, přestože se tohoto zasedání zúčastnit chtěl, ale ze zdravotních důvodů toho nebyl schopen, přičemž odkázal na lékařskou zprávu ze dne 24. 6. 2011. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadená rozhodnutí a poté ve věci sám rozhodl dle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby, popřípadě napadené rozhodnutí zrušil a z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a poté dle ustanovení § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu nové projednání.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud mu odejmul možnost účastnit se veřejného zasedání, ačkoliv žádal o změnu termínu. Přitom totožnou námitkou dovolatele se již zabýval také odvolací soud v části odůvodnění rozhodnutí týkající se opakovaných odročování veřejného zasedání a s názorem tam prezentovaným se státní zástupkyně plně ztotožňuje. Co se týká dovolatelem uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování, nesprávný postup při provádění důkazů apod. Dovolání podané s odkazem na tento dovolací důvod je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli však z hlediska procesních předpisů. V jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu nemá. Myslí se tím skutek, jak byl zjištěn soudem, z čehož vyplývá, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost dokazování. V konkrétní trestní věci je dle vyjádření státní zástupkyně zřejmé, že okresní soud, přestože poškozená V. O., manželka obviněného, využila svého práva a odmítla vypovídat, vyšel z řady důkazů, a to z lékařských zpráv, rozhodnutí o vykázání ze společného bydliště, fonogramů, zachycujících hlášení poškozené ohledně opakovaného napadání manželem, svědecké výpovědi J. B., jež oznámení o napadání přijal a s kolegou vyjel na místo oznámení, kde viděl na poškozené zranění a přivolal lékaře MUDr. H. k ošetření. Pokud dovolatel dále namítá, že v předmětné trestní věci nebylo prokázáno, že by se svým jednáním dopustil označeného trestného činu, je třeba k tomu dle státní zástupkyně podotknout, že pokud dovolatel v místě společného bydliště, po dobu přibližně čtyř roků, opakovaně napadal svou manželku, činil tak dlouhodobě. Bylo přitom prokázáno, že ji fyzicky i psychicky týral, vyhrožoval jí usmrcením, opakovaně ji přesně nezjištěnými způsoby udeřil do různých částí těla a způsobil jí podlitiny a další zranění. Přitom takové jednání poškozená úzkostně prožívala, měla strach o své zdraví i o syna. Takto je nepochybné, že se jednalo o domácí násilí, a že tímto jednáním dovolatele byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Ohledně skutku pod bodem ad 2) citovaného rozsudku je dovolatel rovněž usvědčován výpověďmi svědků a také v tomto směru je dle vyjádření státní zástupkyně možno odkázat na příslušné pasáže v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Shrnula tedy, že námitky uplatněné v dovolání stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, přestože dovolatel formálně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a d) tr. ř. Státní zástupkyně tedy uzavřela, že dovolatel námitky zaměřil výhradně do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů soudem, jeho námitkám však nelze přiznat povahu právně relevantních námitek z pohledu uplatněného dovolacího důvodu. Napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolání L. O. proto navrhla odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasila i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z hlediska předmětného dovolacího je tak dovolatelova námitka týkající se jeho nepřítomnosti u veřejného zasedání dne 29. 6. 2011 uplatněna sice právně relevantně, jedná se však současně o námitku zjevně neopodstatněnou. To proto, že již odvolací soud řádně vysvětlil, proč veřejné zasedání k žádosti dovolatele neodročil, když je třeba především zmínit, že dovolatel nebyl k veřejnému zasedání předvolán, nýbrž byl o něm toliko vyrozuměn ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř., čímž dal soud dovolateli ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. jednoznačně najevo, že jeho přítomnost na veřejném zasedání není nutná a lze jednat a rozhodnout i bez ní. Takovýto stav lze pokládat za zásah do práva obviněného v situaci, kdy soud hodlá v průběhu veřejného zasedání provádět dokazování. O takový zásah do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti však nejde, jestliže odvolací soud akceptuje při svém rozhodování plně učiněná skutková zjištění nalézacího soudu s rozhodujícími důkazy provedenými v průběhu hlavního líčení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 18/2007 ze dne 12. 2. 2007). Veřejná zasedání byla k žádostem dovolatele opakovaně odročována, přičemž dne 27. 6. 2011 byla soudu doručena lékařská zpráva ze dne 24. 6. 2011 společně s žádostí o odročení veřejného zasedání. Ošetřující lékař dovolatele však k dotazu soudu sdělil, že tento je schopen se veřejného zasedání zúčastnit, o čemž byl informován obhájce dovolatele s tím, že veřejné zasedání nebude odročeno. V návaznosti na to, doložil den před veřejným zasedáním dovolatel lékařskou zprávu, ze které vyplynulo toliko, že dovolatel telefonicky lékaři sdělil zhoršení subjektivních potíží, a to bez jakéhokoli osobního vyšetření, proto tento stav vyhodnotil odvolací soud jako reakci na nevyhovění jeho žádosti o odročení veřejného zasedání a považoval toto jednání dovolatele za účelové ve snaze oddálit rozhodnutí v jeho trestní věci. Nezbývá než uzavřít, že Nejvyšší soud, s ohledem na uvedené, v dané věci nespatřuje porušení práv dovolatele a uplatněnou námitku považuje za zjevně neopodstatněnou.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že pod deklarovaným dovolacím důvodem tak nemohou být právně relevantně uplatněny ty námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a zpochybňuje způsob, jakým obecné soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy, či zpochybňuje šíři takto provedeného dokazování. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů při rozhodování o vině a trestu dovolatele vycházely a proč uznaly dovolatele vinným jak trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. i trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Co se týká trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě vycházely tak soudy z výpovědí svědkyň M., K., svědka B., kopie knihy fonogramů, lékařských zpráv, znaleckých posudků MUDr. Jana Kolomazníka (k osobě dovolatele) a PhDr. Ludmily Filipové (k osobě jeho manželky - poškozené). Co se týká skutku pod bodem 2), který byl právně kvalifikován jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání vycházely soudy z výpovědí svědků P., B. a H. (který se vyjádřil ke zdravotnímu stavu matky dovolatele) a příslušného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl dovolateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Je tak třeba odmítnout i námitku dovolatele, že se v daném případě jednalo o případ krajní nouze, neboť tuto námitku uplatňuje na základě zcela jiného skutkového stavu, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování oba soudy. Pokud by tedy byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. listopadu 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka