3 Tdo 1331/2013
Datum rozhodnutí: 18.12.2013
Dotčené předpisy: § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák.



3 Tdo 1331/2013 -13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání podaném obviněným P. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 55 To 160/2013 ze dne 13. srpna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 17/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 1 T 17/2009 ze dne 19. února 2013 byl dovolatel uznán trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání padesáti měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání obviněného P. S. (a příslušné státní zástupkyně) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem sp. zn. 55 To 160/2013 ze dne 13. srpna 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že dovolateli uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a jeho výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se cítí být nevinen s tím, že označené peníze nepřevzal. Uvedl, že již v odůvodnění svého odvolání tvrdil, že spatřuje pochybení soudu prvního stupně v tom, že na základě provedeného dokazování nesprávně posoudil skutkový stav věci, když měl za prokázané, že skutky popsané v obžalobě se staly a že je spáchal on. Nad rámec výše uvedeného doplnil, že před soudem prvního stupně svědčili svědci, které nikdy neviděl a poškozená I. Š. to s nimi měla domluvené. Na základě výše uvedeného proto navrhl, aby Nejvyšší soud dle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. srpna 2013, číslo jednací 55 To 160/2013-229 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. února 2013, číslo jednací 1 T 17/2009-206, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc dle § 265m odst. 1 trestního řádu v potřebném rozsahu znovu projednal a svým rozsudkem dle § 226 písm. a) trestního řádu obžalovaného obžaloby zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který jej obdržel dne 21. 11. 2013, avšak přípisem ze dne 2. 12. 2013 po seznámení s obsahem tohoto podání a soudních rozhodnutí příslušný státní zástupce sdělil, že se k dovolání Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely a jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč také uznaly dovolatele vinným právě výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak nejen z výpovědí poškozených manželů Š. a M. L., ale i svědků V. B. a L. G., jakož i z listinných důkazů, jimiž bylo prokázáno, že poškození v rozhodné době příslušnými finančními obnosy disponovali.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka