3 Tdo 132/2009
Datum rozhodnutí: 11.03.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 132/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 o dovolání podaném obviněným J. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, č. j. 9 To 20/2008-187, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 8/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, č. j. 47 T 8/2007-160, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. na tom skutkovém základě, že od přesně nezjištěné doby do 17.00 hodin dne 1. 5. 2000 nabízel L. N. možnost výhodné investice obchodu s valutami, a poté, co poškozený L. N. shromáždil k tomuto obchodu částku nejméně 6.000.000,- Kč, tak od něho tyto finanční prostředky dne 1. 5. 2000 kolem 17.00 hodin v jeho bytě v P., převzal, přičemž k uskutečnění obchodu nedošlo, avšak peníze nevrátil a ponechal si je pro vlastní potřebu, a tím poškozenému L. N. způsobil škodu ve výši nejméně 6.000.000,- Kč . Za to byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 33 T 41/2003, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.



O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 5. 2008, č. j. 9 To 20/2008-187, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o trestu. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. poté znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 248 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Odvolací soud současně výrokem podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 33 T 41/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 21. 5. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušených výrocích právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. Š. následně dovolání, kterým současně napadl i výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona nebylo nepřípustné. Podle přesvědčení dovolatele nebylo totiž nijak prokázáno, že by svým jednáním způsobil škodu byť jen o 1,- Kč vyšší než 4.999.999,- Kč (tedy škodu velkého rozsahu). Za těchto okolností se zřetelem na zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného mu proto mohlo být sděleno obvinění nikoliv pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ale pouze pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož trestní stíhání by ovšem bylo v době sdělení obvinění (dne 18. 12. 2006) již promlčeno z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. Ke spáchání inkriminovaného činu totiž mělo dojít nejpozději dne 1. 5. 2000, tedy více než 6 a půl roku před zahájením trestního stíhání, přičemž promlčecí lhůta v případě trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. činí pět let. Orgány činné v trestním řízení však v rozporu se zásadou in dubio pro reo podle dovolatele zcela účelově vycházely z minimální hranice způsobené škody ve výši 6.000.000,- Kč a zahájily a nadále vedly jeho trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák, u něhož činí promlčení doba dvanáct let. Přitom veškeré důkazy, podle kterých měl převzít od poškozeného právě výše uvedenou částku, byly pouze nepřímé a jejich obsah nedovoloval skutkové závěry, které soudy v jeho případě učinily. V této souvislosti dovolatel poukázal i na skutečnost, že v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 48 T 4/2006, a na něj navazujícím rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 8 To 76/2006, jímž byli spolu s obviněným J. M. pravomocně zproštěni obžaloby pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zák., jehož se měli dopustit právě na poškozeném L. N., se hovoří o jejich úmyslu získat majetkový prospěch 5.000.000,- Kč a nikoli 6.000.000,- Kč.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozsudky Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze zrušil. Přípisem ze dne 18. 9. 2008 pak vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Připomněl, že výše uvedenou námitkou dovolatele se v rámci projednání odvolání náležitě zabýval již Vrchní soud v Praze, a dále k ní doplnil, že ve sdělení obvinění se formuluje skutek na základě indicií a důkazů dostupných v okamžiku sdělení obvinění. Pro tento úkon není směrodatné, jaké částky figurovaly v soudním rozhodnutí o dřívější obžalobě, která o zpronevěřené částce pojednávala v odlišné souvislosti, v daném případě jako o uvažovaném obohacení obviněného, jehož měl dosáhnout zavražděním poškozeného L. N. Z hlediska právního posouzení (kvalifikace) jsou pak rozhodující skutková zjištění učiněná v řízení před soudem v nyní projednávané trestní věci, popsaná v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 47 T 8/2007, a nikoli v rozsudku týkajícím se jiné trestní věci. Pokud by z výsledků dokazování vyplynulo, že obviněný zpronevěřil částku nedosahující hranice škody velkého rozsahu, jak naznačuje, bylo by namístě rozhodnout o zastavení trestního stíhání pro překážku uvedenou v § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupce zároveň zdůraznil, že v řízení před soudem bylo spolehlivě zjištěno, že dovolatel zpronevěřil poškozenému částku ve výši nejméně 6.000.000,- Kč , která pak představuje minimální výši způsobené škody. Proto bylo zcela po právu rozhodnuto o vině a trestu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nebyl proto uplatněný dovolací důvod obsahově naplněn. Podle státního zástupce přitom námitku vůči prokázané (resp. neprokázané) výši způsobené škody navíc nelze podřadit nejen pod dovolatelem deklarovaný, ale ani pod žádný další zákonný důvod dovolání. Napadené rozhodnutí není ve skutečnosti zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání pak vyslovil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněný J. Š. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiím.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Trestní stíhání by bylo nepřípustné tehdy, jestliže by bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v § 11 odst. 1 tr. ř. nebo v § 11a tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 223 odst. 1 tr. ř., § 231 odst. 1 tr. ř., § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak vadně došlo k jinému rozhodnutí, jež je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř.

V posuzovaném případě však Nejvyšší soud takové pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal.

K dovolací argumentaci obviněného je nejprve nutno v obecné rovině uvést, že trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., pro který bylo v dané věci zahájeno jeho trestní stíhání, se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

Dále je nutno poznamenat, že podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno. Promlčecí doba trestního stíhání u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. činí podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. zák. dvanáct let, neboť jde o trestný čin s trestní sazbou odnětí svobody od pěti do dvanácti let. Vzhledem k tomu, že jednání dovolatele nakonec soud prvního stupně oproti podané obžalobě právně posoudil jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., je namístě připomenout, že na tento trestný čin je stanovena stejná trestní sazba jako na trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a tedy i jeho trestnost zaniká až po uplynutí dvanáctileté promlčecí doby od okamžiku jeho dokonání.

Zároveň nelze přisvědčit argumentaci dovolatele, že orgány činné v trestním řízení vycházely z částky 6.000.000,- Kč zcela účelově, aby vůbec s odstupem doby, která uplynula od spáchání předmětného skutku, mohl být obviněn a trestně stíhán. K výši částky, kterou si měl poškozený L. N. dohromady vypůjčit od svědků K. a Ing. M., bylo v posuzované věci provedeno dokazování opětovným výslechem těchto svědků (viz protokoly na č. l. 33 - 35, 44 - 77 spisu). Z jejich výpovědí z přípravného řízení, které byly následně se souhlasem dovolatele čteny v hlavním líčení dne 13. 9. 2007 (viz protokol na č. l. 149 a násl. spisu) vyplynulo, že poškozený N. si od nich v rozhodnou dobu vypůjčil peněžní částku v celkové výši 6.000.000,- Kč. Soud se vypořádal rovněž s otázkou, zda poškozený dovolateli dne 1. 5. 2008 skutečně předal celou vypůjčenou částku, a po vyhodnocení provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí dcer poškozeného Z. a R. N. a jeho manželky PhDr. J. N.) dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Tento jeho závěr pak jako správný a neodporující logice skutkového děje akceptoval i odvolací soud. Nejvyšší soud k tomu poznamenává, že poškozený - jak lze dovodit ze zjištění soudů - nebyl v daném případě ničím motivován k tomu, aby dovolateli předal pro účely plánované transakce s valutami méně než oněch vypůjčených 6.000.000,- Kč, které získal od svědků K. a Ing. M., neboť cílem jeho počínání bylo vložit peníze do obchodu , jenž se měl uskutečnit právě v součinnosti s dovolatelem, a byl si vědom toho, že čím vyšší bude vložená částka, tím vyšší bude míra zisku.

Námitka dovolatele, že nebylo spolehlivě prokázáno, že v kritický den nepřevzal od poškozeného částku nižší než 5.000.000,- Kč a že z provedených důkazů nevyplývá, že činem způsobil škodu velkého rozsahu podle § 89 odst. 11 tr. zák., je navíc námitkou ryze skutkovou směřující v jeho prospěch k revizi soudy zjištěného skutkového stavu věci. K posuzování správnosti skutkových zjištění, z nichž vycházely nižší soudy, a k jejich případnému přehodnocování, však není dovolací soud oprávněn, neboť sám důkazy provádí jen zcela výjimečně (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Dovolatelova námitka, kterou se naznačuje, že skutkový děj ve skutečnosti proběhl jinak, než zjistily soudy, však použitý ale ani žádný jiný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. nenaplňuje.

Je totiž třeba vzít v úvahu, že těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud tedy v zásadě musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

O relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů by bylo možné - s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces - v dovolacím řízení uvažovat pouze za předpokladu, že by tu byl extrémní rozpor mezi zjištěním soudů a provedenými důkazy (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. 84/94). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže zjištění soudů nemají žádnou vazbu na obsah provedených důkazů při žádném v úvahu přicházejícím logickém způsobu jejich hodnocení, či jinými slovy, jestliže skutková zjištění soudů jsou zřejmým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. V posuzované věci však o takový případ zjevně nejde, neboť soud prvního stupně svůj závěr o tom, že poškozený předal dovolateli oněch 6.000.000,- Kč, náležitě podle § 125 odst. 1 tr. zák. zdůvodnil (str. 9/10 rozsudku). Odvolací soud pak rovněž náležitě odůvodnil, proč tento závěr soudu prvního stupně považoval za správný (str. 3/4 rozsudku).

Z důvodů, jež Nejvyšší soud shora vyložil, nelze orgánům činným v posuzované trestní věci (zejména soudům) vytknout, že nerozhodly o zastavení trestního stíhání dovolatele, jak se toho ve svém mimořádném opravném prostředku na podkladě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. domáhal.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání obviněného J. Š. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler