3 Tdo 1316/2010
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 64 odst. 2,3 tr. ř., § 64 odst. 2 tr. ř.




3 Tdo 1316/2010 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání, které podal obviněný R. I. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 7 To 248/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 241/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. I. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 2 T 241/2009 , byl obviněný R. I. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), jehož se dopustil tím, že poté, co jako zaměstnanec společnosti TRANSPET, s. r. o., K., převzal od svého zaměstnavatele m. j. tankovací karty OMV ROUTEX Card a EuroShell Card, určené k úhradám za odběr pohonných hmot do vozidel společnosti TRANSPET, s. r. o., v období od 2. 8. 2009 do 13. 10. 2009 v O. a v P. postupně v šesti případech těmito tankovacími kartami uhradil celkem 850,24 l nafty v hodnotě 22.061,41 Kč, kterou odebral a použil pro vlastní potřebu, a to:
- dne 2. 8. 2009 v 13.06 hod. na čerpací stanici OMV v O. na Ch. u. 250 l za částku 6.724,50 Kč,
- dne 2. 8. 2009 v 10.21 hod. na čerpací stanici SHELL na P. n.. v P. 25,45 l za částku 674,03 Kč,
- dne 2. 8. 2009 v 15.03 hod. na čerpací stanici SHELL na P. n. v Prostějově 282,4 l za částku 7.479,67 Kč,
- dne 11. 10. 2009 v 09.20 hod. na čerpací stanici SHELL na P. n. v P. 67,88 l za částku 1.413,81 Kč,
- dne 12. 10. 2009 v 12.57 hod. na čerpací stanici OMV v O. N. 150,01 l za částku 3.855,30 Kč,
- dne 13. 10. 2009 v 10.15 hod na čerpací stanici OMV v O. N. 74,48 l za částku 1.914,10 Kč,
a způsobil tak společnosti TRANSPET, s. r. o., škodu ve výši nejméně 22.061,41 Kč .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 248 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo obviněnému uloženo, aby podle § 228 odst. 1 tr. ř. uhradil poškozené TRANSPET, s. r. o., částku 22.061,41 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 2 T 241/2009, podal obhájce obviněného JUDr. Petr Kvíčala (plná moc ze dne 15. 3. 2010, č. l. 90) dne 18. 3. 2010 odvolání, které však zůstalo bez bližšího odůvodnění s tím, že bude odůvodněno ve lhůtě 10 dnů. Po uplynutí této lhůty Okresní soud v Prostějově zaslal dne 1. 4. 2010 výzvu k odstranění vad podaného odvolání ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř. spolu s upozorněním, že pokud tak nebude učiněno ve lhůtě 5 dnů od jejího doručení, soud odvolání odmítne podle § 253 odst. 3 tr. ř. Výzva byla obhájci doručena dne 6. 4. 2010. Posledním dnem lhůty pro řádné odůvodnění odvolání bylo 12. 4. 2010 (pondělí). Vady podaného odvolání nebyly ve lhůtě odstraněny, a proto Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 7 To 248/2010 , odvolání obviněného odmítl v souladu ustanovením § 253 odst. 3 tr. ř.

II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 7 To 248/2010, podal obviněný dovolání , přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Přípustnost dovolání založil obviněný na ustanovení § 265a odst. 2 písm. h) ve spojení s písm. a) tr. ř. s tím, že napadá jak usnesení odvolacího soudu, tak i meritorní rozhodnutí ve věci samé, tj. rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 2 T 241/2009.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl nesprávné posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., neboť se domnívá, že nalézací soud se nezabýval tím, že poškozený nemohl nabýt vlastnické právo k naftě, jejíž zpronevěra je mu kladena za vinu. Obviněný s čerpací stanicí uzavřel kupní smlouvu tím, že provedl tankování do vlastního vozu, resp. kanistru, a je tedy dle obviněného zřejmé, že neuzavíral kupní smlouvu v zastoupení svého zaměstnavatele, ale naopak sám za sebe. Dále zdůraznil, že mu byly svěřeny toliko tzv. tankovací karty, nikoli však nafta samotná, čímž při použití těchto karet nemohlo dojít ke svěření věci ze strany poškozené společnosti, jak vyžaduje skutková podstata trestného činu zpronevěry. V závěru obviněný též namítl, že soud neaplikoval zásadu subsidiarity trestní represe zakotvené v § 12 tr. zák.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející rozsudek, zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), a to v tom smyslu, že navrhuje dovolání obviněného odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., neboť odvolací soud odmítl odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění náležitostí obsahu odvolání, když tento podal tzv. blanketní dovolání, které ve lhůtě stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř. ani později do dne rozhodnutí odvolacího soudu neodůvodnil. Z důvodu odmítnutí odvolání z procesních důvodů, aniž by došlo k meritornímu přezkumu rozsudku, je možné podat dovolání toliko z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to jen dle části, podle níž lze dovolání podat, jestliže byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uplatnil-li obviněný formálně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., učinil tak způsobem nesprávným.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut (odmítnut) řádný opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle § 265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle § 265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením § 265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.

K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.

Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že obviněný byl v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 241/2009 zastoupen JUDr. Pavlem Kvíčalou, a to na základě plné moci ze dne 15. 3. 2010 (č. l. 90). Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dle záznamu ve spisu na č. l. 103 doručováno obviněnému i jeho obhájci. Jak vyplývá z údajů na doručenkách (č. l. 103b doručenka do vlastních rukou), zásilka obsahující rozhodnutí odvolacího soudu byla doručena obhájci obviněného dne 24. 5. 2010, Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově pak již 20. 5. 2010.

Dle ustanovení § 64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Jedná se o tzv. fikci doručení.

Dle § 64 odst. 3 písm. c) se písemnost ukládá u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty .

Obviněný nebyl v místě svého bydliště, resp. na adrese J. P., kterou uvedl jako adresu pro doručování (viz protokol o výslechu obviněného ze dne 22. 10. 2009, č. l. 25) zastižen. Zásilka proto byla dne 24. 5. 2010 uložena na poště. Od tohoto dne počala v souladu s ustanovením § 64 odst. 2 tr. ř. běžet lhůta 10 dní k jejímu vyzvednutí. Desátým dnem od uložení, tj. čtvrtka 3. 6. 2010, byla písemnost považována za doručenou. Obviněnému tedy počala běžet lhůta k podání dovolání od okamžiku tohoto doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak připadl na den 3. 8. 2010 (úterý).

Podle záznamu na doručence si obviněný osobně vyzvedl zásilku dne 7. 6. 2010, což stvrdil svým podpisem. Dovolání obviněného pak bylo podáno JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem na základě plné moci ze dne 9. 6. 2010 (č. l. 109), prostřednictvím datové schránky dne 5. 8. 2010 (viz. záznam elektronického podání - č. l. 144).

Lze předpokládat, že obviněný i jeho obhájce mylně vycházeli z údaje osobního převzetí zásilky, toto však nemělo účinky doručení ve smyslu určení počátku běhu lhůty k podání dovolání. Účinky doručení nastaly podle § 64 odst. 2 tr. ř. již dne 3. 6. 2010. Jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř., a později k tomu, že rozhodnutí je nadto ještě fakticky doručeno osobě, u níž tzv. fikce doručení nastala, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku, a dodatečné faktické doručení již nemá v uvažovaném ohledu žádný význam.

Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení § 265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle § 265e odst. 4 tr. ř. přípustné.

Nejvyšší soud v zájmu úplnosti dodává, že se zabýval i otázkou, zda uložení doručované zásilky nebylo vyloučeno podle § 64 odst. 4 tr. ř., což by znamenalo i vyloučení vzniku tzv. fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř.

Podle § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle § 64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání . Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, do tohoto taxativního výčtu nespadá. Citované ustanovení se vztahuje jen na okruh výslovně uvedených písemností, což a contrario znamená, že jiné písemnosti a mezi nimi též usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání jsou mimo jeho dosah.

Podle § 64 odst. 4 písm. b) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle § 64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se jiná písemnost, tj. jiná než jsou písemnosti uvedené v § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř., a jestliže to předseda senátu z důležitých důvodů nařídí. V daném případě bylo soudem nařízeno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, doručit obviněnému do vlastních rukou, aniž však bylo nařízeno, že doručovanou zásilku nelze uložit. Ustanovení § 64 odst. 4 písm. b) tr. ř. se na posuzovaný případ proto rovněž nevztahuje. Ani Nejvyšší soud nenalezl žádný důležitý důvod pro to, aby uložení zásilky bylo v tomto případě vyloučeno. Takový důvod nespatřoval v povaze usnesení, které bylo doručováno, tj. usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání. Tímto usnesením byl ve skutečnosti potvrzen stav založený rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, a to bez jakékoli změny. Právní moc rozsudku byla konstituována již samotným vyhlášením usnesení odvolacího soudu, takže doručení tohoto usnesení právní moc nijak neovlivňovalo a ve skutečnosti tedy šlo o doručení usnesení, které již bylo v právní moci. Okolnost, že obviněný mohl proti usnesení odvolacího soudu podat dovolání, je sice významná, avšak nelze pominout, že jde o mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je stanovena relativně dlouhá lhůta, která i když je počítána od vzniku tzv. fikce doručení, umožňuje obviněnému, pokud se odpovídajícím způsobem zajímá o průběh a zejména skončení trestního stíhání včetně doručení rozhodnutí odvolacího soudu, aby práva podat dovolání včas využil. V samotné zákonné možnosti podat proti usnesení odvolacího soudu dovolání proto není možné spatřovat důležitý důvod pro to, aby předseda senátu soudu prvního stupně nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit, resp. aby mu bylo vytýkáno, že tak neučinil (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 7 Tdo 864/2003).

Nejvyšší soud je přesvědčen, že tímto výkladem zákonných podmínek pro vznik tzv. fikce doručení napadeného usnesení nijak nezasáhl do ústavně garantovaného práva obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný jako osoba, proti které bylo vedeno trestní stíhání ve stadiu odvolacího řízení, byl odpovědný za to, aby postojem k řízení sám neohrožoval reálné možnosti pro uplatnění svých procesních práv včetně práva podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Obviněný tedy měl především reagovat na oznámení pošty o uložení zásilky.

Na daném závěru nemění nic ani skutečnost, že obviněný podal dne 20. 7. 2010 žádost o navrácení lhůty podle ustanovení § 61 odst. 1 tr. ř., neboť tato žádost byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 7 Nt 101/2010, zamítnuta.

IV .
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděně podané odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. října 2010

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata