3 Tdo 131/2004
Datum rozhodnutí: 18.02.2004
Dotčené předpisy:




3 Tdo 131/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2004 o dovolání obviněného R. Q., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 11 To 77/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 5/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 T 5/2000, byl obviněný R. Q. spolu s obviněným J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustili skutkem spočívajícím v tom, že v dopoledních hodinách dne 21. 6. 1999 v notářské kanceláři JUDr. K., na ul. R. v P., okr. S., po předchozí vzájemné domluvě podstrčili M. K., k podpisu kupní smlouvu o prodeji domu v P. R., okr. S., za částku 165.000,-- Kč, kterou v dobré víře podepsal v domnění, že jde o smlouvu zástavní v souvislosti s půjčkou peněz od R. Q. ve výši 50.000,-- Kč, na níž byli předchozího dne domluveni, přičemž zápisem do katastru nemovitostí po předložení této smlouvy se stal vlastníkem předmětné nemovitosti R. Q. , čímž způsobili M. K., škodu ve výši 183.320,- Kč, neboť dne 21. 6. 1999 převzal již jako zmiňovanou půjčku částku 50.000,-- Kč, přičemž znaleckým posudkem byla hodnota nemovitosti stanovena na částku 233.320,-- Kč. Za tento trestný čin byl obviněný R. Q. odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. , § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Zároveň bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody, a to tak, že se poškozený M. K. s tímto nárokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného R. Q. proti předmětnému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 11 To 77/2003, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 10. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Shora citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 T 5/2000, napadl obviněný R. Q. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce. Dovolání bylo podáno proti výroku o vině, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V podrobném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především namítl, že v řízení před soudy obou stupňů nebyla prokázána jeho vina. Tyto své závěry podložil celou řadou tvrzení, kdy především vyzdvihl, že v průběhu řízení neměnil svoji výpověď a jeho obhajoba nebyla spolehlivě vyvrácena žádným z provedených důkazů. Poněvadž došlo k nesprávnému vyhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich celku, bylo předmětné jednání následně chybně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., ačkoliv ve skutečnosti nebyla naplněna jeho skutková podstata po subjektivní ani po objektivní stránce. V této souvislosti upozornil na předcházející rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 3. 2002, kterým byl v téže věci obžaloby zproštěn v plném rozsahu. Obviněný vyslovil přesvědčení, že tímto rozsudkem bylo ve věci rozhodnuto správně a pozdější zrušení tohoto rozsudku a nadiktování způsobu rozhodnutí odvolacím soudem soudu nalézacímu bylo porušením zásady dvouinstančnosti trestního řízení i zásad vyplývajících z judikatury Nejvyššího soudu České republiky (sp. zn. 1 Tzn 7/97). K tomu dovolatel zdůraznil, že nový rozsudek ze dne 2. 12. 2002, sp. zn. 2 T 5/2000, spočívá na skutkových a právních vadách a vychází ze skutkových zjištění z provedených důkazů nevyplývajících. Podle jeho názoru se tak stalo proto, že soud nesprávně zhodnotil důkazy, své závěry opřel o spekulace, které dostatečně neodůvodnil, nerespektoval zásadu in dubio pro reo ani presumpci neviny. Podle dovolatele především nebylo prokázáno, že poškozený M. K. od počátku všech jednání věděl, o jaký typ smlouvy se bude jednat a nelze tudíž vyloučit, že byl podveden svědkem E. H. Současně podle něj nelze jednoznačně vyloučit ani to, že si poškozený od počátku byl vědom toho, že dům prodává, a když si následně uvědomil důsledek svého jednání, začal po dohodě s H. tvrdit, že se jednalo toliko o zástavu nemovitosti na půjčku 50.000,- Kč. Dovolatel dále namítl, že již v přípravném řízení došlo k závažným rozporům ve výpovědích svědků H. a poškozeného v otázkách finanční částky, předání peněz, kupní ceny a dalších skutečností, a tyto rozpory nebyly odstraněny ani provedenou konfrontací. Na rozdíl od těchto podle něj nehodnověrných výpovědí, považuje dovolatel za pravdivou výpověď svědkyně E. Z., pracovnice notářské kanceláře, kde byla kupní smlouva podepsána. Podle této výpovědi měl poškozený dost času, aby si předloženou smlouvu prostudoval a seznámil se s jejím obsahem, než ji bez nátlaku a svobodně podepsal. Jako naprosto objektivní důkaz shledal dovolatel právě předmětnou kupní smlouvu, na jejíž náležitosti a obsah odkázal. Skutečnost, že si poškozený byl vědom, že nemovitost prodal, vyplývá podle dovolatele mj. i z toho, že se z předmětné nemovitosti odstěhoval, což by v případě pouhého zastavení nemovitosti neměl důvod udělat. S ohledem na shora konstatované důvody dospěl dovolatel k závěru, že v předmětné věci mělo být rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem, a to podle § 226 písm. a) tr. ř., popř. alternativně též podle § 226 písm. b) nebo c) tr. ř.

V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a podle § 265l tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby okresní soud věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen státní zástupce ). Podanému dovolání po formální stránce vytkl nepřesnost závěrečného petitu a poukázal i na nutnost ze spisu blíže objektivizovat, zda bylo dovolání podáno včas. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že je nezbytné, aby dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními hmotně právními vadami. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Nelze však postupovat opačně, tedy tak, že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu nalézacího a v návaznosti na to i soudu odvolacího. V takovém případě totiž není materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden. Podle názoru státního zástupce je z obsahu dovolání zcela zřejmé, že obviněný svou argumentaci opřel pouze o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soud druhého stupně hodnotil důkazy a jaká zjištění z důkazů vyvodil. Na základě výše uvedeného dovolacího důvodu jsou tak v daném případě napadána skutková zjištění a nikoli vady právního posouzení již stabilizovaného skutku. Skutečnost, že dovolatel prioritně brojí proti skutkovým zjištěním soudů činných v dané věci, podle státního zástupce vyplývá jednoznačně i ze závěru dovolatele o důvodech ke zproštění obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., tj. že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Pro skutkové důvody dovolání pak svědčí i dovolatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 1 Tzn 7/97, které se zabývá otázkami hodnocení důkazů jako důvodu pro kasační rozhodnutí odvolacího soudu. Své vyjádření k dovolání státní zástupce shrnul tak, že předmětný mimořádný opravný prostředek byl podán z jiných důvodů, než jaké jsou zakotveny v ustanovení § 265b tr. ř. Vzhledem k této skutečnosti navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný R. Q. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení souvisejících důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel o polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když namítl v podstatě to, že soudy (zejména Krajský soud v Hradci Králové při rozhodování o řádném opravném prostředku - odvolání) nevzaly v úvahu důkazy svědčící jednoznačně v jeho prospěch (tj. především inkriminovanou smlouvu a výpověď svědkyně E. Z.), v rozporu se zásadou in dubio pro reo hodnotily odporující si důkazy k jeho tíži, a tímto vadným postupem dospěly k nesprávnému závěru o dovolatelově vině. S tím pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., když podle jeho přesvědčení reálně existoval skutkový stav věci, který právní závěr o naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu nedovoloval. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v jejich rozhodnutích náležitě rozvedena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek.To znamená, že se dovolatel s poukazem na vytýkané porušení zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. domáhal revize soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného R. Q. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. února 2004



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler