3 Tdo 1302/2015
Datum rozhodnutí: 18.11.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 209 odst. 1, 3 tr. zákoník, § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoník



3 Tdo 1302/2015 -18 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. listopadu 2015 o dovolání podaném Ing. Z. J. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 10 To 107/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 47/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 3 T 47/2014 byli obvinění Ing. Z. J. a R. P., bytem Č., H. K., uznáni vinnými pod bodem I. výroku o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod bodem II. výroku o vině byl Ing. Z. J. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedenou trestnou činnost byl Ing. Z. J. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. R. P. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Výrokem podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které bylo proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podáno Ing. Z. J., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 10 To 107/2015 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. Z. J. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný Ing. Z. J. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve podotkl, že v předcházejících řízeních došlo k právním vadám, jejichž nápravy se svým dovoláním domáhá. Soudy především postupovaly nesprávně, když jednání obviněného kvalifikovaly jako přečin, resp. zločin podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Dále namítl chybné vyhodnocení jednotlivých důkazů, a to svědeckých výpovědí, emailové korespondence apod., přičemž uzavřel, že soudy nehodnotily jednotlivé důkazy ve vzájemných souvislostech a bez jakýchkoli pochyb. Rovněž zdůraznil, že neexistují přímé důkazy, které by jej usvědčovaly z jednání, kladené mu za vinu ve vztahu k poškozeným A. U skutku pod bodem II. se pak měl soud zabývat i verzí, že se druhý obviněný R. P. mohl snažit zakrýt svoji trestnou činnost na úkor obviněného J. Dále namítl, že soudy odmítly provedení znaleckého posudku z oboru grafologie, přičemž v tomto rozporuje skutečnost, zda se jednalo o pravý podpis L. F. či nikoli. Předložení smlouvy katastru nemovitostí přitom nesměřovalo ke spáchání podvodu, nýbrž svědčí o přesvědčení obviněného o dostatečnosti formy k takovému úkonu. Skutkový stav navíc u skutku pod bodem II. nebyl zjištěn dostatečně, aby mohl být obviněný uznán vinným. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení, jakož i jemu předcházející rozsudek zrušil a nově rozhodl tak, že se trestní stíhání obviněného pod bodem I. zastavuje, případně, že se obviněný v tomto bodě zprošťuje obžaloby, a pokud jde o skutek pod bodem II., aby napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Obviněný sice ve svém dovolání uvedl, že si je vědom námitek uplatnitelných pod zvoleným dovolacím důvodem, a rovněž namítl, že soudy nesprávně kvalifikovaly jeho jednání jako přečin, resp. zločin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, avšak své argumenty opřel výhradně o námitky skutkového charakteru, kdy rozporuje provedené dokazování a z něj plynoucí závěry.

Nejvyšší soud však považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom směřují výhradně do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů (hodnocení svědeckých výpovědí, emailové korespondence, případně hodnocení dalších důkazů), dále i neprovedení části důkazů (neprovedení znaleckého posudku z oboru grafologie), přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něj příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci.

Stran námitky neprovedení grafologického posudku lze uvést, že na tuto okolnost nelze nahlížet jako na tzv. opomenutý důkaz, neboť soud druhého stupně logicky rozvedl, proč shledal takový návrh jako účelový a jeho provedení nadbytečným (viz str. 4 rozhodnutí soudu druhého stupně). Nejvyšší soud v tomto připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný. Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obviněný vytýkal neúplnost provedeného dokazování.

Lze tedy uzavřít, že soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům na straně jedné a jakými úvahami se přitom řídily na straně druhé. Pokud soudy dospěly k závěru, že obvinění Ing. Z. J. a R. P. společným jednáním sebe obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku větší škodu, a dále se pak Ing. Z. J. dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se dopustil v úmyslu sebe obohatit tím, že uvede někoho v omyl a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu (avšak k dokonání trestného činu nedošlo), přičemž tyto závěry jsou dokazovány nejen svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy, ale i dalšími skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování, lze konstatovat, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Soudy prvního i druhého stupně jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům a proč je po právní stránce kvalifikace předmětného jednání jako přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, zcela přiléhavá.

Ostatní námitky obviněného jsou rázu obvyklých výhrad procesní strany a nedosahují úrovně, na niž by byl dovolací soud povinen (z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces) reagovat. Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Lze uzavřít, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. listopadu 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu