3 Tdo 13/2002
Datum rozhodnutí: 27.02.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 13/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2002 o dovolání podaném obviněným K. F. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 9 To 440/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 70/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 9. 2001, sp. zn. 2 T 70/2001 byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák, kterého se dopustil tím, že dne 17. 1. 2001 kolem 03.30 hod. v baru B. v K., opakovaně napadl údery pěstí do obličeje hosta M. M., přitom po něm požadoval vydání finanční částky na zaplacení útraty, když toto poškozený neakceptoval, byl opětovně udeřen několikrát pěstmi do obličeje a dalších částí těla obžalovaným a následně byl natlačen do rohu baru, kde byl obžalovaným stržen na zem, přičemž poté došlo k vyhození poškozeného přes objekt baru B., a v důsledku jednání obžalovaného utrpěl poškozený drobná zranění, a to hematom rtu a levého oka s ošetřením v nemocnici K. bez omezení v běžném způsobu života. Za to byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, a zabýval se jím z podnětu podaného odvolání obviněného Krajský soud v Praze, jako soud odvolací. Ten svým usnesením ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 9 To 440/2001 podle § 256 tr. řádu podané odvolání jako nedůvodné zamítl.

S odkazem na dodržení lhůty stanovené pro dovolání v § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které směřuje proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Obviněný opírá podané dovolání o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že zažalovaný skutek byl oběma soudy nesprávně právně posouzen. V závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje ve výroku o vině i trestu, nově uznal obviněného vinným ze spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona a uložil obviněnému trest veřejně prospěšných prací v polovině zákonné sazby podle § 45a tr. zákona.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v dané věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Předně je nutno konstatovat, že dovolání bylo jako nový institut začleněno do trestního řádu novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zák. č. 265/2001 Sb.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zák. č. 265/2001 Sb. je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat na rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu. Z toho vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí napadené dovoláním se stalo pravomocným za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou, provedenou zák. č. 265/2001 Sb. a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, o možnosti podat dovolání nemohl být obviněný ani poučen, neboť tento institut nebyl součástí trestního řádu v době rozhodování odvolacího soudu (tak se stalo až ustanovením § 125 odst. 3 tr. řádu účinným od 1. 1. 2002, kde je vymezeno, v kterých případech musí rozhodnutí obsahovat poučení o dovolání a jeho náležitosti) vyplývá jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem ve druhém stupni za účinnosti novely trestního řádu, tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno.

Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu, a proto v neveřejném zasedání dovolání obviněného K. F. jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych