3 Tdo 1295/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5, 6 tr. ř.



3 Tdo 1295/2015 -22
U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl dne 21. října 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Ing. M. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 5. 2015, č. j. 68 To 107/2015-220, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 121/2014, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 3. 2015, č. j. 5 T 121/2014-195, byl obviněný Ing. M. N. uznán vinným dvěma přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen tr. zákoník /) za jednání popsané v bodech ad 1) a 2) výroku o vině. Jeho trestná činnost podle tzv. skutkové věty výroku spočívala v tom, že ad 1) v době od 9. 6. 2013 do 16. 6. 2013 odcizil nejméně 1 ks fotopasti zn. Ltl Acorn 5210MM, přičemž tato fotopast byla, se SIM kartou společnosti T-mobile, v hodnotě 3.200 Kč, která byla za účelem výzkumu migrace zvířat umístěna na konstrukci dálničního mostu v katastru obce P., okr. P., nad potokem zvaným Ž., fotopast vyjmul z plechové schránky po předchozím odstřižení visacího zámku a následně po odšroubování plechové schránky odcizil i tuto schránku v hodnotě 500 Kč za kus, tímto svým jednáním způsobil škodu odcizením fotopasti a schránky v celkové výši 3.700 Kč poškozenému V. B., , a ad 2) dne 1. 10. 2013 v době od 9.40 do 10.30 hod. odcizil 1 ks fotopasti zn. Ltl Acorn 5210MM, přičemž se jedná o fotopast, s vloženou SIM kartou T-mobile v celkové hodnotě 2.880 Kč, která byla za účelem výzkumu migrace zvířat umístěna na konstrukci dálničního mostu v katastru obce P., okr. P., nad potokem zvaným Ž., fotopast vyjmul z plechové schránky po předchozím odstřižení visacího zámku, tímto svým jednáním způsobil škodu odcizením fotopasti a plechové schránky v hodnotě 500 Kč, a to v celkové výši 3.380 Kč poškozenému V. B. . Za to byl obviněný podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku mu soud uložil, aby ve zkušební době zaplatil způsobenou škodu. Poškozený Ing. V. B., bytem D., L., byl odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 5. 2015, č. j. 68 To 107/2015-220, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 5. 2015 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný Ing. M. N. následně dovoláním , v němž uplatnil důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutečnosti významné především pro objasnění subjektivní stránky přečinů krádeže, které jsou mu kladeny za vinu. V této souvislosti zdůraznil, že fotopasti poškozeného demontoval a odnesl v domnění, že se jedná o majetek společnosti NaturaServis, s. r. o., s nímž mohl volně disponovat. Nejednal tedy v úmyslu přisvojit si cizí věc. Odvozeně pak nemůže obstát ani právní závěr soudů o tom, že čin spáchal vloupáním ve smyslu § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť pokud vůbec užil při demontáži fotopastí poškozeného nějakého násilí, činil tak v mylné představě o osobě jejich vlastníka. V další části dovolání obviněný ze svého pohledu zrekapituloval obsah ve věci provedených důkazů. Jimi bylo podle jeho názoru objektivně zjištěno, že fotopasti společnosti NaturaServis, s. r. o., předtím v terénu nerozmisťoval a ani přesně nevěděl, jak vypadají a kde se nacházejí. Není tedy pravdou, že měl ihned na místě poznat, že se nejedná o věci, s nimiž je oprávněn nakládat. Odvolací soud zde podle dovolatele nepřípustně k jeho tíži hodnotil výpověď svědka Dr. J. T., který sice uvedl, že jednotlivé fotopasti šlo od sebe rozpoznat vizuálně, ovšem vyjádřil se tak z pohledu jejich vlastníka. Tím dovolatel nebyl. Dále bylo zjištěno, že jakmile se dozvěděl o tom, že demontoval i fotopasti, které společnosti NaturaServis, s. r. o., nenáležely, předal je svému podřízenému P. T., aby se pokusil jejich vlastníka určit. Je tedy evidentní, že o ně neměl žádný zájem, nehodlal si je ponechat a tímto způsobem se obohatit. Ostatně k závěru, že od počátku nejednal v úmyslu fotopasti odcizit, dospěl podle něj i soud prvního stupně, když mu v odůvodnění odsuzujícího rozsudku vytýkal jednání spočívající v tom, že po dodatečném zjištění, že fotopasti nepatří společnosti NaturaServis, s. r. o., nepodnikl ničeho, aby se dostaly zpět do dispozice jejich pravého vlastníka. Tím ovšem soud popsal přečin zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku. Dovolatel rovněž vyjádřil pochybnost nad tím, že by ho fotopasti při násilném zcizování nevyfotografovaly. Klade si otázku, jak je možné, že žádné takové snímky soudům jako důkaz předloženy nebyly. Vysvětlení odvolacího soudu, že musel vědět, jak se záběrům fotopastí vyhnout, označil za pouhé ničím nepodložené spekulace. Své dovolání uzavřel konstatováním, že soudy obou stupňů při hodnocení důkazů postupovaly v rozporu s principem presumpce neviny a zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného. Dospěly tak ke skutkovým závěrům, které jsou v tzv. extrémním nesouladu se skutečnými výsledky provedeného dokazování.

Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek a usnesení v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Přerově věc k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 7. 9. 2015. Přípisem zaslaným Nejvyššímu soudu dne 16. 9. 2015 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Zároveň vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Obviněný Ing. M. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V projednávaném případě sice dovolatel soudům vytkl nesprávnost hmotně právního posouzení skutků jako dvou přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, s poukazem na absenci subjektivní stránky skutkové podstaty předmětných trestných činů v jeho jednání (zde úmyslu zmocnit se cizí věci), a dále nenaplnění znaku vloupání ve smyslu § 121 tr. zákoníku; ovšem tyto obecně hmotně právní námitky založil na argumentaci zaměřené výhradně vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tedy opřel o zpochybnění správnosti jejich skutkových závěrů a teprve v návaznosti na tom namítal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné hmotně právní posouzení stíhaného skutku. Nelze tedy pochybovat o tom, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal zásadního přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tudíž pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

Nejvyšší soud tento závěr učinil při vědomí názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Pokud jsou vytýkány tyto zásadní procesní vady, je zároveň třeba v konkrétní věci vždy vyhodnotit, zda skutečně měly nebo mohly mít podstatný význam pro konečné hmotně právní posouzení stíhaného jednání (skutku). Za tohoto předpokladu lze (výjimečně) připustit, že i skutkové námitky mohou být způsobilé vyvolat dovolací přezkum.

Podle názoru Nejvyššího soudu se však o takovou mimořádnou situaci v projednávaném případě nejedná.

Odvolací soud se z podnětu řádného opravného prostředku (§ 254 odst. 1 tr. ř.) musel vypořádat s prakticky totožnou skutkovou (procesní) argumentací, jakou obviněný učinil předmětem i nyní posuzovaného dovolání. V odůvodnění napadeného usnesení přitom v souladu s požadavky zákona (§ 134 odst. 2 tr. ř.) dostatečně odůvodnil, proč obhajobě obviněného, spočívající v popírání žalovaného jednání, nepřisvědčil a proč shledal jeho vinu za prokázanou bez důvodných pochybností (tzn. s oporou řádně provedeného a vyhodnoceného dokazování). Jeho úvahy týkající se krádeže předmětných fotopastí prezentované v pasáži na str. 4 dole a 5 písemného vyhotovení rozhodnutí nijak principům formální logiky neodporují; naopak plně se shodují též s vyjádřením obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, v jehož rámci (po předchozím poučení podle § 33, § 92, § 93, § 95 tr. řádu ) připustil, že vědomě demontoval a odnesl cizí fotopasti, údajně ve snaze zjistit, kdo tak v dané lokalitě konkuruje společnosti NaturaServis, s. r. o., v jejím podnikání (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 216 verte spisu). Odvolacímu soudu lze jako obiter dictum vytknout pouze tolik, že nijak nereagoval na poněkud zavádějící a nadbytečné úvahy soudu prvního stupně, obsažené v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, kde je obviněnému vytýkáno, že neučinil žádné kroky k tomu, aby se jím odcizené cizí věci (zde inkriminované fotopasti) vrátily do dispozice jejich oprávněného držitele, tj. poškozeného Ing. V. B. Z hlediska dovolacího přezkumu je však takový nedostatek bez významu (k tomu srov. ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř., podle nějž dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné).

Nejvyšší soud tedy nedospěl k závěru, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjištěn nezákonným způsobem nebo nedostatečně a že by rozhodnutí soudů obou stupňů byla v tomto ohledu projevem nepřípustné libovůle.

Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III. ÚS 296/04).

Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4, III. ÚS 688/05 str. 5, 6).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Protože ve věci obviněného Ing. M. N. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. K tomuto postupu zákon nevyžaduje souhlasu stran (srov. § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu