3 Tdo 1295/2013
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 211 odst. 6 písm. a) tr. zákoník, § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



3 Tdo 1295/2013 -43

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2014 o dovolání, které podal obviněný M. Č. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 5/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 7/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Č. odmítá .

O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 10 T 7/2011 , byl obviněný M. Č. pod bodem I.) výroku o vině uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že :
1) jako jediný jednatel a vlastník společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., se sídlem J., D., založil dne 22. 11. 2005 u tehdejší Živnostenské banky, a. s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 858/20 (dále jen Živnostenská banka, a. s.) pro společnost A&V Consulting, spol. s r. o., bankovní účet a následně uzavřel dne 29. 11. 2005 se Živnostenskou bankou, a. s. Smlouvu o kontokorentním úvěru do částky 4000000,- Kč, se splatností do 30. 11. 2006, který měl být čerpán ze zmíněného účtu za účelem financování provozních potřeb společnosti, přičemž k žádosti o poskytnutí úvěru předložil jako doklad pro zhodnocení platební schopnost společnosti A&V Consulting, spol. s. r. o. Výkazy zisku a ztrát společnosti ke dni 31. 12. 2004 s nepravdivými údaji o výsledku hospodaření v běžném účetním období a to že společnost vykázala v roce 2004 hospodářský výsledek ve výši 4938000,- Kč a v roce 2003 ve výši 4635000,- Kč, ačkoli skutečný hospodářský výsledek společnosti byl v běžném účetním období v roce 2004 ve výši 448000,- Kč a v roce 2003 měla společnost ztrátu ve výši 497000,- Kč, a dále vzhledem k tomu, že podmínkou pro uzavření Smlouvy o úvěru bylo zajištění úvěru postoupením pohledávek z obchodního styku, vědomě předložil jako součást Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2005 nepravdivé prohlášení ohledně pohledávek spol. A&V Consulting, spol. s r. o. vůči společnostem ALLIMPEX a. s., IČ 458 02 971, se sídlem Praha 6, Na Fialce 1665/15, CZ LOKO, a. s. (dříve ČMKS Holding a. s.), IČ 616 72 131, se sídlem Česká Třebová, Bezručovo nám. 580, Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 51 317, se sídlem Praha 2, Pod Zvonařkou 14, H.T.D. spol. s r. o., IČ 250 66 013, se sídlem Praha 4, Pacajevova 24, Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407, se sídlem Praha 10, U továren 261, přestože věděl, že společnost ALL-IMPEX a. s., IČ 458 02 971 uhradila svůj poslední závazek vůči spol. A&V Consulting, spol. s r. o. dne 29. 11. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost CZ LOKO, a. s., IČ 616 72 131 uhradila svůj poslední závazek vůči spol. A&V Consulting, spol. s r. o. dne 31. 10. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 51 317 uhradila svůj poslední závazek vůči spol. A&V Consulting, spol. s r. o., dne 15. 12. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost H.T.D. spol. s r. o., IČ 250 66 013 uhradila svůj poslední závazek vůči spol. A&V Consulting, spol. s r. o. dne 21. 11. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407 uhradila svůj poslední závazek vůči spol. A&V Consulting, spol. s r. o. dne 26. 10. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, dále dne 15. 12. 2005 uzavřel s tehdejší Živnostenskou bankou, a. s. Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým došlo k navýšení částky kontokorentního úvěru na 5000000,- Kč, který měl být zajištěn postoupením pohledávek z obchodního styku podle Smlouvy o postoupení pohledávek v platném znění, přičemž k této smlouvě dne 15. 12. 2005 M. Č. podepsal dodatek, ve kterém Živnostenské bance a. s. neodvolatelně a bezpodmínečně postupuje pohledávky za výše uvedenými společnostmi, ačkoli věděl, že společnost A&V Consulting, spol. s r. o. již žádné pohledávky vůči uvedeným společnostem nemá, dne 05. 01. 2006 uzavřel s tehdejší Živnostenskou bankou, a. s. Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým došlo k navýšení částky kontokorentního úvěru na 10000000,- Kč, který měl být zajištěn postoupením pohledávek z obchodního styku podle Smlouvy o postoupení pohledávek v platném znění, přičemž k této smlouvě dne 5. 1. 2006 M. Č. podepsal dodatek, ve kterém prohlásil, že společnost A&V Consulting, spol. s r. o. má nebo bude mít pohledávky vůči výše uvedeným společnostem a dále vůči společnosti SENTINEL Advertising s. r. o., IČ 273 79 019, se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, a společnosti ARBES Technologies, s. r. o., IČ 421 92 889, se sídlem Praha 5, Štefánikova 248/32, ačkoli věděl, že společnost A&V Consulting, spol. s r. o. v té době již žádné pohledávky vůči uvedeným společnostem neměla, dne 29. 11. 2006 uzavřel s tehdejší Živnostenskou bankou, a. s. Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým byla prodloužena splatnost kontokorentního úvěru do 31. 12. 2006, dne 22. 12. 2006 uzavřel s tehdejší Živnostenskou bankou, a. s. Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým byla prodloužena splatnost kontokorentního úvěru do 31. 12. 2007, dne 04. 01. 2007 uzavřel s tehdejší Živnostenskou bankou, a. s. Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým došlo k navýšení částky kontokorentního úvěru na 13.000.000,- Kč, který měl být zajištěn postoupením pohledávek z obchodního styku podle Smlouvy o postoupení pohledávek v platném znění, přičemž k této smlouvě dne 4. 1. 2007 M. Č. podepsal dodatek, ve kterém Živnostenské bance a. s. neodvolatelně a bezpodmínečně postupuje pohledávky za výše uvedenými společnostmi, ačkoli věděl, že společnost A&V Consulting, spol. s r. o. již žádné pohledávky vůči uvedeným společnostem nemá a ani mít nebude, dne 19. 02. 2007 uzavřel s tehdejší Živnostenskou bankou, a. s. Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým došlo k navýšení částky kontokorentního úvěru na 16000000,- Kč, který měl být zajištěn postoupením pohledávek z obchodního styku podle Smlouvy o postoupení pohledávek v platném znění, přičemž k této smlouvě dne 19. 2. 2007 M. Č. podepsal dodatek, ve kterém Živnostenské bance a. s. neodvolatelně a bezpodmínečně postupuje pohledávky za výše uvedenými společnostmi, ačkoli věděl, že společnost A&V Consulting, spol. s r. o. již žádné pohledávky vůči uvedeným společnostem nemá a ani mít nebude, dne 18. 12. 2007 uzavřel s nástupcem Živnostenské banky, a. s. společností UniCredit Bank Czech Republic, a. s., IČ 649 48 242, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 858/20, Dodatek Smlouvy o úvěru, kterým byla prodloužena splatnost kontokorentního úvěru do 30. 06. 2008, přičemž poskytnutý úvěr v celé výši vyčerpal a do současné doby nesplatil a tímto jednáním způsobil UniCredit Bank Czech Republik, a. s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 858/20 škodu v celkové výši nejméně 16000000,- Kč ;
2) jako jediný jednatel a vlastník společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., se sídlem J., D., uzavřel dne 16. 2. 2006 s Československou obchodní bankou, a. s., IČ 000 01 350, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14, (dále jen ČSOB, a. s.) Smlouvu o úvěru, na základě této Smlouvy byl společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. poskytnut kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 8000000,- Kč s konečnou splatností do 27. 10. 2007, který měl být čerpán formou napojení úvěrového účtu na účet patřící společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., přičemž jako součást Smlouvy v článku VI písm. i) a písm. j) M. Č. podepsal prohlášení, že nečerpá úvěry, půjčky či finanční výpomoci od jiných bank či peněžních ústavů ani jiných subjektů, a že nemá účty vedené jinými bankami či peněžními ústavy, ačkoli věděl, že dne 29. 11. 2005 uzavřel s Živnostenskou bankou a. s., IČ 000 01 368, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 858/20, (dále jen Živnostenská banka, a. s.) Smlouvu o kontokorentním úvěru do částky 4000000,- Kč se splatnosti do 30. 11. 2006, který měl být čerpán z účtu, který za tímto účelem založil v Živnostenské bance a. s. dne 22. 11. 2005, dále dne 29. 5. 2006 uzavřel s ČSOB, a. s. dodatek č. 1 ke Smlouvě o úvěru, kterým došlo k navýšení kontokorentního úvěru na 10000000,-Kč, a vzhledem k tomu, že podmínkou pro navýšení úvěrového limitu bylo zajištění úvěru postoupením pohledávek z obchodního styku, vědomě předložil jako součást Smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 29. 5. 2006 nepravdivé prohlášení ohledně pohledávek vůči společnostem ALL-IMPEX a. s., IČ 457 92 470, se sídlem Praha 6, a Fialce 1665/15, Eden Development, a. s., IČ 251 27 306, se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, Draken Praha, spol. s r. o., IČ 497 03 102, se sídlem Praha 5, Svornosti 29, Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79 019, se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/1 1, Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407, se sídlem Praha 10, U Továren 261 v celkové výši 11.785.865,- Kč, přestože věděl, že společnost ALL-IMPEX a. s. IČ 457 92 470 neexistuje a nikdy neexistovala, a společnost ALL-IMPEX a. s., IČ 458 02 971 uhradila svůj poslední závazek vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. dne 29. 11. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost PosAm, spol. s r. o., IČ 457 92 470, jejíž IČ bylo M. Č. přiřazeno ke společnosti ALL-IMPEX a. s., uhradila svůj poslední závazek vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. dne 29. 9. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, se společnostmi Eden Development, a. s., IČ 251 27 306, Draken Praha, spol. s r. o., IČ 497 03 102 nebyla spol. A&V Consulting, spol. s r. o. v obchodním styku, společnost Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79 019 neměla v letech 2005 - 2008 vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. žádné závazky a spol. Blažek Praha, a. s. uhradila svůj poslední závazek vůči spol. A&V Consulting, spol. s r. o. dne 26. 10. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, dne 13. 7. 2007 uzavřel M. Č. s ČSOB, a. s. dodatek ke Smlouvě o úvěru, kterým se došlo ke změně výše úvěrového limitu v období od 10. 8. 2007 do 30. 8. 2007 na 9.000.000,- Kč, v období od 31. 8. 2007 do 25. 9. 2007 na 8000000,- Kč, v období od 26. 9. 2007 do 30. 10. 2007 na 7500000,- Kč a počínaje dnem 31. 10. 2007 na 7000000,- Kč, dále ČSOB, a. s. předkládal na základě Smlouvy o úvěru v měsíčních intervalech, pro účely posouzení platební schopnosti spol. A&V Consulting, spol. s r. o. a pro účely posouzení míry zajištění poskytnutého úvěru stavy pohledávek společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., konkrétně dne 7. 4. 2008 předložil stav pohledávek společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. k 31. 3. 2008, dle kterého vykazovala společnost A&V Consulting, spol. s r. o. pohledávky vůči společnostem Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79 019, Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 51 317, PM Czech Development, s. r. o., IČ 278 61 511, se sídlem Jičín, Denisova 585, JN Interiér Česká republika, s. r. o., IČ 275 90 747, se sídlem Praha 10, Moskevská 413/5, Femas, s. r. o., IČ 645 77 082, se sídlem Česká Lípa, Lukostřelecká 1147, Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407, Space Games, spol. s r. o., IČ 268 76 728, se sídlem Praha 5, Nám. 14. října 1307/2, All Impex, a. s., IČ 457 92 470 v celkové výši 25938500,- Kč, dne 16. 5. 2008 předložil stav pohledávek společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. k 30. 4. 2008, dle kterého vykazovala společnost A&V Consulting, spol. s r. o. pohledávky vůči společnostem Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79 019, Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 51 317, JN Interiér Česká republika, s. r. o., IČ 27590747, Femas s. r. o., IČ 645 77082, Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407, Space Games, spol. s r. o., IČ 268 76 728, All Impex, a. s., IČ 457 92 470 v celkové výši 21558860,- Kč, dne 12. 6. 2008 předložil stav pohledávek společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. k 31. 5. 2008, dle kterého vykazovala společnost A&V Consulting, spol. s r. o. pohledávky vůči společnostem Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79 019, Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 51 317, JN Interiér Česká republika, s. r. o., IČ 275 90 747, Femas s. r. o., IČ 645 77 082, Blažek Praha, a. s. IČ 256 24 407, Space Games, spol. s r. o., IČ 268 76 728, All Impex, a. s., IČ 457 924 70 v celkové výši 22016160,- Kč, dne 15. 7. 2008 předložil stav pohledávek společnosti A&V ConsuIting, spol. s r. o. k 30. 6. 2008, dle kterého vykazovala společnost A&V Consulting, spol. s r. o. pohledávky vůči společnostem Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79019, Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 13 17, JN Interiér Česká republika, s. r. o., IČ 275 90 747, Femas s. r. o., IČ 645 77 082, Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407, Space Games, spol. s r. o., IČ 268 76 728, Al1 Impex, a. s., IČ 457 92 470 v celkové výši 22301200,- Kč, dne 14. 10. 2008 předložil stav pohledávek společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. k 30. 9. 2008, dle kterého vykazovala společnost A&V Consulting, spol. s r. o. pohledávky vůči společnostem Sentinel Advertising, s. r. o., IČ 273 79 019, Femas s. r. o., IČ 645 77 082, Space Games, spol. s r. o., IČ 268 76 728 v celkové výši 15910300,- Kč, ačkoli věděl, že společnost ALL-IMPEX a. s., IČ 457 92 470 neexistuje a nikdy neexistovala, a společnost ALL-IMPEX a. s., IČ 458 02 971 uhradila svůj poslední závazek vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. dne 29. 11. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost PosAm, spol. s r. o., IČ 457 92 470, jejíž IČ bylo M. Č. přiřazeno ke společnosti ALL-IMPEX a. s., uhradila svůj poslední závazek vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. dne 29. 9. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost Blažek Praha, a. s., IČ 256 24 407 uhradila svůj poslední závazek vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. dne 26. 10. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost Freytag & Berndt, spol. s r. o., IČ 005 51 317 uhradila svůj poslední závazek vůči společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. dne 15. 12. 2005 a dále již s touto společností neobchodovala, společnost JN Interiér Česká republika, s. r. o., IČ 275 90 747 se společností A&V Consulting, spol. s r. o. v letech 2005 až 2008 vůbec neobchodovala, přičemž poskytnutý úvěr vyčerpal a do současné doby nesplatil a tímto jednáním způsobil Československé obchodní bance, a. s., IČ 000 01 350, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 854/14, škodu v celkové výši nejméně 6400000,-Kč, celkem způsobil škodu ve výši nejméně 22400000,- Kč ;

a dále byl pod bodem IV.) výroku o vině uznán vinným zvlášť závažným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dle skutkových zjištění dopustil společně s obviněnými L. H., Mgr. S. K., a S. V., tím, že obžalovaní M. Č. a Mgr. S. K. v úmyslu se obohatit poskytli samostatně stíhanému K. K. pomoc s vyřízením kontokorentního úvěru u UniCredit Bank Czech Republic a. s., IČ 64948242, se sídlem N., P., (dále jen UniCredit Bank, a. s.) pro společnost BUYTEL s. r. o., IČ 272 36 331, se sídlem Praha 5 - Hlubočepy, Lipová alej 695 (dále jen Buytel, s. r. o.), jejímž jediným jednatelem byl K. K., a to tak, že obžalovaný Mgr. S. K. nabídl v měsíci červenci roku 2008 na blíže nezjištěném místě K. K. za odměnu ve výši 1500000,- Kč pomoc s obstaráním dokladů potřebných k projednání a schválení úvěru a se zprostředkováním kontaktu na příslušného pracovníka UniCredit Bank, a. s.; obžalovaný M. Č. následně zprostředkoval vlastní kontakt mezi K. K. a pracovníkem UniCredit Bank, K. U., přičemž oba obžalovaní si byli vědomi toho, že doklady předkládané K. K. k žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru jsou nepravdivé a že takto získané úvěrové finanční prostředky budou z úvěrového účtu společnosti Buytel, s. r. o. převedeny na účet mimo dispozici K. K., když obžalovaný M. Č. byl K. U. průběžně informován o průběhu schvalovacího procesu ohledně poskytnutí kontokorentního úvěru spol. Buytel, s. r. o. (vedeného pod) a tom, že úvěr byl schválen do výše 6000000,- Kč a ode dne 14. 10. 2008 je možné čerpat finanční prostředky z účtu společnosti Buytel, s. r. o., o čemž M. Č. informoval L. H., kterého ještě před schválením úvěru požádal, aby zajistil prostředníka, přes jehož bankovní účet bude možné úvěrové prostředky odčerpat, což L. H. učinil prostřednictvím L. V., který si dne 4. 9. 2008 svým jménem založil u Československé obchodní banky a. s., IČ 000 01 350, se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, (dále jen ČSOB, a. s.) bankovní účet, na který byla dne 17. 10. 2008 převedena část úvěrových prostředků ve výši 5500000,- Kč, dne 20. 10. 2008 si obžalovaný L. V. objednal na pobočce ČSOB, a. s. v Praze 1, Na Poříčí výběr těchto prostředků, který dne 21. 10. 2008 v 15:40 hod. realizoval a takto získané finanční prostředky předal obžalovanému L. H., který jej doprovázel a který předmětné finanční prostředky následně předal M. Č., se kterým se za tímto účelem sešel dne 21. 10. 2008 okolo 16:20 hod. na přesně nezjištěném místě v blízkosti ulice Š. v P. .

Za to byl obviněný M. Č. odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných L. H., Z. H., roz. Š., Mgr. S. K. a L. V.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 10 T 7/2011, podal obviněný M. Č. odvolání. Odvolání podali též obvinění L. H., Mgr. S. K. a L. V.

O odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 5/2013 , a to tak, že odvolání obviněného M. Č., stejně jako obviněných L. H., Mgr. S. K. a L. V. podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 5/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 2680 - 2682), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný namítl, že stran skutku pod bodem I. 2) výroku o vině upozorňoval soudy, že skutková věta obsahuje nepravdivé údaje, kdy prostřednictvím svého obhájce navrhl doplnění dokazování výpisy z účtu společnosti A&V CONSULTING, spol. s r.o., za období od 5. 12. 2005 do 15. 12. 2005, kterými by bylo prokázáno čerpání úvěru u ČSOB, a. s., dříve než v únoru 2006, tedy, že úvěr byl u této banky vyřízen dříve než u Živnostenské banky, a. s. Jako důkaz svého tvrzení předložil výpisy z účtu, z kterých vyplývá, že toto tvrzení je pravdivé a on tak neuvedl při uzavření Smlouvy o úvěru s ČSOB, a. s., dne 16. 2. 2006 nepravdivé údaje. Odvolací soud se však touto námitkou vůbec nezabýval a skutkovou větu nijak neupravil. Obviněný má proto za to, že předmětná část skutkové věty rozhodnutí obou soudů je v extrémním rozporu mezi skutkovým zjištěním a výrokem soudů. Stejně tak u skutku pod bodem I. 1) výroku o vině není pravdivé tvrzení, že společnost A&V CONSULTING, spol. s r. o., neměla pohledávky vůči firmě Sentinel Advertising, s. r. o., což je v příkrém rozporu se skutkovým zjištěním, které doložil Smlouvou o sdružení (citovanou v rozhodnutí vrchního soudu) uzavřenou mezi firmami A&V CONSULTING, spol. s r. o., a Sentinel Advertising, s. r. o. Je proto nucen konstatovat, že odvolací soud se sice o Smlouvě o sdružení zmínil, ale na existenci smlouvy skutkově dokládající vzájemnost pohledávek mezi citovanými firmami absentuje právní hodnocení soudu.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení krajského soudu v celém rozsahu a v celém výroku o uložení trestu, a všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ).

Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že pokud obviněný spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a výrokem soudu v otázce vyhodnocení pravdivosti jeho prohlášení při sjednávání úvěrového vztahu s ČSOB, a. s., o tom, že neuzavřel úvěrovou smlouvu s jiným peněžním ústavem (popř. že od něj nečerpá půjčku či jinou finanční výpomoc), v daném případě s Živnostenskou bankou, a. s., v uvedeném směru soudům vytýká, že nezohlednily jím předložené výpisy z účtu u ČSOB, a. s., za období od 1. 12. 2005 do 12. 12. 2005, podporující jeho tvrzení, že k čerpání úvěru u této banky došlo ještě dříve, než byl založen jeho úvěrový vztah u Živnostenské banky, a. s., pak se taková argumentace pohybuje mimo rámec přisouzeného skutku a tedy zcela vybočuje z procesních mantinelů samotného předmětu řízení. Není tak způsobilá ke svému věcnému projednání za stavu, že řízení o dílčím skutku dovolatelova pokračujícího trestného jednání [ad I./2) výroku o jeho vině] bylo z hlediska naplnění znaku nepravdivosti jím uváděných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy vedeno za účelem zjištění nepravdivého způsobu informování ČSOB, a. s., při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy ze dne 16. 2. 2006. Důkazní řízení ve věci tak nemohlo být orientováno na podmínky, za kterých dovolatel sjednával svůj předcházející úvěrový vztah s tímtéž bankovním ústavem, který byl ze strany obou účastníků v souladu s jejich smluvním ujednáním naplněn a ukončen. V uvedené souvislosti pak lze jen pro úplnost odkázat na odůvodnění nalézacího soudu. Dále státní zástupkyně uvedla, že v pořadí druhá dovolací námitka skutkové povahy již byla uplatněna při respektu k předmětu řízení, nicméně není způsobilá vyvolat výjimečný zásah do skutkového stavu věci. Byla-li splatná pohledávka vyčíslena na dlužnou částku 1.356.512,- Kč, pak ani v případě její skutečné existence (navíc zpochybněné výpovědí svědka R. A.) právě s přihlédnutím k dalším zjištěním soudů týkajících se fiktivního podkladu všech pohledávek dlužníků deklarovaných ve Smlouvě o zřízení zástavního práva, jakož i nepravdivého popření dovolatelova úvěrového vztahu se Živnostenskou bankou, a. s., jsou skutkové podklady naplňující část přisouzené věty právní o úmyslném uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy zcela dostačující.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem.
III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Vrchního osudu v Praze ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 5/2013, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Č. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. Č. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů (jím předložené výpisy z účtu ČSOB, a. s., za období od 1. 12. 2005 do 12. 12. 2005) a vadných skutkových zjištění (stran přesného určení dne, kdy byl u ČSOB, a. s., vyřízen úvěr, resp. že byl tento vyřízen již v listopadu 2005 a nikoli až v únoru 2006; námitka stran existence či neexistence pohledávky vůči společnosti Sentinel Advertising, a. s.), pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Obviněný své námitky vznesl s výtkou, že tyto lze uplatnit, neboť se v dané věci jedná o případ tzv. extrémního nesouladu.

Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, která se stala podkladem napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal.

Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak svědeckých výpovědí o okolnostech, za kterých obviněný žádal o poskytnutí úvěru, tak především pak důkazů listinné povahy dokládajících, že bankovním ústavům byla předložena dokumentace nezbytná pro posouzení a zejména pak schválení poskytnutí úvěrových prostředků obsahujících nepravdivé skutečnosti o stavu společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., upravené tak, aby společnost získala úvěr. Nepravdivé údaje se týkaly jak údajného zisku společnosti, tak jejích závazků vůči jiným bankovních či peněžním ústavům.

Co se týče hodnocení předmětných listinných důkazů, je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Stejně tak se soudy důkladně zabývaly povahou a obsahem svědeckých výpovědí.

Ve vztahu k námitce stran skutku pod bodem I. 2) výroku o vině stran obviněného M. Č. lze odkázat na odůvodnění nalézacího soudu na str. 22 až 23 rozsudku. Nalézací soud zde reagoval na uvedenou námitku obviněného, že tento čerpal úvěr u ČSOB, a. s., již v době předcházející poskytnutí úvěru Živnostenskou bankou, a. s., a pokud je uváděno datum 16. 2. 2006 jako datum uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru u ČSOB, a. s., musí jít o omyl. Jednání, které je obviněnému ve vztahu ke skutku pod bodem I. 2) výroku o vině kladeno za vinu spočívalo zkráceně řečeno v tom, že uvedl nepravdivé údaje při sjednávání úvěrové smlouvy dne 16. 2. 2016, kdy podepsal prohlášení, jako nezbytnou součást dokumentace pro posouzení a zejména pak schválení poskytnutí úvěrových prostředků, že nečerpá úvěry, půjčky či finanční výpomoc od jiných bank či peněžních ústavů ani jiných subjektů, a že nemá účty vedené jinými bankami či peněžními ústavy, přestože již dne 29. 11. 2005 uzavřel s Živnostenskou bankou, a. s., smlouvu o úvěru. Nalézací soud nezpochybnil skutečnost, že obviněný skutečně čerpal finance na základě smlouvy o úvěru uzavřené s ČSOB, a. s., tak, jak tvrdil, ale jedná se o jinou smlouvu o úvěru, než tu, která byla uzavřena dne 16. 2. 2006, a kterážto je předmětem skutku pod bodem I. 2) výroku o vině . Nalézací soud uvedl, že smlouva byla uzavřena 16. 2. 2006, dodatky jsou číslovány a nemůže se v žádném případě jednat o záměnu smlouvy o poskytnutí úvěru s dodatkem k této smlouvě. K tvrzení o čerpání úvěru již v době předcházející datu 16. 2. 2006 ovšem lze jednoduše odkázat na zprávu ČSOB, a. s., na č. l. 1387, která uvádí, že společnost A&V Consulting, spol. s r. o., měla zřízen účet, ke kterému byl navázán kontokorentní úvěr, který je splacen z nově poskytnutého úvěru na účtu funkčního od 17. 2. 2006 .

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Městského soudu v Praze jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (viz strana 21 až 27 rozsudku). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením svědeckých výpovědí a listinných důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Především pak, jak vysvětlil důvody, pro které považoval obhajobu obviněného za nevěrohodnou a vyvrácenou (zejména str. 21 až 24 rozsudku).

Namítá-li pak obviněný M. Č. ve vztahu ke skutku pod bodem I. 1) výroku o vině, že skutkové zjištění, že jeho společnost A&V Consulting, spol. s r. o., neměla pohledávky vůči společnosti Sentinel Advertising, a. s., je nesprávné, tedy, že zde existoval skutečný právní titul, pak ani zde není prostor pro závěr, že by se jednalo o případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.

Obviněný předložil listiny obsahující nepravdivé údaje o hospodaření společnosti A&V Consulting, spol. s r. o. Z těchto bylo patrno, že společnost vykazuje zisk ve výši přes 4.500.000,- Kč, ve skutečnosti se však jednalo o necelých 500.000,- Kč. Nalézací soud na str. 21 rozsudku uvedl, že obžalovaný Č. předložil neodpovídající daňové doklady za účetní roky 2003 a 2004, konkrétně výkazy zisku a ztrát spol. A&V Consulting, spol. s r. o. , Následnými dodatky k původní úvěrové smlouvě pak došlo k postupnému navýšení úvěrového limitu až na částku šestnáct milionů korun, která měla být rovněž zajištěna postoupením pohledávek za spol. A&V Consulting, spol. s r. o., které však již ke dni podpisu prvního dodatku k úvěrové smlouvě ohledně navyšování úvěrového limitu a současně ohledně prodloužení splatnosti úvěru docházelo v období od 15. 12. 2005 do 18. 12. 2007 .

Nalézací soud se obviněným namítanou Smlouvou o sdružení, uzavřenou dne 28. 10. 2005 a existující v rozhodné době vzniku Smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám tam uvedených společností ze dne 29. 5. 2006 (dále jen Smlouva o zřízení zástavního práva ), zabýval podrobněji na str. 23 odůvodnění rozsudku. Dle Smlouvy o sdružení mělo společnosti Sentinel Advertising, s. r. o., náležet 30% a společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., 70% celkové fakturované částky, nicméně obviněný při žádostech o úvěr, resp. při zajištění úvěru prostřednictvím Smlouvy o zřízení zástavního práva, jak u ČSOB, a. s., tak Živnostenské banky, a. s., nic o tomto spojení neuvedl, kdy o tomto spojení nevěděla ani svědkyně K. D., která pro obviněného spravovala účetnictví. Je zřejmé, že mezi oběma společnostmi neexistovala přímá spolupráce a ani fakturace. To se podává i z výpovědi svědka R. A. Nicméně právní režim obchodní spolupráce obou společností (§ 829 a násl. zákona č. 40/1963 Sb., Občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák. ) vylučoval samostatné věřitelské postavení společnosti A&V Consulting, spol. s r. o., které tak bylo ze strany obviněného M. Č. nepravdivě deklarováno. Jakožto oprávněná strana závazkového vztahu, založeného na vypořádání smluvně dohodnutých spoluvlastnických podílů majetkových hodnot nabytých společnou činností sdružených právnických osob (§ 835 odst. 1 obč. zák.), mohla společnost A&V Consulting, spol. s r. o., vystupovat toliko vůči sdružené společnosti Sentinel Advertising, s. r. o. Nalézací soud uvedl, že pokud by mohla společnost A&V Consulting, spol. s r. o., vykazovat nějaké pohledávky, pak podle názoru nalézacího soudu v daném případě pouze za firmou Sentinel Advertising, s. r. o. Obž. Č. však vykazoval dle jednotlivých dodatků ke smlouvě pohledávky nejen za společností Sentinel Advertising, s. r. o., ale též za dalšími společnostmi . Lze proto souhlasit s vyjádřením státní zástupkyně, že i v případě existence splatné pohledávky za společností Sentinel Advertising, s. r. o., kdy se však jedná pouze o neověřenou hypotézu, s přihlédnutím k dalším zjištěním soudů, týkajícím se fiktivního podkladu všech pohledávek dlužníků deklarovaných ve Smlouvě o zřízení zástavního práva, jakož i nepravdivého popření úvěrového vztahu se Živnostenskou bankou, a. s., jsou skutkové podklady naplňující část přisouzené věty právní o úmyslném uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy zcela dostačující. Zcela jistě se nejedná o extrémní nesoulad.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a