3 Tdo 1292/2011
Datum rozhodnutí: 09.11.2011
Dotčené předpisy: § 250a odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 3 tr. zák.




3 Tdo 1292/2011 -28 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2011 o dovolání podaném T. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 104/2011 ze dne 19. dubna 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 207/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 2 T 207/2010 ze dne 9. března 2011 byl dovolatel uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání T. Š. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni usnesením sp. zn. 2 To 104/2011 ze dne 19. dubna 2011 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal T. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že pokud jde o skutek pod bodem 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně, soudy ve věci činné se nevypořádaly se všemi okolnostmi důležitými pro rozhodnutí věci a došlo tak k nesprávnému právnímu posouzení údajného jednání dovolatele s tím, že byť si je vědom mimořádné povahy institutu dovolání, nezbývá mu, než učinit i námitky proti skutkovým zjištěním, jelikož i pochybení ohledně skutkových zjištění mohly mít za následek následné nesprávné právní posouzení věci. Rozebral výpověď svědka A. a uvedl, že nebylo vůbec prověřeno, jakým způsobem by mohlo být vozidlo vůbec pojištěno, pokud by to skutečně byl jen vrak. Vyjádřil přesvědčení, že nebylo ani nijak prokázáno, že by věděl, že údaje, které pojišťovně uváděl, nejsou pravdivé a nemohlo tak dojít ani k naplnění subjektivní stránky jemu přisuzovaného trestného činu. Co se týká skutku pod bodem 2) rozsudku k tomu uvedl, že se soudy nedostatečně nevypořádaly s výpovědí svědka K., když nebylo důvodu jeho nezaujaté výpovědi neuvěřit. Poukázal též na skutečnost, že předmětné vozidlo bylo ve vlastnictví leasingové společnosti a je proto nelogický závěr s tím, že neměl nahlásit vědomě nepravdivou informaci o odcizení tohoto vozidla, neboť z takovéhoto jednání by nic neměl, když pojistné plnění bylo vyplaceno právě leasingové společnosti. Proto chybí jakýkoli relevantní motiv takového jednání, a tedy i úmysl. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 265k tr. ř. zrušil a podle ustanovení § 265 l tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k novému projednání a rozhodnutí, to vše z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání se opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak většina námitek směřuje do oblasti skutkových zjištění, čehož si je vědom i sám dovolatel. Poukázal tak na skutečnost, že v dovolání zpochybňuje věrohodnost jednotlivých svědků, zejména věrohodnost svědka A. a hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí soudem, přičemž dále nemá za prokázané, že vozidlo BMW (skutek popsaný pod bodem 1/ rozsudku nalézacího soudu) bylo v podstatě nepojízdným vrakem a nemohlo mít tudíž jím v pojistné smlouvě deklarovanou hodnotu. K tomu státní zástupce uvedl, že argumentace dovolatele spočívá v opakování námitek, jež vznášel v rámci své obhajoby po celou dobu trestního řízení a rovněž je uplatnil v řádném opravném prostředku s tím, že odvolací soud se těmito výhradami náležitě zabýval a lze tedy v plném rozsahu na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, odkázat. To proto, že odvolací soud neshledal žádné pochybení v provedení a hodnocení jednotlivých důkazů a obšírně se v odůvodnění napadeného usnesení zabýval hodnocením jednotlivých výpovědí svědků s tím, že po vyhodnocení všech provedených důkazů nelze mít pochybnosti o vině dovolatele. K námitce dovolatele, že pojistné plnění nebylo vyplaceno jemu, ale úvěrové společnosti, státní zástupce uvedl, že u trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. není podstatné, komu bylo pojistné plnění vyplaceno. Pro naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačuje, že při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí tímto činem na cizím majetku škodu nikoliv malou. Současně dodal, že i tato námitka byla řešena odvolacím soudem (str. 7 usnesení). Uzavřel, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek do značné míry formalizovaný není určen k všeobecnému přezkumu trestních věcí, není třetím stupněm trestního řízení ani nějakou příležitostí pro obviněného dosáhnout opakovaného přezkoumání svých námitek, které již řádně přezkoumal soud druhého stupně na základě řádného opravného prostředku. Vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. S ohledem na skutečnosti uvedené výše navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání obviněného T. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl , protože je zjevně neopodstatněné. Vyjádřil dále souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že v jeho rámci nemůže být právně relevantně uplatněna ta část námitek, jejímž prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, brojí proti šíři (ve věci provedeného) dokazování a uplatňuje vlastní způsob hodnocení takto provedených důkazů. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným právě výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak především z výpovědí svědků D. A., P. A., P. N., J. L., dále z listinných důkazů - zpráv a vyjádření U. P., obsahu spisu Okresního soudu Šumperk sp. zn. 3 T 237/2009, kde byla údajná krádež vozidla vyšetřována. Také řádně zdůvodnily, proč nepovažovaly za věrohodnou výpověď svědka K.

Jedinými právně relevantně uplatněnými námitkami tak jsou námitky ohledně absence subjektivní stránky u jednání pod bodem 1) citovaného rozsudku a námitka ohledně chybějícího motivu, potažmo úmyslu (tedy též subjektivní stránky) u jednání pod bodem 2) citovaného rozsudku. K těmto námitkám je však namístě uvést, že se s nimi již řádně vypořádaly soudy ve věci dosud činné, když i dovolací soud dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, trestného činu pojistného podvodu podle odst. 3 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 na cizím majetku škodu nikoliv malou.

Z provedeného dokazování a ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně pak jednoznačně vyplývá, že dovolatel věděl, že v případě jednání pod bodem 1) citovaného rozsudku uvádí nepravdivé údaje, když pro stručnost lze odkázat na velmi podrobné odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3 - 5 usnesení). Stejně tak nelze přiznat opodstatnění jeho námitce, že předmětná finanční hotovost nebyla vyplacenu jemu, ale úvěrové společnosti ČSOB Leasing, P., a. s., neboť takováto skutečnost nemá pro závěr o vině dovolatele jakýkoli právní význam. Lze plně přisvědčit odvolacímu soudu i státnímu zástupci, že zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu (§ 250a tr. zák.) není na rozdíl od podvodu klasického (§ 250 tr. zák.) obohacení sebe či jiného ke škodě cizího majetku, nýbrž pouhé způsobení škody na základě uvedení nepravdivých údajů. Ani dovolací soud tedy nemá jakýchkoli pochyb, že (ve skutkové větě) popsaným jednáním dovolatele došlo ke spáchání trestného činu pojistného podvodu ve smyslu § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. listopadu 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka