3 Tdo 1290/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 307 odst. 1 tr. ř., § 196 odst. 1 tr. zákoník, § 216 odst. 1 tr. ř.



3 Tdo 1290/2015 -26
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch i neprospěch obviněné E. E. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 7 To 242/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. 2 T 136/2014, takto :

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 7 To 242/2015, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 2 T 136/2014.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 2651 odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:

I.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 2 T 136/2014, bylo podle § 223a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen tr. ř. ) za použití § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání E. E. pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dopustila tím, že v období od 6. 2. 2013 do června 2014 včetně v B. ani jinde kromě měsíce října 2013, kdy zaplatila 200,- Kč a listopadu 2013, kdy zaplatila 200,- Kč, řádně nepřispívala na výživu svých nezletilých dcer K. H., a D. H., ačkoli jí tato povinnost do 31. 12. 2013 vyplývala ze zákona číslo 94/1963 Sb., o rodině, a od 1. 1. 2014 jí vyplývala ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dále z rozhodnutí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc FOD K., B., M., B., kam byly děti umístěny na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2013, v právní moci 27. 3. 2013, a kdy jí byla stanovena povinnost přispívat na výživu dcer celkem částkou 5.628,- Kč 2x 2.814) měsíčně, na účet zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc FOD K., B., M., B. a za uvedené období na výživném dluží částku 95.276,- Kč .

Současně s tím byla podle § 307 odst. 3 tr. ř. stanovena zkušební doba podmíněného zastavení na dobu 2 (dvou) let.

Podle § 307 odst. 6 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost ve zkušební době podmíněného zastavení uhradit dlužnou částku vyplývající z dohody o uznání závazku uzavřenou dne 10. 4. 2015 se Zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc, F. o. d. K., B., M.

Proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 2 T 136/2014, podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnost.

O stížnosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 7 To 242/2015, a to tak, že stížnost státního zástupce podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 7 To 719/2014, podal nejvyšší státní zástupce dovolání ve prospěch i neprospěch obviněné (sp. zn. 1 NZO 5092/2015, č. l. 234-238), s tím, že soud prvého stupně rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky pro tento postup, a to s ohledem na absenci doznání obviněné a taktéž s ohledem na její osobu, což založilo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. , a současně nesprávně časově vymezil skutek, čímž založil i dovolací důvod podle § 265b odst. 2 písm. g) tr. ř. Soud druhého stupně poté zamítl stížnost státní zástupkyně vytýkající popsané vady jako nedůvodnou, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř.

Poté, co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, namítl, že Městský soud v Brně nerespektoval všechny podmínky stanovené zákonem pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř., přičemž tato pochybení nenapravil ani Krajský soud v Brně. V této souvislosti uvedl, že podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může soud se souhlasem obviněného podmíněně zastavit trestní stíhání za podmínek, že se obviněný k činu doznal, nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. K výkladu ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že obviněný se nemusí doznat k právní kvalifikaci konkrétního trestného činu, avšak jeho doznání se musí vždy vztahovat na všechny skutkové okolnosti naplňující jednotlivé zákonné znaky stíhaného trestného činu, tedy i na zavinění a protiprávnost. Není proto postačující, pokud se obviněný dozná ke skutkovým okolnostem, ale popírá úmyslné, či nedbalostní zavinění, jež je požadováno ohledně dotčeného přečinu. Z procesního hlediska musí být doznání obviněného učiněno v rámci výslechu a musí být zachyceno v souladu se všemi procesními předpisy a v takové podobě, aby jej bylo možné v řízení před soudem použít jako důkaz. Ve vztahu k projednávané věci nejvyšší státní zástupce konstatoval, že obviněná E. E. se ke skutku doznala toliko paušálně, a to až v rámci své závěrečné řeči při hlavním líčení dne 12. 5. 2015, kdy dokazování ve smyslu § 216 odst. 1 tr. ř. bylo předsedou senátu ukončeno, a současně tomuto doznání naprosto neodpovídá obsah jejích předchozích, z procesního hlediska použitelných výpovědí, které učinila jak v přípravném řízení, tak i v rámci hlavních líčení dne 30. 10. 2014 a 12. 5. 2015. Obviněná v rámci přípravného řízení i v rámci výpovědi učiněné v hlavním líčení dne 30. 10. 2014 uvedla, že nevěděla, že má přispívat na pobyt dětí v K., o této povinnosti s nikým z K. nemluvila, rozhodnutí, které jí z K. přišlo, nečetla, z čehož dle nejvyššího státního zástupce jasně vyplývá, že obviněná tímto jednoznačně popřela úmyslné zavinění ve vztahu k neplnění vyživovací povinnosti, které jí bylo kladeno za vinu. Tato verze obviněné poukazující na absenci jejího povědomí o existenci rozhodnutí FOD K., stejně jako její zdravotní stav, byla následně vyvrácena jednak důkazy provedenými před vydáním prvního odsuzujícího rozsudku ve věci a jednak závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, podle nichž byla plně schopna si uvědomit svou vyživovací povinnost a této dostát. V hlavním líčení dne 12. 5. 2015 se obviněná při svém výslechu vyjadřovala toliko k platbám dlužného výživného, nikoli k subjektivní stránce trestné činnosti, resp. opětovně uvedla, že o povinnosti platit na pobyt dětí v K. nevěděla. V písemném návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání, které bylo soudu předloženo před posledním hlavním líčením, obviněná uvedla, že se k jednání plně doznává, kdy pravdivě uvádí veškeré okolnosti, které s jednáním souvisí. Tato tvrzení však nekorespondují s výše uvedenými skutečnostmi, které obviněná až do posledního hlavního líčení tvrdila. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že soudy stran jednání obviněné dovodily úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Má proto za to, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky doznání ve smyslu § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř., a tedy nebylo možno trestní stíhání obviněné podmíněně zastavit. K doznání obviněné učiněnému v rámci závěrečné řeči dne 12. 5. 2015 nelze po obsahové stránce přihlížet jako k důkazu, neboť bylo učiněno až po skončení dokazování, kdy obdobně nelze přihlížet ani k jejímu tvrzenému doznání v písemném návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání.

Nejvyšší státní zástupce dále poukázal, že postup soudu prvního stupně podle § 307 odst. 1 tr. ř., se kterým se odvolací soud ztotožnil, nebyl dostatečný ani při posuzování osoby obviněné, jejího dosavadního života a okolností případu. Soud prvního stupně poukázal toliko na dosavadní bezúhonnost obviněné, a dále skutečnost, že uhradila část z dlužné částky výživného, nicméně nejvyšší státní zástupce má za to, že bylo na místě opatřit i aktuální zprávu FOD K., popřípadě OSPOD, které by ověřily, zda obviněná hradí i po dokonání žalované trestné činnosti, tj. od 11. 9. 2014 běžné výživné, resp. stanovený příspěvek na obě děti. Stejně tak mohlo být u dotčených orgánů ověřeno, zda obviněnou tvrzený zájem o děti odpovídá skutečnosti. Stranou nelze pominout ani fakt vztahující se k okolnostem případu, kdy obviněná pobírala v dané době výživné na děti od jejich otce s tím, že dle jejich dohody jej bude přeposílat společně se svým výživným do FOD K., avšak veškeré platby, které od otce obdržela, si ponechala pouze pro svou vlastní potřebu a do FOD K. nezaslala ničeho.

Nejvyšší státní zástupce dále namítl, že rovněž nelze souhlasit s tím, jakým způsobem soud prvního stupně vymezil skutek ve výrokové části napadaného usnesení. Pokud byl návrh na potrestání Městského státního zastupitelství v Brně v této věci obviněné doručen dne 10. 9. 2014, k ukončení skutku došlo až tímto okamžikem, a tedy v tomto ohledu měla být upravena i doba páchání trestné činnosti ve výrokové části usnesení, a to včetně úpravy výše dlužného výživného. Stran výše výživného poukázal na to, že soud prvního stupně konstatoval, že obviněná dluží na výživném částku 95.276 Kč. V rámci odůvodnění však vycházel z částky 81.174 Kč, přičemž vycházel z evidence pohledávek vyčíslených FOD K. B., kdy po odečtení jednorázově uhrazené částky 30.000 Kč by obviněná nadále údajně dlužila částku 54.630 Kč, což zjevně nekoresponduje. Vzhledem k popsané situaci tedy není dle nejvyššího státního zástupce zřejmé, zda soudy rozhodovaly o celém skutku, tj. do 10. 9. 2014, a také zda vymezily adekvátní částku dluhu na výživném. V tomto rozsahu proto zaměřuje podané dovolání ve prospěch obviněné.

Vzhledem k výše uvedenému nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 7 To 242/2015, a dále zrušil i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 2 T 136/2014, jakož i případná rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněné E. E., které byl doručen dne 29. 9. 2015. Obviněná následně prostřednictvím své advokátky zaslala vyjádření, v rámci něhož uvedla, že předně nesouhlasí s tvrzením Nejvyššího státního zastupitelství stran skutečnosti jejího nedostatečného doznání k činu kladenému jí za vinu, a to v celém rozsahu podané obžaloby, kdy své doznání učinila jak ve svém písemně zaslaném návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání ze dne 11. 5. 2015, tak ve své závěrečné řeči v rámci soudního jednání dne 12. 5. 2015 a rovněž uvádí, že projevila nad svým pochybením upřímnou lítost. Dále obviněná uvádí, že důkazem jejího plného doznání je rovněž uzavření Dohody o uznání závazku a splátkový kalendář ze dne 10. 4. 2015, jež byla uzavřena mezi ní a F. o. d. K., B., M., která byla nedílnou přílohou návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání, jež byl zaslán soudu. Z textu předmětné dohody je patrné, že uznala svůj dluh vůči poškozenému ve výši 54.630 Kč ke dni 10. 4. 2015, a tedy tuto částku zcela a výslovně uznává a zavazuje se ji zcela splatit dle intencí blíže specifikovaných v předmětné dohodě. Obviněná má tedy za to, že tvrzení nejvyššího státního zástupce stran jejího nedostatečného doznání je v rozporu s důkazy, jež jsou součástí spisového materiálu, a jeho argumentaci považuje za ryze formální.

K námitce nejvyššího státního zástupce, že soud prvního stupně i soud odvolací se nedostatečně zabývaly osobou obviněné, jejím dosavadním způsobem života a okolnostmi daného případu, obviněná uvedla, že má za to, že skutečnost, že projevuje trvalý a dlouhodobý zájem o své nezletilé děti vyplývá z výslechu všech ve věci slyšených svědků, konkrétně zaměstnankyň FOD K. a babičky nezletilých, kdy všechny svědky shodně uvedly, že prokazuje dlouhodobý, trvalý a opravdový zájem o nezletilé, a že fakticky hradí jejich náklady a poskytuje osobní péči. Rovněž obviněná poukázala, že je vedeno řízení o zrušení předběžného opatření ve vztahu k oběma nezletilým dětem, kdy žádá o navrácení dcer do své osobní péče, s tím, že je plně schopná vykonávat rodičovskou odpovědnost. Dále uvedla, že se v jejím případě jedná o osobu doposud bezúhonnou, kdy nebyla v minulosti trestána, a to jak ve vztahu ke spáchání trestního činu, tak ve vztahu ke spáchání přestupku.

Obviněná má za to, že byly splněny všechny podmínky pro postup a vydání rozhodnutí podle § 307 tr. ř. V postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména pak na straně státního zastupitelství spatřuje zjevnou snahu postihnout její osobu prakticky za každou cenu, a to v rozporu se zásadou ultima ratio, kdy ze společenského hlediska je bezesporu přínosnější podpořit matku v tíživé sociální situaci, která se i přes nepříznivé ekonomické i zdravotní podmínky snaží plnit své závazky, stýkat se s dětmi a získat je do své osobní péče, namísto ukládání sankce za každou cenu, kdy podmíněné zastavení trestního stíhání se jeví být ideálním institutem, jak z hlediska výchovného, tak i preventivního, kdy sankční aspekt trestu v daném případě ustupuje do pozadí.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněné je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně stížnost státního zástupce projednal a také z podnětu této stížnosti rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy nejvyšší státní zástupce dle obsahu dovolání poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. f) a g) .

Podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání , o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí ;
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ;

Nejvyšší státní zástupce namítl, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. ř., zejména stran doznání obviněné, jenž nebylo učiněno ve vztahu ke všem skutkovým okolnostem, především k subjektivní stránce přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, a taktéž nebylo učiněno v souladu s procesními předpisy, tak aby doznání mohlo být v řízení před soudem použitelné jako důkaz. Taktéž nejvyšší státní zástupce namítl nedostatečné vypořádání se s otázkou osoby obviněné, jejího dosavadního způsobu života a okolnostmi případu.

Předmětná námitka je pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. podřaditelná.

Podle § 307 odst. 1 tr. ř. , v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

Doznání obviněného musí být učiněno přípustným způsobem (srov. § 91 až 95 tr. ř.) v rámci jeho výslechu , v souladu se všemi procesními předpisy, taky aby jej bylo možné použít v řízení před soudem jako důkaz. Doznání musí být učiněno ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty přečinu a musí být podpořeno ostatními důkazy. Není tedy postačující, pokud se obviněný doznal ke skutkovým okolnostem, ale (skutkově) popřel úmyslné (nedbalostní) zavinění, jež je vyžadováno ohledně předmětné skutkové podstaty . Doznání se musí vztahovat na celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného přečinu, tedy i zavinění a protiprávnosti , přičemž nesmí být pochyb s ohledem na ostatní výsledky vyšetřování o jeho pravdivosti. Rozhodnutí o podmínečném zastavení trestního stíhání musí být dostačující, tedy z hlediska zkoumání osoby obviněného, jeho dosavadního způsobu života a okolností případu je třeba zvážit všechny okolnosti významné z hlediska naplnění účelu trestního zákona i trestního řádu, kdy okolnosti případu musí být zkoumány zcela konkrétně, kdy nestačí pouhý odkaz na nižší typovou společenskou škodlivost přečinu s ohledem na trestní sazbu . Právní úprava velmi široce nastavuje možnost přihlédnout ke konkrétní povaze přečinu, osobě obviněného a taktéž k postoji poškozeného (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3480-3485).

Údajné doznání obviněné bylo učiněno dne 12. 5. 2015 v rámci hlavního líčení. Tento úkon byl učiněn poté, co bylo předsedou senátu dokazování v souladu s ustanovením § 216 odst. 1 tr. ř. prohlášeno za skončené. Následně bylo uděleno slovo k závěrečným řečem. Z protokolu o hlavním líčení se podává, že po závěrečné řeči státní zástupkyně, obhájce obviněné, obviněná v závěrečné řeči uvedla, že doznávám se k trestné činnosti a s podmínečným zastavením trestního řízení bych souhlasila (č. l. 208). Poté v souladu s ustanovením § 217 tr. ř. bylo obviněné uděleno poslední slovo, kdy toliko uvedla, že jde mi o to, hlavně, abych děti měla brzo zpátky, protože děti chcou zpátky domů. (č. l. 208) Údajné doznání obviněné nebylo učiněno přípustným způsobem, tedy v rámci jejího výslechu v souladu s ustanoveními § 91 až 95 tr. ř., kdy toto vyjádření nelze v řízení před soudem použít jako důkaz.

Z obsahu spisu projednávané věci je zřejmé, že v rámci doplňujícího výslechu obviněné, jenž byl učiněn dne 12. 5. 2015, uvedla, že uzavřela dohodu o uznání závazku s FOD K., uhradila část dluhu a započala svůj dluh splácet, kdy se dále vyjádřila ke své nynější životní situaci a opět uvedla, že kdo platil za jejich pobyt, tak to mě nikdo řekl, nikdo mně nedal žádnej formulář, že bych něco měla platit , (č. l. 207). Toto její vyjádření nelze považovat za doznání ve smyslu § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy je zcela zjevné, že stran subjektivní stránky přečinu jí kladeného za vinu se vyjádřila toliko paušálně, resp. vůbec a s ohledem na ostatní důkazy (zejména stran předchozích výpovědí obviněné, kdy z obsahu spisu vyplývá, že po celou dobu trestního stíhání popírala úmyslné zavinění; svědeckou výpověď L. M., ve vztahu k informování obviněné o povinnosti hradit příspěvek na pobyt dětí v K.; zprávy FOD K.; dopis obviněné otci dětí s žádostí úhrady výživného na děti k jejím rukám, kdy ona ho bude do K. přeposílat; znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který konstatoval, že obviněná byla a je schopna si plně uvědomit povinnost platit na dcery a této dostát, aj.) nelze mít toto doznání obviněné za pravdivé.

Stejně tak vyjádření, jenž učinila v rámci návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání, jenž zaslala soudu dne 11. 5. 2015, jehož součástí je i dohoda o uznání závazku a splátkový kalendář, uvedla, že jsem se k činu, který je mi kladen za vinu, v plném rozsahu doznala, kdy jsem pravdivě uvedla veškeré okolnosti, které s mým jednáním souvisely a dále že jsem uznala svoji vinu a projevila nad svým pochybením upřímnou lítost. (č. l. 201) nelze z procesního hlediska považovat za doznání, jelikož nebylo opatřeno přípustným způsobem, tedy v rámci jejího výslechu a v souladu se všemi procesními předpisy.

Taktéž lze přisvědčit námitce nejvyššího státního zástupce stran nedostatečného posouzení osoby obviněné, jejího dosavadního života a okolností případu, kdy při posuzování osoby obviněné soudy vzaly sice v potaz její dosavadní bezúhonný život, i fakt, že uhradila část svého dluhu a uzavřela splátkový kalendář na zbývající dluh, ale již se dostatečně nezabývaly, zda platí i běžné výživné na dcery po dokončení žalované trestné činnosti a toto nezohlednily při posuzování jejího přístupu k plnění vyživovací povinnosti do budoucnosti. Soud prvního stupně se taktéž zabýval pouze povrchně osobou obviněné a jejímu vztahu k dcerám, kdy z obsahu spisu vyplynulo, že děti byly do K. umístěny opakovaně a během jejich nynějšího pobytu v K. o ně matka zprvu projevovala zájem sporadicky a na víkendy a prázdniny si je pravidelně brala babička. Soud se taktéž dostatečně nevypořádal s okolnostmi případu, zejména stran výživného od otce dětí, které obviněná požadovala platit k jejím rukám i v době, kdy již děti v K. pobývaly a ona jej použila pro svoji vlastní potřebu, což svědčí o jejím nedostatečném zájmu o děti a jejich potřeby, kdy při posuzování podmínek pro podmínečné zastavení trestního stíhání je třeba zohledňovat i tyto skutečnosti. Nelze tedy mít s ohledem na osobu obviněné, jejího dosavadního způsobu života a k okolnostem případu rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání za dostačující.

Takový postup nelze mít za splnění podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání. Obviněná se k činu nedoznala způsobem předpokládaným ustanovením § 307 odst. 1 písm. a) tr. ř., kdy doznání nebylo učiněno přípustným způsobem a v souladu se všemi procesními předpisy, nezahrnuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu, zejména subjektivní stránku přečinu a toto rozhodnutí ve vztahu k osobě obviněné, s přihlédnutím k jejímu dosavadnímu způsobu života a k okolnostem případu nelze považovat za dostačující.

Námitky stran nesprávného časového vymezení skutku a nesprávné výše výživného jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci. Dne 10. 7. 2014 byl podán Městským státním zastupitelstvím v Brně návrh na potrestání (č. l. 72-73), na jehož podkladě byl Městským soudem v Brně vydán trestní příkaz (č. l. 74-75), který byl doručen obviněné dne 10. 9. 2014. Obviněná proti trestnímu příkazu podala odpor (28. 7. 2014, č. l. 77, resp. 27. 10. 2014, č. l. 86-90) a následně bylo nařízeno hlavní líčení. Dne 20. 11. 2014 byl vydán rozsudek Městského soudu v Brně, č. j. 2 T 136/2014-117, kterým byla obviněná uznána vinnou přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Proti rozsudku podala obviněná prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání (č. l. 125, 148-151), odvolání podal i státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, a to v neprospěch obviněné (č. l. 127-129). O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 7 To 21/2015 (č. l. 161-167), a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání věci. Odvolací soud uvedl, že je třeba najisto postavit, zda se obžalovaná skutečně dopustila v obžalobě popsaného skutku, resp. zda svým úmyslným či nedbalostním jednáním naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy, a pokud ano, tak přesně vymezit, v jakém časovém rozsahu, čemuž pak samozřejmě bude odpovídat i výše celkově nezaplacené částky na dlužném výživném. Přitom přihlédne i k námitkám státního zástupce uvedeným v jeho odvolání ohledně částek na výživné převzatých obžalovanou od otce dětí , kdy současně nařídil vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie na psychický stav obviněné (č. l. 166-167).

V rámci nového projednání věci bylo trestní stíhání obviněné zastaveno (viz výše), přičemž nalézací soud vymezil skutek nově. Nalézací, a potažmo odvolací soud skutek v rámci usnesení o zastavení trestního stíhání stran časového vymezení přesněji nevymezily ( v období od 6. 2. 2013 do června 2014 včetně ), a uvedenou výtku v rámci nového projednání věci promítly toliko do odůvodnění rozhodnutí, kdy bylo období neplacení výživného prodlouženo až do dne, kdy byl obžalované doručen návrh na potrestání (str. 2 usnesení soudu prvního stupně). S ohledem na výše uvedené závěry stran se s tímto postupem nadále ztotožnit nelze. Časové vymezení skutku tedy bude nutno v případě odsuzujícího rozsudku specifikovat.

Stejně tak nelze souhlasit s postupem soudu stran výpočtu dlužné částky na výživném. Ve výrokové části je uvedeno, že celková výše dlužného výživného byla v rámci skutku, tak jak byl vymezen, stanovena na 95.276 Kč, a to za období od 6. 2. 2013 do června 2014. Uvedená částka však neodpovídá samotnému odůvodnění rozhodnutí, ve kterém je uvedeno, že obviněná ke dni 10. 11. 2014 dlužila na výživném částku 81.174 Kč, a po odečtení jednorázové platby ve výši 30.000 Kč na dlužném výživném dle uzavřené dohody o uznání dluhu činil dluh ke dni jejího uzavření, tj. k 10. 4. 2015, 54.630 Kč (str. 6 usnesení soudu prvního stupně). Způsob tohoto výpočtu není blíže rozveden. Navíc není z odůvodnění rozhodnutí nijak zřejmé, na podkladě čeho byly tyto částky stanoveny, není zmíněno, jak bylo postupováno.

Vzhledem k výše uvedenému, a zejména pak k závěru o důvodnosti stran uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., je tedy zřejmé, že dosavadní postup, na jehož podkladě byla stanovena dlužná částka na výživném, stejně jako závěry stran toho, k jakému datu je tato částka stanovena, nadále neobstojí.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené usnesení je zatíženo namítanými vadami.
IV.

Ze shora stručně rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 7 To 242/2015, zrušil, stejně jako jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. 2 T 136/2014, a podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále přikázal Městskému soudu v Brně, aby v souladu s ustanovením § 265 l odst. 1 tr. ř. věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V novém řízení bude nalézací soud povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Zejména bude třeba znovu posoudit všechny okolnosti stran splnění podmínek ustanovení § 307 tr. ř., a potažmo tedy i modifikovat skutkovou větu ve vztahu k časovému vymezení skutku a od něj se odvíjející celkové výše dlužného výživného, a to tak, aby odůvodnění rozhodnutí korespondovalo s výrokovou části rozhodnutí.

Protože vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním nejvyššího státního zástupce a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možné odstranit ve veřejném zasedání v řízení o dovolání, Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2015

JUDr. Petr Šabata
předseda senátu