3 Tdo 1287/2008
Datum rozhodnutí: 26.03.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1287/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. března 2009 o dovolání, které podal obviněný G. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. 11 To 7/2008-2189, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 3/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

V rámci odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2007, č. j. 2 T 3/2007-1876, v trestní věci obviněných G. S., I. C., V. K., M. S., W. W., M. Š. a G. L. byl obviněný G. L. (dále také jen obviněný , popř. dovolatel ) společně s obviněnými I. C., V. K., W. W. a M. Š. v bodě 1/ výroku uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil na tom skutkovém základě, že společně s výše uvedenými spoluobviněnými a další osobou v období nejméně od února 2006 do doby jejich zadržení orgány Policie České republiky dne 2. 7. 2006 se podílel na výrobě a prodeji drogy metamfetamin na území České republiky tak, že tuto výrobu organizoval, dával pokyny k výrobě drogy ostatním obviněným nebo sám se na její výrobě podílel, a to celkem v 15 případech, a dával pokyny k prodeji drogy a sám ji také v 36 popsaných případech prodával v rozsudku vyjmenovaným osobám, a to buď v množství nebo za peněžní částky, jak je soud blíže specifikoval v jednotlivých případech popsaných ve výroku rozsudku. Podle § 187 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu deseti roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných na č. l. 17 rozsudku.

O odvoláních, která proti předmětnému rozsudku podali obvinění G. S., V. K., M. S., W. W., M. Š. a G. L. a v neprospěch obviněných též státní zástupce, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2008, č. j. 11 To 7/2008-2189, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu ohledně obviněného M. S. a za podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně tohoto obviněného znovu rozhodl. Odvolání ostatních obviněných (včetně G. L.) a státního zástupce pak odvolací soud podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl (bod III/ výroku). Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. 3. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušených výrocích právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti výše citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný G. L. následně dovolání, kterým jej napadl ve výroku pod bodem III/, jímž byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek (odvolání) a v tomto rozsahu zároveň ohledně své osoby napadl i výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že oba soudy po právní stránce nesprávně posoudily jeho jednání, jestliže je subsumovaly pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a uznaly ho tak vinným ze spáchání trestného činu ve větším rozsahu . Dovolatel vyslovil přesvědčení, že na základě výsledků dokazování a z nich vyplývajících skutkových zjištění mělo být jeho jednání správně kvalifikováno jako shora uvedený trestný čin toliko v základní skutkové podstatě podle § 187 odst. 1 tr. zák. Soudy obou stupňů podle dovolatele především nezohlednily skutečnost, že byl sám každodenním konzumentem pervitinu, na němž byl zcela závislý, a uznaly ho vinným ze 36 dílčích skutků prodeje této drogy, aniž by přihlédly k tomu, že si z každého prodeje ještě vyčlenil poloviční množství pro svou vlastní potřebu. S ohledem na soudy zjištěné množství prodaného metamfetaminu, z jehož prodeje byl uznán vinným, tak lze podle dovolatele vyčíslit na 40 g skutečně distribuovaných dalším osobám. Takové množství, tj. dávka cca 2 g metamfetaminu pro jednotlivce, však podle názoru dovolatele v žádném případě nepředstavuje ohrožení zdraví či života.

Dovolatel poukázal rovněž na to, že se soudy nezabývaly ani kvalitou distribuované látky (drogy) a nevypořádaly se s otázkou potenciálního ohrožení zdraví jejích přímých konzumentů. Nebylo zejména postaveno najisto, jaké množství metamfetaminu obsahovalo jedno psaníčko , což bylo podle dovolatele pro právní kvalifikaci skutku zcela zásadní. V uvedené souvislosti pak dovolatel soudům vytkl, že vzhledem k absenci těchto zjištění posoudily jeho jednání v podstatě automaticky jako činnost ve větším rozsahu , aniž by věc ve vytýkaném směru blíže objasnily.

V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. 11 To 7/2008-2189, zrušil a přikázal, aby věc byla v potřebném rozsahu projednána a rozhodnuta. Přípisem ze dne 5. 8. 2008 pak vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

K dovoláním obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. je samozřejmě třeba opřít zejména o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekurzoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., i s ohledem na druh a kvalitu látky, avšak současně je třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byl čin spáchán, především dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nedovoleně nakládal, počet osob, jimž je opatřil, prodal nebo je pro ně přechovával, a případně další okolnosti. Nejedná se tedy o větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, ale o větší rozsah spáchaného činu. Proto pojem větší rozsah není možné chápat toliko vzhledem k množství či kvalitě příslušné látky, s níž je nakládáno ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zák., ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu. Hlediska charakterizující zákonný znak ve větším rozsahu se mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, neboť vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy. Žádný z dílčích znaků pojmu větší rozsah nelze vytrhnout z kontextu všech okolností, za nichž byl skutek spáchán, a hodnotit jej izolovaně. V posuzované trestní věci soudy obou stupňů správně dovodily naplnění uvedeného zákonného znaku ze souhrnu všech rozhodných skutečností.

Státní zástupkyně pak poukázala na skutková zjištění soudů, ze kterých vyplynulo, že dovolatel nedovoleně nakládal s pervitinem tak, že jej sám nejen vyráběl, ale zároveň i prodával. Činil tak se šesti dalšími spolupachateli, přičemž byl jednoznačně vůdčí osobou, která ostatní pachatele jak při výrobě, tak při distribuci drogy řídila. Činil tak nejméně od února 2006 do doby zadržení orgány Policie ČR dne 2. 7. 2006, tedy po dobu 5 měsíců. V této době nejméně 14x pervitin vyráběl, přičemž sám uvedl, že z jednoho varu mohl získat 4,5 až 5 g pervitinu, což znamená, že za uvedené období vyrobil pervitin v množství představujícím 63 až 70 g. V 36-ti případech pak pervitin prokazatelně prodal, přičemž za jeho prodej obdržel nejméně 110.000,- Kč, a za nezjištěnou částku prodal i další pervitin o hmotnosti nejméně 57 g. Přitom podle obecného pokynu nejvyššího státního zástupce č. 6 z roku 2000, Sbírky pokynů obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství lze za množství větší než malé považovat 10 g metamfetaminu (pervitinu), což je asi 200 dávek. Pokud jde o pervitin, je podle státní zástupkyně třeba přihlédnout i k samotnému druhu této látky, když jde o drogu, na niž rychle vzniká psychický návyk a rychle roste tolerance. Celkové množství vyrobeného a distribuovaného pervitinu bylo podle státní zástupkyně v posuzovaném případě nepochybně způsobilé ohrozit na životě a zdraví větší množství osob.

Z výše uvedených důvodů je podle státní zástupkyně zřejmé, že dovolatel trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. spáchal ve větším rozsahu a svým jednáním tak naplnil zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle odst. 2 písm. a). Uvedená okolnost již sama o sobě pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný G. L. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť je napadáno rozhodnutí soudu druhého stupně (výrok), kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, a dovolání směřuje proti rozhodnutí (resp. jeho výroku), jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

S ohledem na výklad výše uvedeného dovolacího důvodu má Nejvyšší soud za to, že dovolatelova námitka týkající se nesprávné právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve větším rozsahu podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. je námitkou právně relevantní, byť částečně spočívá na zpochybnění úplnosti a správnosti soudem učiněných skutkových závěrů, zejména pokud jde o jakost a množství prodané drogy, když dovolatel navíc předkládá vlastní skutkovou verzi, podle níž si z každého prodeje vydělil ještě půlku pro svou vlastní potřebu , tedy na argumentaci vztahující se k procesnímu ustanovení § 2 odst, 5, odst. 6 tr. ř., kterou pro její primárně procesní základ pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

Při posuzování opodstatněnosti relevantních námitek obviněného dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:

Nejprve je zapotřebí v obecné rovině poznamenat, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, spáchá-li tento čin jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu. K naplnění znaku ve větším rozsahu jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se vyžaduje, aby jednání uvedené v odstavci 1) bylo způsobilé zahrnout větší okruh osob, resp. aby distribuovaná látka byla použitelná více lidmi. Proto je třeba hodnotit množství, druh a kvalitu výše uvedených látek, popřípadě i další okolnosti činu, zejména dobu, po kterou pachatel s těmito látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával apod. (k srov. také rozhodnutí č. 1/2006 SbRt.). Tato jednotlivá hlediska se pak mohou uplatnit i vedle sebe. To znamená, že je nelze posuzovat izolovaně. Uvedený výklad přitom především vyplývá z citované dikce zákona, kdy zákonodárce jednoznačně neomezil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství či míru kvality omamné nebo psychotropní látky, popř. dalších látek vyjmenovaných v ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák., ale použil obecnějšího vyjádření v podobě většího rozsahu činu. Z toho lze dovodit, že předmětný pojem nelze zužovat toliko na množství, druh či kvalitu příslušné látky (drogy), ale zásadně je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění skutkové podstaty podle § 187 odst. 1 tr. zák. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 5 Tdo 280/2005, sp. zn. 7 Tdo 1420/2006).

Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, pak soudy založily právní posouzení skutku na zjištěních, která lze stručně popsat tak, že obviněný (dovolatel) páchal trestnou činnost po dobu od února 2006 do dne 2. 7. 2006, kdy byl spolu s dalšími obviněnými zadržen orgány Policie České republiky, tedy přibližně 5 měsíců. Po tuto dobu sám vyráběl, na výrobě se podílel nebo organizoval výrobu drogy podle zjištění soudu pervitinu, jejíž účinnou složkou je metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka. Takto činil celkem v 15 případech, kdy z jednoho varu, jak sám uvedl, bylo možno získat 4,5 5 g pervitinu. Vyrobenou drogu také celkem v 36 případech prodal různým osobám, některým i opakovaně, a to jednak za částky uvedené ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a dále v množství 57 g za celkovou částku, kterou se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zjistit. Tyto skutečnosti pak nepochybně svědčí o konkrétním rozsahu (objemu) obchodů, které dovolatel v posuzovaném případě uskutečňoval. Množství látky (drogy), s níž obviněný (dovolatel) v inkriminovanou dobu disponoval, tedy bylo zjevně vysoké, mnohonásobně převyšující 10 g metamfetaminu (pervitinu), tedy asi 200 dávek, jež lze podle obecného pokynu nejvyššího státního zástupce č. 6 z roku 2000 Sbírky pokynů obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství považovat za množství větší než malé. Ačkoliv - jak vytýká dovolatel - nebylo přesně zjištěno, jak čistou látku jednotlivým odběratelům distribuoval, tj. jaké množství účinné látky bylo v jednotlivých dávkách obsaženo, nevzbuzují skutkové okolnosti spáchaného činu, jsou-li posuzovány ve svém souhrnu, pochybnosti o tom, že čin spáchal ve větším rozsahu a zároveň způsobem, jehož závažnost současně umožňuje dovodit podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti pro společnost (§ 88 odst. 1 tr. zák.). V posledně zmiňované souvislosti nelze přehlédnout ani to, že pervitin patří k tzv. tvrdým drogám, vyznačuje se tím, že návyk na něj může vzniknout i po několika dávkách, a jedná se o látku, která může značným způsobem devastovat lidský organismus. Z hlediska ohrožení lidského zdraví pak jeho distribuce patří mezi nejnebezpečnější. Na tyto skutečnosti ve svém vyjádření k dovolání konečně výstižně poukázala i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství.

Z hlediska správnosti posouzení skutku je podstatné především již zmiňované množství vyrobené drogy - pervitinu a na to navazující délka trvání a rozsah obchodů s touto drogou. Důležité zde je, že inkriminované obchody se uskutečňovaly po dobu několika měsíců a vůči různým osobám, přičemž částka inkasovaná dovolatelem za prodej byla poměrně značná a přesahovala 100.000,- Kč. Kromě toho prodával i další pervitin v soudem zjištěném konkrétním množství, ale nepodařilo se prokázat za jaký obnos. Poněvadž předmětem skutkových zjištění nebyla v daném případě výše dovolatelova prospěchu, nýbrž rozsah jím páchané činnosti, nebylo z hlediska použité právní kvalifikace skutku rozhodné, že v případech některých prodejů se finanční stránku věci (jednotlivých prodejů) objasnit nepodařilo, jestliže zjištěné skutkové okolnosti jinak dostatečně svědčily o šíři a závažnosti vykonaného jednání. Ani Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že dovolatel čin spáchal ve větším rozsahu . Lze proto uzavřít, že skutkový stav věci, ze kterého v posuzovaném případě soudy obou stupňů vycházely (jak je formulován v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně), dovoloval právní posouzení skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. V tomto smyslu lze považovat rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně za rozhodnutí věcně správná.

Se zřetelem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích Nejvyšší soud dovolateli nepřisvědčil, že napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející jsou založena na jím vytýkaných vadách, tj. na nesprávném právním posouzení skutku podle dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání proto neshledal jakkoliv opodstatněným.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo dovolání obviněného G. L. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler