3 Tdo 1283/2008
Datum rozhodnutí: 30.10.2008
Dotčené předpisy: § 242 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 1283/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání obviněného L. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 3 To 218/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 176/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 1 T 176/2007, byl obviněný L. K. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil tím, že v době od počátku ledna 2007 do 6. června 2007 ve svém bydlišti v obci Š., v domě, podával opakovaně alkoholické nápoje nezletilým dívkám G. K., Š. K., A. L. a D. S., pouštěl jim na DVD přehrávači pornofilmy a ukazoval jim porno časopisy, vysvětloval jim vulgárním způsobem prezentované sexuální aktivity, v několika případech, především v místnosti ložnice a v koupelně si stáhl před nezletilými dívkami kalhoty, obnažil svůj pohlavní úd a následně před nimi masturboval, předváděl jim manipulaci se sexuální pomůckou - vibrátorem na baterie černé barvy, dívky nabádal, aby mu třely přirození, osahával a hladil je po těle, končetinách a hýždích, přičemž nezletilé G. K., nejméně v jednom případě sahal i pod oděv na holé tělo a mačkal ji v oblasti prsou, za účelem svého pohlavního vzrušení, ač znal věk všech dívek, čímž je vystavil nebezpečí, že si osvojí takové zájmy a návyky, jež budou v rozporu se zásadami morálky, zejména v oblasti sexuálního života a partnerského vztahu . Podle § 242 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro účely výkonu trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné opatření formou ochranného léčení sexuologického formou ústavní. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen i trest propadnutí věcí, a to vibrátoru černé barvy, 6 ks DVD nosičů s porno tématikou v rozsudku specifikovanou.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, usnesením ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 3 To 218/2008 tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dnem 24. 6. 2008 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. K. následně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že se domáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno a jehož nesprávné hodnocení nakonec vedlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku. Vytkl tedy odvolacímu soudu jednak nesprávné vyhodnocení provedených důkazů a následně také neúplnost dokazování. Zejména vyslovil nespokojenost s vyhodnocením závěrů znaleckých posudků PhDr. S. a Prim. MUDr. K., neboť má zato, že měl být v jeho věci vypracován znalecký posudek ústavu. Dále vytkl soudům, že nevyslechly jím navrhované svědky M. L., Č., P. K., kteří měli být uznáni vinnými spolu s ním jako spolupachatelé. Má zato, že jeho jednání nemělo být posouzeno jako žádný trestný čin a že měl být od obžaloby zproštěn.

S přihlédnutím k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k projednání a rozhodnutí.

Dne 23. 9. 2008 bylo dovolání obviněného předsedou senátu soudu prvního stupně doručeno státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství (dále je státní zástupce ) k písemnému vyjádření ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu písemné vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství doručeno. Nicméně k tomuto úkonu není stanovena podle trestního řádu žádná lhůta.

Obviněný L. K. je podle § 265d odst. 1 písm. g) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a dále také to, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé. V tomto směru dospěl Nejvyšší soud k níže uvedeným závěrům.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen toliko z tohoto hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky dovolatele, jež představují polemiku se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, či že neprovedly jím navrhované důkazy. Dovolatel poté dospívá k vlastním závěrům, že soudy nezjistily takový skutkový stav věci, který dovoloval učinit závěr o jeho vině, najmě za situace, když nejsou stíhány další osoby jako spolupachatelé, které navrhoval vyslechnout. Dovolatel tedy na základě výše uvedeného dovolacího důvodu neuplatnil primárně žádné hmotně právní důvody, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se ve svůj prospěch domáhal revize skutkového stavu věci, z něhož soudy při právním posouzení skutku vycházely.

Z dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (viz strana 2, 3) i z rozsudku soudu prvního stupně (viz strana 2-4) je dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy obou stupňů v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých založily závěr o jeho vině, tj. spácháním trestných činů pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (strana 2) je také patrno, že vzhledem k důkazní situaci nepovažoval odvolací soud za potřebné doplnit dokazování navrhované obviněným, neboť jak soud zdůraznil, případné sexuální vztahy poškozených sester K. s jinými osobami neznamenají, že by nepožívaly ochrany trestního zákona . Nejvyšší soud nad rámec také uvádí, že soud je veden zásadou obžalovací, což znamená, že je oprávněn rozhodovat toliko o podané obžalobě proti konkrétní osobě. Skutečnost, že ve věci nebyly obžalovány další osoby neznamená, že obviněný se žádného trestného činu nedopustil.

K dovolání obviněného je nutno dále poznamenat, že dovolání podle § 265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále je Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není tedy třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., popřípadě do pozice soudu odvolacího projednávající opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III.ÚS 732/02). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí instanci plného přezkumu, nepředepisoval by velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen za situace, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, I. ÚS 4/04). O takový případ ale v posuzované trestní věci nejde.

Není-li tedy existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání věcně projednat (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02 a sp. zn. III.ÚS 296/04).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného L. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka

Vypracovala:

JUDr. Eva Dvořáková