3 Tdo 1270/2013
Datum rozhodnutí: 18.12.2013
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



3 Tdo 1270/2013-18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2013 o dovolání, které podal obviněný J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 3 To 281/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 84/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 2 T 84/2012 , byl obviněný J. K. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterým se dopustil dle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině tím, že dne 29. 4. 2012 kolem 19.30 hodin v obci H., okres P., v rodinném domě své matky, v opilosti vykopl zamčené dveře od pokoje, který měla vyhrazen k užíváni A. M., svémocně vnikl dovnitř, a za použití hrubé fyzické síly překonal odpor poškozené, neohlížel se na její slovní protesty, přitlačil ji na postel tváří do podložky a vykonal na ní soulož .

Za to byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 2 T 84/2012, podal obviněný odvolání, které směřoval jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 3 To 281/2013 , a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 3 To 281/2013, podal obviněný prostřednictvím své advokátky dovolání (č. l. 260 - 262), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , maje za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený pod písm. g) , tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.

V prvé řadě obviněný namítl, že skutek tak, jak byl popsán v odsuzujícím rozsudku, nebyl prokázán. Namítl, že po celou dobu trestního řízení poukazoval na závažné rozpory ve výpovědích svědků, a to zejména poškozené A. M., jejíž výpověď má být dle napadeného rozhodnutí podporována výpověďmi svědkyně V. K. a svědka E. S. a protokolem o ohledání těla. Jejich výpovědi trpí rozpory nejen ve výpovědích navzájem, ale rovněž v jednotlivých výpovědích v různých fázích řízení a rovněž tak při výpovědích u hlavního líčení. Výpovědi svědků se liší již v popisu toho, co mělo skutku uvedenému v obžalobě předcházet, rovněž pak v následujících fázích skutkového děje, kdy obviněný uvádí několik příkladů. Svědci se dle jeho názoru také rozcházejí ve výpovědích stran popisu samotné události. Obviněný namítl, že soud uvedl, že kvalita výpovědí svědků byla ovlivněna tím, že všichni byli pod vlivem alkoholu, nicméně sami svědci uvedli, že nebyli opilí a události si vybavují jasně. Svědci se ale rozcházejí ve výpovědích i ohledně událostí, které měly následovat po dni, kdy se měl skutek odehrát, a to stran toho, zda, kdy a z jakých důvodů bylo podáno trestní oznámení. Dle obviněného je otázkou, zda i tyto rozpory lze ospravedlnit údajnou opilostí svědků. Soudy nijak nezdůvodňují, z jakých důvodů části výpovědi svědkyně A. M. věří a naopak v jiných závěrech se od její výpovědi odklání a skutkový děj hodnotí odlišně. Z napadeného rozhodnutí není nijak zřejmé, proč odvolací soud rozpory ve výpovědích svědků nepovažuje za významné, z jakého důvodu je nijak výkladem neřeší (s výjimkou odkazu na alkohol, což však není možné považovat za dostatečné zdůvodnění, které navíc obsah výpovědí svědků zcela popírá). Dle obviněného je rozhodnutí soudů nutno označit za zmatečná, neúplná a neodpovídající obsahu spisu, neboť pro vyslovení viny není dostačující, že svědci se shodnou toliko na nejzákladnějších bodech výpovědí a ve všem ostatním lze shledat zásadní rozpory, a kdy soudy z výpovědí svědků vyzvednou části výpovědí, které ve skutkových závěrech použijí a naopak části výpovědí nikoliv, ačkoliv jsou v přímém rozporu se skutkovými závěry soudů.

Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 3 To 281/2013, a uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 16. 10. 2013. Dne 29. 10. 2013 bylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kde uvedl, že se k podanému dovolání obviněného J. K. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 3 To 281/2013, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným J. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.

Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného směřují právě do oblasti skutkových zjištění a důkazní situace. Obviněný soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpovědi svědků V. K. a E. S., které označuje za vzájemně a v souvislostech rozporné, stejně jako výpověď poškozené A. M., kterou taktéž označil za rozpornou) a vadná skutková zjištění (zejména námitky stran toho, co se událo před incidentem, během tohoto incidentu a následně, kdo a z jakých důvodů podal trestní oznámení; dále námitka stran toho, zda byli svědci opilí, resp. kolik toho vypili a v jakém stavu opilosti se nacházeli), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že skutek nebyl provedenými důkazy prokázán) a nepřímo i vlastní verzi skutkového stavu věci .

Námitky obviněným vznesené jsou tak založeny na podkladě jeho vlastního hodnocení provedených důkazů, zejména výpovědí poškozené a svědků. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný J. K. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Nelze přehlédnout skutečnost, že obviněný většinu uvedených námitek uplatnil již v rámci své dosavadní argumentace včetně podaného řádného opravného prostředku. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Prostějově, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Brně na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Odvolací soud uvedl, že soud I. stupně se i velmi pečlivě zabývá rozpory ve výpovědi slyšených svědků, kdy i logicky odůvodnil, proč tyto rozpory nepovažuje za podstatné a z jakých příčin podle jeho názoru jsou mezi výpověďmi slyšených svědků rozpory. Zde považuje odvolací soud za nutné uvést, že i s tímto hodnocením lze souhlasit, neboť z provedeného dokazování je nepochybné, že všichni zúčastnění předmětného dne byli pod vlivem alkoholu, tedy nejen poškozená a svědkyně K. a svědek S., ale i obžalovaný. Na kvalitu svědeckých výpovědí nepochybně tato skutečnost měla vliv, když nelze pominout skutečnost, že zejména svědkyně M. má nepochybně jisté problémy s požíváním alkoholu, jak vyplynulo z provedeného dokazování (str. 2 napadeného usnesení). Odvolací soud se zabýval i dalšími stěžejními námitkami obviněného stran usvědčujících výpovědí a jejich věrohodnosti, kdy rozebral vztah mezi obviněným a svědkyní V. K., matkou obviněného, i osobnost poškozené A. M., kdy poukázal na jisté problémy s alkoholem. Odvolací soud taktéž dospěl k závěru, že nepovažuje za potřebné dokazování doplňovat o znalecké zkoumání poškozené z hlediska její věrohodnosti, tedy nepovažuje za nutné doplnit dokazování o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie na poškozenou. Stejně tak nepovažuje za potřebné ve věci opětovně vyslýchat poškozenou svědkyni K. a svědka S., neboť tito byli soudem I. stupně osobně velmi podrobně vyslechnuti (str. 4 napadeného usnesení).

V otázce skutkových závěrů je dovolací soud vázán skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů ve věci, zejména pak soudem nalézacím, kdy do těchto lze zasahovat toliko zcela výjimečně, a to pouze za situace naznačené výše, tedy, že to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, který však v projednávané věci dovodit nelze. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozené, se soudy přiklonily k verzi uvedené poškozenou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.

IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného J. K. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a