3 Tdo 1268/2010
Datum rozhodnutí: 05.01.2011
Dotčené předpisy: § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 252 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 1268/2010-33

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 5. ledna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podali obvinění A. H. , a J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 11 To 21/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 120/2008, takto:

Dovolání obviněného A. H. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá.

Dovolání obviněného J. V. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 2 T 120/2008, byl obviněný A. H. společně se spoluobviněnými P. B., J. P., J. P., a J. H., uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), kterého se společně s uvedenými spoluobviněnými dopustil jednáním popsaným pod bodem 1) rozsudku, spočívajícím v tom, že jako zaměstnanci spol. PETROF, spol. s r.o. po předchozí domluvě v úmyslu odcizit hudební nástroje v blíže nezjištěné době v období od 1.1.2006 do 12.1.2007 odcizili ze skladu hotových výrobků a expedice spol. PETROF , spol. s r.o. v H. K., B., 3 ks klavírů modelů P IV provedení 801 v hodnotě nejméně po 378.000,- Kč, a to tak, že A. H. vybral klavíry a předal je, v jednom případě společně s J. P., za účelem odcizení P. B.i, který je jako řidič, ve dvou případech společně s J. P. vyvezl z podniku, v jednom případě rovněž v součinnosti s J. H., a následně je prodali třetím osobám, přičemž o výtěžek z prodeje se rozdělili, čímž způsobili spol. PETROF, spol. s r.o. se sídlem H. K., B., škodu v celkové výši nejméně 1.134.000,- Kč .

Za to byl obviněný A. H. odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let a současně byl nad obviněným vysloven dohled podle § 26a a § 26b tr. zák.

Obviněný J. V. byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od 1.1.2006 do 12.1.2007 ve S. D., okr. H. K. a v P. převzal postupně za částku ve výši 250.000,- Kč od P. B. a J. P. 1 ks klavíru modelu P IV 801 v hodnotě nejméně 378.000,- Kč a 2 ks pianin přesně nezjištěných modelů CP 125 G 1 0801 nebo P 131 El 0801) v hodnotě nejméně 238.000,- Kč a od J. R. ve své prodejně ve Š.. okr. P., převzal za částku 200.000,- Kč 1 ks klavíru model P IV 801 v hodnotě 378.000,- Kč, tj. za hudební nástroje v hodnotě 994.000,- Kč zaplatil v souhrnu toliko částku 450.000.- Kč s vědomím toho, že byly třetími osobami odcizeny ve spol. PETROF, spol. s. r. o. ., a poté je dále prodal resp. se pokusil prodat v ČR, Německu a Itálii dosud neustanoveným osobám (jednání popsané pod bodem 4/ rozsudku).

Za to byl obviněný J. V. odsouzen podle § 251 odst. 2 tr. zák. platného do 30. 8. 2008 k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.

Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněným P. B., J. P., J. Ž., J. P., J. H., a J. R.

Obvinění A. H., J. Ž., J. P. a J. V. podali proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 11 To 21/2010 , a to tak, že odvolání všech obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obviněný A. H. a obviněný J. V. dovolání.

Obviněný A. H. dovolání (č. l. 804 - 809) opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť jednání obviněného, který se doznal k tomu, že skutečně pomohl spoluobviněnému P. B. dovést jeden kus klavíru na nákladovou rampu, posoudily soudy jako úmyslný trestný čin krádeže.

Obviněný namítl, že žádné důkazy nesvědčí tomu, že by se dopustil úmyslného trestného činu krádeže, tedy odcizení tří kusů klavírů, když tato skutečnost nebyla nijak prokázána a soud vycházel toliko z výpovědi spoluobviněného B., který svou trestnou činnost pod tíhou důkazů zjevených mu v přípravném řízení doznal. V této souvislosti obviněný namítl rozpornost výpovědi spoluobviněného P. B., především pak poukázal na to, že soud pominul skutečnost, že obvinění B. a P. se dopustili trestného činu krádeže společně, když hlavním organizátorem a návodcem byl jednoznačně obviněný B., a že neoddiskutovatelným faktem je, že oba měli dostatek času a možností domluvit se na výpovědi, která by dle jejich účasti na trestné činnosti byla v podstatných rysech shodná. Dále namítl nedostatky v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil i odvolací soud v napadeném usnesení, především pak, že se soud nezabýval některými podstatnými otázkami, jako třeba tím, jak mohlo odcizení klavírů souviset s odcizením pian, které byly ve zcela jiné provozovně, než na které pracoval on. Obviněný dále odvolacímu soudu vytkl, že provedl pouze formální hodnocení postupu a odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, když použil jen a pouze neurčité fráze, ze kterých toliko vyplynulo, že postup soudu prvního stupně byl bez vad, a dále, že nevzal v potaz doplnění jeho výpovědi poté, co se měl možnost seznámit s výpovědí spoluobviněného B. a upozornit na nejasnosti a rozpory. Dále podrobně rozebral skutková zjištění učiněná soudy, neboť shledal že tato byla nedostatečná a soud se náležitě nevěnoval otázce skutečných poměrů ve společnosti PETROF spol. s r. o., stejně jako náležitě nerozebral lživou výpověď spoluobviněného B. Vytkl odvolacímu soudu, že se s argumentací obhajoby vypořádal v jednom jediném odstavci a to fakticky v obecné rovině.

Z těchto důvodů navrhl obviněný A. H., aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265m tr. ř. a napadené usnesení změnil tak, že obviněného v plném rozsahu zprošťuje obžaloby.

Obviněný J. V. dovolání (č. l. 820 - 821) opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť ani v přípravném řízení ani v řízení před soudy obou stupňů není žádný důkaz o tom, že by obviněný v daném případě věděl, že piana a klavíry byly odcizeny.

Obviněný uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu o úmyslné formě zavinění, neboť je přesvědčen, že žádný důkaz neprokázal jeho vinu a ani eventuelní úmysl. Namítl, že tento závěr je toliko fikcí, kterou vytvořil již okresní soud v odůvodnění svého rozsudku. Odmítá, že by se dopustil čehokoliv nelegálního, neboť nástroje měl řádně vedeny v účetnictví, což bylo soudy nesprávně vyhodnoceno jako snaha o jejich legalizaci, byly vystaveny v provozovně a na internetových stránkách. Je přesvědčen, že jeho jednání vypovídá o tom, že si nebyl vědom skutečnosti, že hudební nástroje byly kradené. Podotkl, že s firmou PETROF spol. s r. o. spolupracuje již dlouho, ví proto, jak náročná kontrola v objektu je, a proto považoval za zcela vyloučené, aby byly hudební nástroje z provozovny odcizeny. Navíc všechny nástroje byly zakoupeny poškozené, čímž lze snadno vysvětlit jejich nižší cenu, respektive skutečnost, že mu cena, za kterou nástroje zakoupil, nepřišla nijak neobvyklá. Obviněný dále poukázal na to, že nebylo doplněno dokazování podle zrušovacího usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 11 T 161/2009, v tom směru, zda existovaly různé ceníky pro hudební nástroje, neboť vyžádaný znalecký posudek toliko vyčíslil cenu nových nástrojů. Svědci a zaměstnanci firmy PETROF spol. s r. o. potvrdili, že odcizené hudební nástroje neprošly výstupní kontrolou, která by potvrdila jejich poškození. Závěrem podotkl, že se domnívá, že jeho jednání nenaplňuje ani skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle § 252 odst. 1, 2, 3 tr. zák.

Na základě výše uvedeného obviněný J. V. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k zrušil usnesené Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 11 To 21/2010, a taktéž rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 2 T 128/2008, a věc vrátil tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Současně uvedl, že se domáhá doplnění znaleckého posudku a výslechu svědkyně Š., který nebyl proveden.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných A. H. a J. V. do dne rozhodnutí nevyjádřil.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 4. 2010, sp. zn. 11 To 21/2010, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolateli uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými A. H. a J. V. vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Oba obvinění opřeli shodně svá dovolání o dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky obviněného A. H. směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především námitky vůči nevěrohodnosti a rozpornosti výpovědi spoluobviněného P. B., při níž soud vycházel z toho, že vypověděl shodně v přípravném řízení i v hlavním líčení a ve své výpovědi se v podstatných rysech nerozcházel s výpovědí spoluobviněného J. P.; námitka nepravdivosti výpovědi spoluobviněného J. P.) a vadná skutková zjištění (především námitka, že obviněný nemohl dva klavíry na tzv. sáňkách dovézt - jak bylo potvrzeno i svědeckými výpověďmi v průběhu hlavního líčení, neboť samotný zaměstnanec by zvládl přepravu na kratší vzdálenost jen na manipulačním, tzv. Macháčkově vozíku; námitka, že soud své závěry opíral pouze o to, jak by to mělo ve společnosti PETROF fungovat a nikoliv o tom, jak to fungovalo ve skutečnosti), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají; námitka, že spoluobvinění P. B. a J. P. se na svých výpovědích dohodli, a tudíž jsou jejich výpovědi nevěrohodné) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, že hlavním organizátorem a návodcem byl obviněný P. B. a obviněný J. P. vůči němu vystupoval v podřízené roli; námitka obviněného A. H., že neměl dostatečnou znalost problematiky ke spáchání trestné činnosti; námitka, že nemohl manipulovat s klavíry na tzv. sáňkách, jak vypověděl spoluobviněný P. B.). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Taktéž námitky obviněného J. V. směřují převážně do oblasti skutkových zjištění. Vytýká soudům nesprávné hodnocení důkazů (námitka nesprávného posouzení účetních záznamů, resp. nesprávné závěry z nich vyplývající; námitka neprovedení výslechu svědkyně Š.; námitka nedoplnění dokazování zjištění, zda existovaly různé ceníky pro hudební nástroje; námitka nedostatečně provedeného znaleckého posudku znalce Mgr. Čapka z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady hudebních nástrojů) a vadná skutková zjištění (především námitka týkající se převzetí a dopravy klavírů od spoluobviněného P. B. na benzínové pumpě v Praze a nepřevzetí si dokumentace k hudebním nástrojům; námitka, že zakoupil předmětné hudební nástroje poškozené), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitky, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, neboť žádné důkazy neprokazují vinu obviněného) a vlastní verzi skutkového stavu věci (námitka, že si ověřoval přímo u společnosti PETROF, zda byl jeden z klavírů touto společností prodán, resp. že se nedopustil ničeho nelegálního). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění uplatnili, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obvinění namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovali především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkali vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Nejvyšší soud v daných souvislostech ještě poznamenává, že obvinění ve svých dovoláních sice namítají, že skutkový stav, který zjistily soudy obou stupňů, neodpovídá tomu, jak jsou skutky, pro něž byli uznáni vinnými, označeny v trestním zákoně za trestné činy, avšak nevznáší v podstatě žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by existence takového rozporu mezi skutky zjištěnými soudy nižších stupňů a jejich právním posouzením měla vyplývat. Taková námitka pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněný předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněný přímo uvedl, jaké vady rozhodnutí vytýká. Nadto je evidentní, že ačkoli obviněný A. H. v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem prvního (a potažmo i druhého) stupně, žádnou konkrétní hmotně právní námitku neuplatnil a ve skutečnosti uplatnil pouze námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a až následně z jím prosazované změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu kladenému mu za vinu nedopustil.

Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného A. H. jako podané z jiných důvodů, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však podřadit námitku obviněného J. V. o nesprávné právní kvalifikaci skutku podle ustanovení § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., resp. že v daném případě se nejedná o úmyslnou formu zavinění, kdy vyjádřil názor, že tak jak je skutek popsán v napadeném rozsudku, nenaplňuje ani znaky trestného činu podílnictví podle § 252 tr. zák., tj. nedbalostního trestného činu.

Trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, a současně získá-li činem značný prospěch.

Objektem trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 tr. zák. je cizí majetek. Předmětem útoku je cizí věc získaná trestným činem. Není rozhodné, jakým trestným činem byla věc získána. Věc musí být získána trestným činem jiné osoby než podílníka. Při posuzování znaků trestného činu podílnictví se vychází z trestnosti činu hlavního pachatele z hlediska zákona účinného v době rozhodování (srov. R 4/1997).

Převedením na sebe nebo na jiného podílník získává dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k realizaci užitku z věci ať už pro sebe, nebo pro jiného. Věc může být převedena např. darem, koupí, směnou. Převedení se může stát jak bezplatně, tak i za úplatu. Převedením je i další převod, tj. od překupníka na dalšího překupníka. Je nerozhodné, z jakého důvodu podílník převedl na sebe věc získanou trestným činem spáchaným jinou osobou, např. přijal ji na úhradu své pohledávky, kterou měl vůči pachateli původního trestného činu (srov. R 42/1971). Jde o převedení s vědomím nebo se souhlasem osoby, která má takovou věc u sebe . Užíváním se rozumí disponování s věcí za účelem využití její užitné hodnoty. Užíváním je i spotřebování věci.

Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (srov. § 4 tr. zák.). Postačí i úmysl eventuální.

Trestný čin je spáchán úmyslně , jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo,
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

K naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák. je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení získána, je trestným činem. Jde-li o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., nestačí pachatelova vědomost o tom, že se jiná osoba zmocnila cizí věci. Musí vědět a být alespoň srozuměn s tím, že tímto činem mohla být způsobena škoda, kterou lze posoudit jako škodu nikoli nepatrnou (R 7/1995).

Trestného činu podílnictví podle § 252 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede z nedbalosti věc větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou .

Trestný čin je spáchán z nedbalosti , jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo,
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Základní rozdíl mezi trestnými činy podílnictví podle § 251 tr. zák. a podle § 252 tr. zák. je tedy ve formě zavinění. O trestný čin podle § 251 tr. zák. jde v případě úmyslného zavinění a o trestný čin podle § 252 tr. zák. jde v případě nedbalostního zavinění. Tento nedbalostní trestný čin nelze spáchat ukrytím nebo převodem toho, co bylo opatřeno za věc získanou trestným činem.

Skutková zjištění uvedená ve výroku rozsudku nalézacího soudu a blíže pak rozvedená v jeho odůvodnění plně opodstatňují závěr Okresního soudu v Hradci Králové, a následně i Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu odvolacího, že na straně obviněného J. V. šlo o úmyslné zavinění. Vyplývá to ze zjištění, že obviněný převzal postupně za částku ve výši 250.000,- Kč od obviněných P. B. a J. P. tři kusy hudebních nástrojů a od obviněného J.a R. pak jeden kus hudebního nástroje, a to v časovém rozmezí mezi 1. 1. 2006 a 12. 1. 2007, a tyto hudební nástroje následně prodal, resp. pokusil se prodat dalším osobám, s vědomím, že byly třetími osobami odcizeny ve společnosti PETROF, spol. s r. o. Při tomto zjištění je jasné, že obviněný jednal úmyslně a že je vyloučeno uvažovat pouze o jeho nedbalosti. Pokud Okresní soud v Hradci Králové v odůvodnění rozsudku (str. 11) a následně Krajský soud v Hradci Králové v napadeném usnesení (str. 8) připustily vědomost obviněného J. V. (a obviněného J. R.), že obvinění přinejmenším věděli, že svým jednáním můžou ohrozit či porušit zájem chráněný trestním zákonem , pak je třeba dodat, že Krajský soud v Hradci Králové tuto dikci použil v napadeném usnesení v souvislosti s tím, že obvinění pro takový případ s tím byli i srozuměni . Tím Krajský soud v Hradci Králové (a taktéž Okresní soud v Hradci Králové) evidentně vyjádřil úmysl podle § 4 písm. b) tr. zák. Rozhodně tedy nelze akceptovat námitku, že zjištěním Okresního soudu v Hradci Králové odpovídá nedbalostní zavinění obviněného.

Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Odvolací soud se pak s těmito závěry ztotožnil.

IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání A. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl dovolání obviněného J. V.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. ledna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata