3 Tdo 1267/2003
Datum rozhodnutí: 19.11.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1267/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 o dovolání, které podal obviněný F. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 3 To 118/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 191/97, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 6 T 191/97, byl obviněný F. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že v blíže nezjištěné době od 29. 4. do 7. 5. 1993 v O., tehdy jako zaměstnanec firmy A. I. a.s., převzal od J. V., který si u této firmy nechal opravit vlastní automobil zn. Ford Escort a za opravu měl zaplatit celkem cca 76.068,- Kč, částku 50.000,- Kč jako zálohu na uhrazení provedených prací, načež posléze, když po domluvě s jmenovaným, který nebyl schopen kvůli své platební neschopnosti opravu vozidla zaplatit, byl realizován prodej jeho opraveného vozidla za 105.000,- Kč s tím, že z utržené částky se dluh zaplatí, vrátil J. V. po prodeji vozidla pouze 25.000,- Kč, zaplacenou zálohu 50.000,- Kč použil pro vlastní potřebu a způsobil tak jmenovanému škodu v této výši. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit na náhradě způsobené škody poškozenému J. V. částku ve výši 50.000,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 3 To 118/2003, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 4. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obviněný F. L. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, kterým napadl rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 6 T 191/97 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 3 To 118/2003 . Dovolání směřuje proti výroku o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) v tomto rozsahu i proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávnost napadených rozhodnutí o vině trestu a náhradě škody spočívá v neobjektivním hodnocení důkazů provedených v přípravném řízení a zejména pak v řízení před soudy obou stupňů. Obviněný velmi rozsáhle rekapituloval průběh trestního řízení ve své věci, rozebral podrobně výpovědi svědků i výpověď svou a namítl, že ji soudy nedůvodně shledaly nepravdivou a k důkazům svědčícím v jeho prospěch nepřihlížely. Zdůraznil, že závěry o konstantnosti svědecké výpovědi poškozeného J. V. byly nesprávné a toto své tvrzení podložil příklady změn v jeho jednotlivých výpovědích. Podle názoru dovolatele nebyla soudy dostatečně vzata v úvahu ani skutečnost, že důležité doklady byly zlikvidovány ještě před uplynutím lhůty, po kterou podle účetních zásad mají být archivovány. V uvedené souvislosti vyslovil dovolatel přesvědčení, že příjmový doklad na částku 50.000,- Kč by se jinak našel. Dovolatel dále poukázal na nelogičnost skutkových zjištění, podle nichž si měl ponechat peníze od pravidelného hosta servisu, osobně se znajícího s jeho majitelem. Skutečným cílem celého trestního řízení bylo podle dovolatele to, aby byl odsouzen za každou cenu, což podle něj jednoznačně dokládá skutečnost, že svědci svědčící v jeho prospěch byli bez výjimky shledáni nevěrohodnými. Závěrem dovolatel uvedl, že až do doby zahájení trestního stíhání byl bezúhonným občanem, řízení proti němu trvalo neúměrně dlouhou dobu, což nezůstalo bez negativního vlivu ani na jeho psychiku.



Vzhledem ke shora uvedeným důvodům obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud po přezkoumání věci obě napadená rozhodnutí zrušil a Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že v posuzovaném případě je sice dovolání přípustné, ovšem na druhé straně z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Z presentovaného obsahu dovolacích námitek však podle státní zástupkyně vyplývá, že nejsou v souladu s použitým dovolacím důvodem. Argumentace uplatněná v dovolání totiž směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení dovolatel usiluje celou řadou skutkových námitek, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně připomněla, že dovolatel neuplatnil žádné námitky vztahující se k právní kvalifikaci jednání popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a neuplatnil ani jiné hmotně právní námitky. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný F. L. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatel však zvolil opačný postup. Poněvadž však napadl rozhodnutí soudů obou stupňů a správně označil též výrok, proti němuž dovolání směřuje, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že obsah dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona, a že je tedy třeba dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které je obviněným dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávně zjištěném skutkovém stavu věci. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů oběma soudy, které podle něj nevzaly v úvahu některé významné skutkové okolnosti (jež měly vyplývat z provedeného dokazování), a které měly jednoznačně svědčit v jeho prospěch. V podstatě tedy namítal porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle přesvědčení dovolatele měl být totiž objektivně zjištěn takový skutkový stav věci, jenž by právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu zpronevěry vylučoval. Z napadených rozhodnutí je však zřejmé, že soudy obou stupňů po zhodnocení provedených důkazů vycházely z jiných skutkových zjištění (jež jsou v jejich rozhodnutích vyložena a odůvodněna), o která následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel se tedy v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 , III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného F. L. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. listopadu 2003



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler