3 Tdo 1264/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 199 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 1264/2013 -26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání podaném P. T. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 705/2012 ze dne 30. 1. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 97/2011, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 32 T 97/2011 ze dne 9. 11. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

V předmětné věci podal P. T. (stejně jako příslušný státní zástupce) odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 3 To 705/2012 ze dne 30. 1. 2013 tak, že je jako nedůvodná podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v rámci hodnocení ve věci učiněných skutkových zjištění soudy kladly důraz na důkazy svědčící v neprospěch dovolatele, přičemž důkazy opačného charakteru pouze konstatovaly, aniž by k nim zaujaly bližší stanovisko, a tyto skupiny důkazů vzájemně porovnaly a v tomto směru i hodnotily. Dále vznesl výhrady proti hodnocení znaleckého posudku podaného Mgr. Václavem Šnorkem, znalcem z odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie i hodnocení jeho výpovědi učiněné před soudem. To proto, že znalec uvedl, že pozadím posuzovaného trestného jednání dovolatele byl rozvod manželství, dohadování o výchovu dětí a rozdělení majetku s tím, že shledal při zkoumání duševního stavu poškozené pouze některé ze syndromů týrané ženy. Dovolatel má za to, že šlo o běžné konfliktní situace v manželství, a to zejména oboustranné verbální útoky, když i označený znalec konstatoval, že u poškozené zjistil pouze některé symptomy týrané ženy, a to s naléhavým připomenutím velké opatrnosti při hodnocení všech zjištění. Jednání dovolatele tak vzhledem k uvedenému nemělo být soudy posouzeno jako označený přečin, ale pouze jako jednání zakládající příslušný přestupek. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a podle ustanovení § 265 l tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí .

Dovolací soud obdržel dne 1. 11. 2013 přípis příslušného státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ve kterém tento sděluje, že se k takto podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění, případně jejich neúplnost a to s tím, že popsaného jednání se v uvedeném rozsahu nedopustil, když vlastně šlo o běžné manželské hádky a nesrovnalosti vyvolané především v rámci rozvodového řízení. Jeho jednání tak nedosáhlo takové intenzity, aby šlo o trestný čin a mělo být posouzeno jenom jako přestupek. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely (včetně příslušného vysvětlení, proč některé navrhované důkazy neprovedly) a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím poškozené i závěrům označeného znalce, když poukázaly také oprávněně na příslušné svědecké výpovědi doplněné i zprávami o lékařském ošetření poškozené v souvislosti s jednotlivými epizodami soužití popisovaného poškozenou a také doklady o návštěvách policie v bytě a návštěvách krizového centra poškozenou. Námitky dovolatele tak z valné části směřují do ve věci učiněných skutkových zjištění a nejsou tak způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě v tomto směru uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S jistou mírou tolerance potom námitku spočívající v tom, že předmětné jednání dovolatele mělo být posouzeno jenom jako přestupek, lze mít za uplatněnou právně relevantně, současně však za takovou, která je zjevně neopodstatněná. To proto, že jeho jednání co se týče jeho povahy, ale i četností a dobou, po kterou jej páchal, zjevně naplňuje všechny znaky skutkové podstaty označeného přečinu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka