3 Tdo 1259/2006
Datum rozhodnutí: 10.01.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1259/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2007 dovolání obviněného J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, sp. zn. 8 To 203/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 110/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 7 T 110/2005, byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 174 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 1 měsíc. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona za použití § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 rok.



Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 9. 2. 2005 kolem 23.55 hod. v P. během řešení dopravního přestupku se strážníkem Městské policie J. S. tohoto v prohlášení nařkl, že požadoval úplatek konkrétně 500,-Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2006 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 203/2006 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání, ve kterém napadá celý výrok usnesení o zamítnutí odvolání, a to s odkazem na dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovuje názor, že závěr soudu o subjektivní stránce trestného činu není dostatečně podložen skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně neučinil skutkové zjištění v tom směru, že by obviněný snad na poškozeného podal trestní oznámení u některého z orgánů činných v trestním řízení. Za nedostatečný v tomto směru považuje i postup soudu odvolacího. V této souvislosti dovolatel připomíná existující judikaturu.



Dále obviněný ve svém dovolání uvádí, že skutková větu rozsudku je formulována stručně a nejasně, přičemž subjektivní stránka blíže rozvedená v odůvodnění je pojata jen v obecných rysech a závěry obou soudů jsou spíše spekulacemi nežli skutkovými zjištěními. To především dle názoru dovolatele platí o závěrech o srozuměnosti obviněného s dalším trestním stíháním poškozeného i tím, že obviněný údajně věděl o tom, že jím uvedený údaj je objektivně nepravdivý, přičemž právě na těchto závěrech dovodily soudy naplnění skutkové podstaty trestného činu, pokud jde o subjektivní stránku. Dovolatel tvrdí, že trestný čin nespáchal, neboť v konkrétní chvíli, kdy předmětné prohlášení učinil, si v žádném případě nebyl vědom toho, že by snad v důsledku tohoto prohlášení měl být poškozený trestně stíhán, navíc se subjektivně z neobratného vyjádření poškozeného skutečně domníval, že úplatek je po něm požadován. Nepopírá, že na jeho jednání se mohly podepsat okolnosti, za nichž bylo předmětné prohlášení sepisováno, a protože si v následujících dnech úplatkářstvím poškozeného nebyl jist, neučinil o tom ani žádné oznámení u příslušného orgánu.

Podle názoru obviněného tedy v žádném případě nebyly zjištěny takové skutkové okolnosti, které by naznačovaly, že v době sepsání předmětného prohlášení obviněný věděl, že poškozený žádný trestný čin nespáchal, a že byl srozuměn s tím, že uvedení údaje o úplatku do tohoto prohlášení může způsobit trestní stíhání poškozeného. Nadto dovolatel připomíná, že od počátku trestního řízení tvrdí, že způsobem, který předchozí soudy zjistily (pouhé rukou psané vyjádření do formuláře pro pachatele dopravního přestupku), trestný čin křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona spáchati nelze. Znovu připomíná, že nepodal žádné trestní oznámení.

Dovolatel vyslovuje názor, že jestliže skutková podstata dotyčného trestného činu zní kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán.... , pak nestačí jakýkoliv nepravdivý údaj o spáchání trestného činu, ale musí jít o údaj kvalifikovaně předložený orgánům, v jejichž kompetenci je zahájit trestní stíhání toho, proti němuž jednání pachatele směřuje.



V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, neboť skutek, označený v obžalobě, není trestným činem.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné. Připouští sice, že skutková věta je poněkud stručná, nicméně je z ní patrno, že dovolatel poškozeného při vyřizování dopravního přestupku písemně v prohlášení nařkl, že požadoval úplatek. Státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozsudku, v němž jsou uvedeny podrobnosti skutkového charakteru a z něhož je patrno, že obviněný se skutku dopustil v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zákona.

Státní zástupce je dále toho názoru, že slovo nařkl je synonymem pro výraz nepravdivě obvinil , přičemž požadování úplatku veřejným činitelem při vyřizování dopravního přestupku je nepochybně trestným činem, takže lze uzavřít, že skutková věta je i přes svou nepřiměřenou stručnost v souladu s větou právní. Státní zástupce dále připomíná, že trestní řízení se řídí zásadou oficiality, takže žádné trestní oznámení není vyžadováno a k trestnímu stíhání postačí, že se orgán činný v trestním řízení o spáchání trestného činu dověděl; z toho pohledu je irelevantní, že dovolatel již následně žádné trestní oznámení nepodal. Z týchž důvodů tedy k trestnímu stíhání postačí i rukou psané obvinění z trestného činu v rubrice vyjádření v dotyčném tiskopisu. Z předtištěného textu tiskopisu, který je v odůvodnění rozsudku citován, je jednoznačně patrno, že tiskopis bude předložen odboru dopravně správních agend k projednání přestupku. Tento orgán je přitom orgánem státní správy, přičemž ustanovením § 8 odst. 1 poslední věta tr. řádu je státním orgánům uložena povinnost neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Bylo by tedy povinností uvedeného odboru předat věc orgánům činným v trestním řízení.



Státní zástupce tedy dochází k závěru, že dovolatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona po objektivní i subjektivní stránce, námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné a proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je pak dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného, aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo jestliže byl v řízení mu předcházejícím dán některý z dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Z podaného dovolání je zřejmé, že tento dovolací důvod byl uplatněn právě ve vazbě na existenci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



Nejvyšší soud po seznámení se s obsahem dovolání dospěl k závěru, že charakterem použitých námitek byly oba uplatněné dovolací důvody naplněny, neboť dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek opírá především o námitku, že soudy obou stupňů pochybily při právním posouzení žalovaného skutku. Napadá sice samotná skutková zjištění soudu, ale zároveň namítá, že skutek i tak, jak byl zjištěn a v rozhodnutích obou soudů popsán, neumožňoval dospět k tomu právnímu posouzení, ke kterému dospěly soudy prvního i druhého stupně.

Na základě věcného posouzení obsahu podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné.



Za nedůvodné Nejvyšší soud považuje dovolání v té části, v níž dovolatel opakovaně zdůrazňuje, že údaj o požadování úplatku strážníkem Městské policie uvedl pouze do formuláře pro vyřizování dopravního přestupku, nicméně další trestní oznámení, které by bylo adresováno některému orgánu činnému v trestním řízení, již neučinil. K této námitce Nejvyšší soud konstatuje, že v případech trestných činů křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona jde většinou o oznámení učiněná některému orgánu činnému v trestnímu řízení, nicméně tato skutečnost sama o sobě znakem skutkové podstaty není a také tato okolnost nemusí být nutně dána vždy a ve všech případech. Oznámení (i bez ohledu na jeho formu) může být učiněno i zprostředkovaně sdělením jiným orgánům nebo osobám, jestliže tak pachatel jedná se záměrem, aby se touto cestou dostalo do rukou orgánů činných v trestním řízení a stalo se tak podnětem k trestnímu stíhání křivě obviněné osoby. V projednávané věci bylo soudem zcela bezpochyby zjištěno, že se jednalo o oznámení ve vztahu k orgánu státní správy, jehož povinností je oznamovat státnímu zástupci či příslušnému policejnímu orgánu skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu; není tedy pochyb o tom, že sám údaj o požadování úplatku na dotyčném formuláři je relevantním údajem, aniž by bylo nezbytné dále ve věci podávat trestní oznámení.



Za nedůvodnou pak považuje Nejvyšší soud rovněž i tu námitku dovolatele, ve které zdůrazňuje, že závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu nekoresponduje se skutkovými zjištěními soudu. Oproti tomuto názoru dovolatele Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ze skutkových zjištění soudu tak, jak jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku a dále rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, lze dospět k jednoznačnému a nezpochybnitelnému právnímu závěru o naplnění subjektivní stránky jednání obviněného. Soudy vysvětlily a náležitě odůvodnily, z jakých důkazů při posuzování subjektivní stránky jednání obviněného vycházely a z jakých důvodů o ně svá rozhodnutí opřely. Závěry soudů obou stupňů, že obviněný J. P. popsaným jednáním naplnil jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce (§ 4 písm.b/ tr. zákona) zákonné znaky trestného činu křivého obvinění podle § 174 odst. 1 tr. zákona, jsou i podle názoru Nejvyššího soudu správné. Z těchto důvodů pak Nejvyšší soud neshledal rozpor s platnou judikaturou, na kterou dovolatel v podaném dovolání poukazuje.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který byl dovolatelem uplatněn v jeho druhé alternativě je nutno uvést, že by mohl být relevantním pouze v případě, že by v řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) k) tr. řádu. S ohledem na výše uvedené je i tento dovolací důvod zjevně neopodstatněný.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k výše uvedeným závěrům tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než postupovat podle tohoto zákonného ustanovení a podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. ledna 2007

předseda senátu

Mgr. Josef H e n d r y c h