3 Tdo 1254/2003
Datum rozhodnutí: 19.11.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1254/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 o dovolání podaném ing. R. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 To 146/2003 ze dne 6. 5. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 110/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 110/2002 ze dne 12. 2. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. l, 2 trestního zákona pro skutek spočívající v tom, že v přesně určenou dobu a místě převzal od M. S. rezervační poplatek v souvislosti se zamýšlenou koupí bytu v P., S. ulici částku 40.000.-Kč, ačkoliv zprostředkovatelská smlouva mezi Č. n. s., s.r.o. jíž byl jednatelem a Č. s. s., s.r.o. byla ke dni 26. 1. 2000 ukončena a dovolatel byl navíc informován, že předmětný byt je již rezervován jinému zájemci a M. S. tak způsobil škodu ve výši 40.000,-Kč. Uvedeným rozsudkem byl dovolateli uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený na zkušební dobu tří let a byl zavázán k úhradě způsobené škody.

O odvolání podaném dovolatelem rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 6 To 146/2003 ze dne 6. 5. 2003, kterým změnil pouze výrok o trestu tím, že výkon trestu odnětí svobody uložený dovolateli soudem prvního stupně mu podmíněně odložil na kratší zkušební dobu,když jinak ponechal napadený rozsudek beze změny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal ing. R. M. dovolání prostřednictvím svého obhájce, včas i za splnění dalších zákonem vyžadovaných podmínek, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech svého dovolání potom argumentoval obdobně jako v podaném odvolání, zejména s tím, že soudy se nedostatečně zabývaly subjektivní stránkou jeho jednání u všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, kterým jej nakonec shledaly vinným. Dodal, že v okamžiku přebírání rezervačního poplatku od ing. S. nechtěl způsobit nikomu škodu a sebe neprávem obohatit, když takto si počínal v rámci smluvního vztahu mezi ním (Č. n. s. s. r. o.) a ing. S., která však po naplnění smluvních podmínek neuzavřela Smlouvu o smlouvě budoucí, a proto v souladu s rezervačním prohlášením účtoval rezervační poplatek, jako předem sjednanou smluvní pokutu. Uvedl, že po celou dobu plnil své závazky jak vůči Č. s. s., tak vůči ing. S. Má za to, že závěry přijaté oběma soudy, že v době, kdy přebíral poplatek od ing. S. již s Č. s. s. nespolupracoval a předmětný byt byl rezervován jiné osobě a tyto skutečnosti znal, že ani to nesvědčí jeho úmyslnému zavinění tak, jak k němu dospívají soudy. Poukázal dále na to, že pokud byla smlouva označená jako zprostředkovatelská a ke dni 1. 3. 2000 platná a účinná a on byl oprávněn podle ní jednat, nemohla tak vzniknout (i kdyby zamlčel, že není oprávněn jednat) škoda v důsledku jeho jednání, nýbrž v důsledku nesplnění závazku Č. s. s. Na základě uvedeného a soudy konstatovaných skutkových zjištěních nelze dovodit příčinnou souvislost mezi způsobenou škodou a jeho jednáním. Proto také navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k opětovnému projednání odvolání.

K podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem, který Nejvyšší soud obdržel dne 10. 10. 2003. V něm shrnul všechny dovolatelem uplatněné námitky s tím, že ty, které zaměřil na absenci subjektivní stránky trestného činu podvodu odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu vymezenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti poukázal na skutková zjištění vylíčená ve výroku rozsudku nalézacího soudu a obsažená i v důvodech obou rozhodnutí. Dle jeho názoru bylo nepochybně prokázáno, že dovolatel převzal zmíněnou částku v době kdy věděl, že zprostředkovatelská smlouva byla zrušena a věděl také, že předmětný byt je rezervován jiné osobě. Pokud obdržené peníze za této situace nevrátil a ty si ponechal, lze jeho jednání posuzovat jako přímý úmysl a pokud dovozuje, že šlo o uplatnění smluvní pokuty vůči poškozené, jde o námitku primárně skutkovou, neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. Pokud peníze dovolatel převzal fakticky pro sebe ve snaze započíst své nároky vůči Č. s. s. tak jedině ta by byla oprávněna rozhodnout o uplatnění smluvní pokuty vůči poškozené. Věděl, že v kritické době nebyl svým partnerem považován za svého zástupce a takto se nebude cítit být zavázán z jeho úkonů vůči třetím osobám. O těchto skutečnostech /vztazích/ však poškozenou neinformoval. Podané dovolání tak státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněné a jako takové jej navrhl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska předpisů procesních. Východiskem pro do úvahy přicházející existenci označeného dovolacího důvodu jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, případně i další soudy zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva. Dovolatel v předmětné věci namítá absenci subjektivní stránky trestného činu, kterým byl shledán vinným a dovozuje, že mezi jeho jednáním a způsobeným následkem chybí příčinná souvislost. Namítá tak nesprávné hmotně právní posouzení skutkových zjištění soudu prvního stupně, akceptovaných soudem dovolacím. Tyto dovolací námitky lze takto ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodů mít za právně relevantní. Stran úvah o zavinění ve vztahu k námitkám vzneseným dovolatelem je však na místě poukázat na závěry vyjádřené v důvodech obsažených zejména v rozhodnutí odvolacího soudu. Ze skutkových zjištění nepochybně prokázaných v řízení před soudy jednoznačně plyne, že dovolatel věděl o tom, že jeho smluvní partner mu v rámci zprostředkovatelské smlouvy oznámil, že s ním další spolupráci odmítá a dokonce se vyjádřil tak, že ohledně předmětného bytu nelze vést s kýmkoli jednání o jeho rezervaci, neboť ten je již zadán konkrétní osobě. Přesto tyto prokazatelné skutečnosti nerespektoval, a to nikoli pouze ve vztahu ke svému smluvnímu partnerovi, ale zejména i k poškozené, která v dobré víře poskytla dovolateli uvedenou finanční částku. Za těchto okolností pak úvahy dovolatele ohledně vztahů mezi Č. n. s. s. r. o. a Č. s. s. s. r. o. či ohledně dalšího postupu samotné poškozené postrádají významu. Nelze tak mít za relevantní ani výhrady vůči důvodům, uvedeným zejména v rozhodnutí odvolacího soudu, stran zavinění dovolatele, když na tyto důvody, se kterými lze souhlasit, Nejvyšší soud odkazuje. To včetně úvah stran úplného informování poškozené v kritické době a skutečnosti, že uvedenou částku třetí osobě /poškozené/ nevrátil u vědomí toho, že jí nebude poskytnuto adekvátní plnění. Je na místě uzavřít, že za daných okolností dovolatel jednal úmyslně a v tomto směru naplnil zákonem požadovanou subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu dle § 250 trestního zákona.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval: JUDr. Vladimír Jurka