3 Tdo 1242/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoník



3 Tdo 1242/2015 -24
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2015 o dovolání podaném J. G. , roz. Ch., proti usnesení Krajského soudu Praze ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 9 To 261/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 197/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 1 T 197/2014, byla J. G., za současného zrušení výroku o trestu a vině z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 2. 2013, č. j. 2 T 24/2013-40, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2013 podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž jí takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Zároveň jí bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení uhradila způsobenou škodu. Výrokem podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o náhradě škody.

V předmětné věci podala J. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 9 To 261/2015 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala J. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněná J. G. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedla, že jej podává z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve podotkla, že Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, se s odvoláním obviněné v žádném případě nevypořádal a důvody, které byly v odvolání uvedeny, zcela pominul. Již ve svém odvolání jednak popřela, že by byla osobou, která uskutečnila samotný akt prodeje předmětných strojů, přičemž její obhajoba nebyla vyvrácena, a dále pak uvedla, že podpisy na fakturách za prodej stroje Volvo G930 nejsou jejími. Rovněž uvedla, že výpověď svědka Š. je zcela nevěrohodná a tento se snaží zakrýt svoji (vlastní) trestnou činnost, která vedla k praktickému vytunelování společnosti JOLI. Soudy zcela pominuly tok peněz, které za prodej stroje přišly na účet společnosti JOLI. Nadto nebyl proveden žádný důkaz, který by prokázal, že uzavřela kupní smlouvu a současně stroj předala. Dále namítla, že se soudy nezabývaly subjektivní stránkou, a to v uvedeném směru jejím úmyslem. Úmysl obviněné nebyl prokázán, přičemž jej vylučuje i skutečnost, že obviněná jednala o ukončení leasingové smlouvy. Navíc nového jednatele Š. opakovaně upomínala k doplacení závazku z ukončení leasingu. Za zásadní pak považuje skutečnost, že soudy na základě provedeného dokazování, kdy nebylo prokázáno, že se skutku dopustila, nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo . Soudy tedy provedené důkazy vyhodnotily nesprávně, pokud dospěly k závěru, že se obviněná dopustila trestné činnosti. Současně poukázala na ustálenou judikaturu, kdy zůstanou-li po vyčerpání všech dosažitelných důkazů pochybnosti o některé skutkové okolnosti důležité pro zavinění, jmenovitě pro úmysl přivodit následek uvedený v zákoně, je nutné rozhodnout ve prospěch obviněného. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 9 To 261/2015 a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 1 T 197/2014, a to ve všech výrocích a podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám rozsudkem a obviněnou obžaloby sám zprostil, neboť skutek není trestným činem, nebo rozhodl tak, že Okresnímu soudu Praha-východ přikáže, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .

Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 9. 10. 2015 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.

Nejvyšší soud považuje za nezbytné připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněné přitom směřují výhradně do oblasti skutkové a procesní. Obviněná totiž soudům vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů (např. podpisy na fakturách, výpověď svědka Š., případně hodnocení dalších důkazů), dále i neprovedení části důkazů (např. zkoumání toku peněz, které za prodej stroje přišly na účet společnosti JOLI), přitom současně prosazuje vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro ni příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Námitky uplatněné v dovolání jsou přitom takřka totožné jako ty, se kterými obviněná argumentovala již v odvolacím řízení a na které reagoval soud druhého stupně ve svém rozhodnutí.

Nejvyšší soud v tomto připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný. Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán.

Dále lze uvést, že soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům na straně jedné a jakými (právními) úvahami se přitom řídily na straně druhé. Pokud soudy dospěly k závěru, že si obviněná přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobila tímto značnou škodu, jak je podrobně rozvedeno ve výroku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 1 T 197/2014, přičemž tyto závěry jsou dokazovány nejen svědeckými výpověďmi, ale i dalšími skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování, lze konstatovat, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Soudy prvního i druhého stupně jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům a proč je po právní stránce kvalifikace předmětného skutku jako zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku zcela přiléhavá.

Právně relevantně by sice byla uplatněna námitka stran neprokázání subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, ale i v tomto se obviněná opírá o vlastní interpretaci ve věci provedených důkazů. Obviněné přitom nelze přisvědčit, pokud namítá, že se soudy nezabývaly právě subjektivní stránkou předmětné skutkové podstaty. Soud druhého stupně (str. 4 rozhodnutí) s ohledem na provedené dokazování uvedl, že obviněná věděla, že stroj v době, kdy ho již nabízela k prodeji a zejména i v době, kdy byl obchod uzavřen, není ve vlastnictví firmy, ale leasingové společnosti, která o jeho prodeji nebyla informována a neudělila k takovému postupu obviněné souhlas, což je jednání, které po objektivní i subjektivní stránce vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Lze podotknout, ostatně jak uvedl již soud druhého stupně, že pro posouzení věci je nerozhodné, zda obviněná jednala z vlastní vůle či na radu jiné osoby, neboť ona byla jedinou jednatelkou společnosti a je tak sama zodpovědná za úkony vykonané jménem firmy.

Ostatní námitky obviněné jsou rázu obvyklých výhrad procesní strany a nedosahují úrovně, na niž by byl dovolací soud povinen (z důvodu porušení práva obviněné na spravedlivý proces) reagovat. Je tedy namístě poznamenat, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Lze uzavřít, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo.

S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání J. G. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu