3 Tdo 1236/2003
Datum rozhodnutí: 19.11.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1236/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2003 o dovolání podaném V. L., proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 61 To 188/2003 ze dne 15. 5. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 153/2001.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 153/2001 ze dne 14. 2. 2003 byl V. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona, jehož se dopustil jednáním (skutky) přesně popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku, když jako zaměstnanec firmy A. K+K, A., A. se sídlem v P., s pracovní náplní prodej a nákup automobilů s hmotnou odpovědností za svěřený vozový park celkem v jedenácti případech v rámci této činnosti převzal finanční prostředky, které náležely uvedené firmě, ty si však ponechal pro vlastní potřebu a celkem tak této firmě způsobil škodu ve výši nejméně 996.168,- Kč. Za uvedený trestný čin mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, doplněný trestem činnosti spočívajícím v zákazu výkonu zaměstnání a zákazu podnikání v oboru výkup a prodej motorových vozidel a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku dovolatel podal, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 188/2003 ze dne 15. 5. 2003, jímž je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal včas, prostřednictvím svého obhájce za dodržení i dalších zákonem stanovených podmínek V. L. dovolání, když dovolací důvod spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v důvodech svého mimořádného opravného prostředku v podstatě opakoval svou argumentaci, kterou užil v rámci odvolacího řízení. Poukázal především na to, že soudy neprovedly důkaz, který navrhoval v trestním řízení vedeném proti jeho osobě, a to pořízení znaleckého posudku z oboru účetnictví, který by prokázal jeho nevinu a dále výslech dvou svědků ohledně skutků uvedených v rozsudku pod body l a 5. Poukázal i na to, že dle jeho názoru nebylo účetnictví firmy, u které pracoval vedeno řádně a také na to, že ač byl pracovníkem s uzavřenou hmotnou odpovědností, nebyla při jeho odchodu ze zaměstnání provedená hmotná inventura. Uzavřel s tím, že navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení ve spojení s označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušil a dále, pokud to uzná za vhodné, věc přikázal k novému jednání jiného soudu .

K věci se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem, který obdržel Nejvyšší soud dne 30. 9. 2003. V něm uvedl, že z vymezení obsahu dovolání trestním řádem (§ 265f, § 265b) nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání odůvodněn. Z obsahu dovolacích námitek je však zřejmé, že dovolací důvod, na který dovolatel poukazuje, je pouze formálně tvrzen a nikoliv materiálně odůvodněn, když dovolatel se neopírá o konkrétní vady právního posouzení jednotlivých skutků, které soudy kvalifikovaly způsobem popsaným v jejich rozhodnutích. Dovolatelova argumentace tak směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění o jejichž přehodnocení dovolatel usiluje právě námitkami skutkovými, které stojí mimo rámec užitého dovolacího důvodu. Státní zástupce tak navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a učinil tak za užití ustanovení § 265r odst. l písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. l tr. ř. je dán v případech,kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tak vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění na nichž je napadené rozhodnutí vybudováno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání jako mimořádném opravném prostředku hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly řádně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. a nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Nesprávné zjištění skutkové stavu má samozřejmě i vliv na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Protože, jak již řečeno, nelze se v řízení o dovolání domáhat revize zjištěného skutkového stavu, nelze v něm odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. V takových případech zákon umožňuje dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky. Ve věci dovolatele takto jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když ten má za to, že provedené dokazování a závěry z něj plynoucí neumožnily soudům učinit závěry, ke kterým posléze v rámci své rozhodovací činnosti dospěly. V této souvislosti je však na místě připomenout, že soudy prováděly obsáhlé dokazování, vysvětlily z jakých důkazů (zejména vícero svědeckých výpovědí) při svém rozhodování vycházely a odpovídajícím způsobem také vysvětlily, proč neprovedly další důkazy dovolatelem navrhované, když zejména odvolací soud se přiléhavě zabýval i námitkami souvisejícími s otázkami hmotné odpovědnosti dovolatele. Učiněná skutková zjištění tak odpovídají ve svém souhrnu právním závěrům, které soudy také ve svých rozhodnutích vyjádřily. Je na místě tak shrnout, že dovolací důvod je ve skutečnosti dovolatelem spatřován ve vadně /nedostatečně/ zjištěném skutkovém stavu věci, jehož důsledkem mělo být následně vadné hmotně právní posouzení věci. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku se tak dovolatel domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod tvrzený dovolací důvod podřadit nelze (k tomu i rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než z toho, který je vymezen zákonem, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr.ř.).

V Brně dne 19. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka