3 Tdo 1234/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1234/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2003 dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 5 To 101/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 496/2000, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. B. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 3 T 496/2000, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byl podle § 224 odst. 2 tr. zákona za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené V. z. p. ČR, O. p. H. se sídlem P. částku 10.976,- Kč jako náhradu za způsobenou škodu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený M. M., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný M. B. dne 31. 1. 2000 kolem 17.45 hodin na silnici II. třídy mezi obcemi L. V. n. V., okres H., jako řidič referent svěřeného služebního vozidla zn. Škoda Forman svého zaměstnavatele a majitele firmy G. p. s.r.o. L. při jízdě ve směru na obec L. rychlostí kolem 80 85 km/hod. se zapnutými potkávacími světly za snížené viditelnosti šerem a mrholením, na vlhké vozovce nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravní situaci vzniklé míjením protijedoucího kamionu a správně jdoucího chodce M. M., vedoucího jízdní kolo stejným směrem při pravém okraji vozovky, v důsledku čehož pravým bokem svého služebního vozidla zachytil levou nohu chodce, jehož nárazem srazil a způsobil mu těžké zranění v podobě zlomeniny horní části holenní kosti vlevo, zlomeniny hlavičky lýtkové kosti vlevo s citelným omezením v obvyklém způsobu života od 31. 1. 2000 do 18. 4. 2000 s předpokladem vzniku trvalých následků v podobě poúrazové osteoporézy.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 26. 3. 2002 ve veřejném zasedání Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 101/2003 podle § 256 tr. řádu podané odvolání zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně dovolání, ve kterém napadá výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody dle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že skutek uvedený ve výroku odsuzujícího rozsudku byl oběma soudy nesprávně posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona. Toto své tvrzení odůvodňuje tím, že k dopravní nehodě došlo tak, že poškozený v důsledku své podnapilosti nečekaně zavrávoral a dostal se do styku s vozidlem, tedy svým vlastním jednáním vytvořil nečekanou a nepředpokládanou překážku. Dovolatel je toho názoru, že opilý poškozený neměl vést kolo po silnici. Nesouhlasí se závěry soudu druhého stupně, že toliko jednání obviněného bylo příčinou vzniku nehodového děje a že toto jednání bylo v přímé příčinné souvislosti se zraněním poškozeného. Nesouhlasí ani s názorem soudu ohledně použití vyšší trestní sazby ve smyslu ustanovení § 88 tr. zákona z důvodu bezohledného jednání vůči chodci. Nesouhlasí rovněž s kvalifikací svého jednání jako porušení důležité povinnosti, sám své jednání hodnotí pouze jako chybné vyhodnocení dopravní situace, když k nehodě mohla přispět z obecného hlediska nahodilá konfigurace všech účastníků dopravní nehody.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí (zjevně míněno usnesení Krajského soudu v Brně) a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který především poukazuje na to, že dovolání zčásti obsahuje námitky proti skutkovým zjištěním soudu a nenaplňuje tedy použitý dovolací důvod. Jako jedinou námitku hmotně právní povahy, která by mohla zakládat prvý z uplatněných dovolacích důvodů, označuje výhradu dovolatele, že jeho jednání nenaplnilo znak porušení důležité právní povinnosti, od něhož se odvíjí právní kvalifikace užitá soudem prvního stupně. Tuto námitku však považuje za nedůvodnou a ztotožňuje se se závěry soudu. Konstatuje, že dovoláním napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, dále že námitky vznesené dovolatelem jsou zčásti irelevantní a neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů a zčásti zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje z větší části v nesprávném hodnocení provedených důkazů, předkládá jiný popis skutku, než ke kterému dospěly oba soudy a teprve této vlastní verzi skutku připisuje i jiné právní posouzení, resp. zpochybňuje to právní hodnocení, ke kterému dospěly soudy obou stupňů na základě svých skutkových zjištění. Tuto část dovolání tedy nelze považovat za podanou v souladu s použitými dovolacími důvody, ani s žádným z dalších dovolacích důvodů dle § 265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný se v této části dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Za slučitelnou s použitým dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze považovat pouze námitku dovolatele ohledně právního posouzení otázky porušení důležité povinnosti a v návaznosti na to i použité právní kvalifikace. Po věcném přezkoumání této námitky dospěl Nejvyšší soud k názoru o její zjevné neopodstatněnosti. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, této otázce se náležitě věnovaly soudy obou stupňů a učinily v ní právní závěry odpovídající jejich objektivním skutkovým zjištěním. Přijaté závěry o vině obviněného M. B. jsou také dostatečně odůvodněny. Se subjektivním hodnocením této věci obviněným v podaném dovolání se proto Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.

Pokud jde o výslovný odkaz dovolatele na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, pak Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že podle tohoto ustanovení trestního řádu v platném znění lze dovolání podat tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jestliže obviněný prostřednictvím obhájce tento odkaz použil v kontextu, že dle jeho názoru byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, pak lze dovodit, že tento názor by odpovídal dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v platném znění. Tento dovolací důvod však jednak s přihlédnutím k ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu uplatněn nebyl, jednak by ani odůvodnění posuzovaného dovolání nebylo s tímto dovolacím důvodem v souladu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání v této části podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu. Pro tuto část dovolání by tedy v úvahu připadal postup podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání zčásti nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a zčásti je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona tak, že dovolání obviněného M. B. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. listopadu 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h