3 Tdo 1233/2010
Datum rozhodnutí: 18.11.2010
Dotčené předpisy: § 254 tr. ř., § 265 odst. 1 tr. ř.




3 Tdo 1233/2010 -17 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. listopadu 2010 dovolání, které podal obviněný M. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 To 37/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 210/2009, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 3 T 210/2009 , byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ), jehož se měl dopustit tím, že dne 24. 6. 2009 v době mezi 19.00 až 22.15 hod. v K. v zaparkovaném osobním motorovém vozidle tovární zn. AUDI 100, nabídl J. S., zprostředkování koupě drogy zvané pervitin tedy metamfetaminu, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., za částku 1.000,- Kč, a následně koupi telefonicky domluvil s další osobou, poté odjeli do B. na autobusové nádraží, kde obžalovaný předal částku 1.000,- Kč od J. S. další osobě, od níž obdržel psaníčko metamfetaminu o hmotnosti 0,5003 gramu obsahujícího 42,51% metamfetaminu báze, které ihned předal J. S. a ten jej následně vydal Policii ČR . Za to byl podle § 187 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.

Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 3 T 210/2009, podal odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi (č. l. 82 - 84), a to do výroku o trestu. O tomto odvolání rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 To 37/2010, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku ohledně způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněný byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou.

II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 5 To 37/2010, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , kterýžto nijak blíže argumentačně neodůvodnil. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že brojí proti závěru odvolacího soudu, jímž mu byl podmíněný trest odnětí svobody, uložený z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 3 T 210/2009, změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) rozsudek odvolacího soudu zrušil a rozhodl o uložení trestu coby trestu původního, tj. trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, jehož výkon se podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že s ohledem na skutečnost, že odvolání státního zástupce bylo podáno v rozsahu odpovídajícím toliko (a výlučně) do výroku o trestu napadeného rozsudku, je i přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) limitována výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející. K námitce obviněného státní zástupce uvedl, že ve vztahu k výroku o uložení trestu odnětí svobody, který jako jediný obviněný svým mimořádným opravným prostředkem napadl, přichází v úvahu jen dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž dovolacím důvodem tu je jedině uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod však obviněný neuplatnil, a i pokud by tomu tak bylo, námitka jím uplatněná o nepřiměřenosti nepodmíněného trestu, tento dovolací důvod nenaplňuje.

Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, a současně jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§ 265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. M. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky ho svým zaměřením a obsahem nenaplnily. Zjistil, že obviněný odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal. Odvolání podal pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, a to toliko do výroku o trestu.

Jestliže bylo odvolání podáno výlučně proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může odvolatel (obviněný, státní zástupce) napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., je v této části dovolání nepřípustné (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Daná podmínka byla splněna.

Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry uloženého trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod.

IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného v části, v níž obviněný namítá uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, resp. jeho nepřiměřenou přísnost, bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. listopadu 2010

Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata