3 Tdo 1230/2005
Datum rozhodnutí: 05.10.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1230/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2005 o dovolání podaném obviněným J. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 38/2004, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 T 38/2004, jakož i vadná část řízení tomuto rozsudku předcházející, z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené usnesení a zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Strakonicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 T 38/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit třemi dílčími útoky (skutky) popsanými pod body 1)-3) výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin byl podle § 197a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 24. 5. 2005 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu a současně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný následně dovolání, jímž tato rozhodnutí napadl ve všech výrocích. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zrekapituloval průběh řízení u soudu prvního stupně a v tomto rámci uvedl, že v dané věci proběhlo u Okresního soudu ve Strakonicích hlavní líčení dne 21. 1. 2005, které se uskutečnilo v jeho nepřítomnosti. Jelikož se nedostavili všichni předvolaní svědci, bylo hlavní líčení posléze odročeno na 17. 2. 2005. Ačkoliv dovolatel nebyl k odročenému hlavnímu líčení řádně předvolán, soud je přesto konal, a to opět podle § 202 odst. 2 tr. ř. v jeho nepřítomnosti. Dovolatel zároveň připomněl ustanovení § 64 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. ř., podle něhož se obviněnému předvolání k hlavnímu líčení doručuje do vlastních rukou, přičemž doručovanou zásilku nelze uložit. Obhájcem dovolatele bylo sice soudu sděleno, že obviněný (dovolatel) o konání hlavního líčení ví, avšak takové sdělení podle názoru dovolatele nemohlo být dostačující k tomu, aby soud konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, když podmínkou jeho konání mimo jiné je, aby byl obviněný řádně a včas předvolán, tzn. že předvolání mu musí být doručeno alespoň pět pracovních dnů před konáním hlavního líčení. Podle přesvědčení dovolatele pak pouhé oznámení soudu prostřednictvím jiné osoby, že obviněný je o termínu konání hlavního líčení informován, v žádném případě nesplňuje podmínky předpokládané ustanovením § 202 odst. 2 tr. ř. a hlavní líčení v jeho nepřítomnosti proto konáno být nemělo. V uvedeném směru dovolatel poukázal též na rozhodnutí č. 52/1975 SbRt., podle něhož doručení předvolání do vlastních rukou obviněného nemůže být nahrazeno prohlášením jiných osob, že obviněný byl jimi o konání hlavního líčení vyrozuměn. Podle dovolatele lze tudíž dovodit, že se hlavní líčení dne 17. 2. 2005 konalo v jeho nepřítomnosti bez splnění zákonných podmínek a tato vada řízení měla současně za následek, že veškeré důkazy v něm provedené jsou procesně neúčinné a nepoužitelné a je nutno je provést znovu, buď v jeho přítomnosti nebo při řádném splnění podmínek uvedených v § 202 odst. 2 tr. ř.

S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2005, č.j. 4 To 430/2005-182, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 2. 2005, č.j. 3 T 38/2004-154, neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení konaném dne 17. 2. 2005 ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a aby přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř., aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) a konstatoval, že argumentace uplatněná dovolatelem odpovídá použitému dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podobně jako dovolatel se státní zástupce pak zabýval průběhem hlavního líčení v dovolatelově trestní věci. Poukázal na to, že k hlavnímu líčení dne 21. 1. 2005 byl obviněný řádně a včas předvolán, přičemž soudu zaslal přípis, kterým omluvil svou neúčast potvrzením o pracovní neschopnosti, aniž by požádal o odročení hlavního líčení, jež se následně konalo v jeho nepřítomnosti. Státní zástupce poznamenal, že ani obhájce, který se hlavního líčení zúčastnil, nevznesl žádnou námitku proti postupu podle § 202 odst. 2 tr. ř. V hlavním líčení byli vyslechnuti čtyři svědci a z důvodu nedostavení se dalších dvou bylo hlavní líčení odročeno na den 17. 2. 2005. Také v tomto případě bylo hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obviněného, přičemž soud vyslechl zbylé svědky a vyhlásil odsuzující rozsudek. Konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného samosoudkyně odůvodnila poukazem na sdělení obhájce, že obviněného s termínem odročeného hlavního líčení seznámil. Podle státního zástupce ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. mj. požaduje včasné a řádné předvolání obviněného k hlavnímu líčení. Předvolání je přitom včasné jen tehdy, jestliže obviněnému bylo předvolání doručeno se zachováním pětidenní lhůty uvedené v ustanovení § 198 odst. 1 alinea prvá tr. ř. Na druhé straně pojmu řádně předvolán podle státního zástupce neodpovídá, jestliže byl obviněný o konání hlavního líčení vyrozuměn prostřednictvím jiných osob (viz. R 52/1975 SbRt.). Současně je třeba vzít v úvahu i to, že žádost obviněného, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, musí učinit obviněný osobně (tzn. ani prostřednictvím obhájce), neboť jde o úkon, jehož povaha takový postup vylučuje. Státní zástupce dále poukázal na to, že dotazem na trestní kancelář Okresního soudu ve Strakonicích bylo zjištěno, že předvolání k odročenému hlavnímu líčení na den 17. 2. 2005 bylo obviněnému (dovolateli) doručeno prostřednictvím policejního orgánu dne 15. 2. 2005. Ani v tomto případě však podle názoru státního zástupce nebyly splněny podmínky pro konání odročeného hlavního líčení dne 17. 2. 2005 v jeho nepřítomnosti, protože nebyla dodržena zákonem požadovaná pětidenní lhůta k přípravě a obviněný (dovolatel) výslovně nepožádal o její zkrácení (§ 198 odst. 1 tr. ř.), což nelze nahradit ani prohlášením obhájce o včasném vyrozumění obviněného. Své vyjádření státní zástupce shrnul tak, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zákonem, pokud odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, když správně měl rozsudek soudu prvního stupně vzhledem k výše uvedené podstatné vadě řízení zrušit podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Proto navrhl, aby na podkladě relevantně podaného dovolání obviněného dovolací soud v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek a podle § 265k odst. 2 alinea druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby dovolací soud dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by dovolací soud shledal, že je třeba rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyslovil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný J. H. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.), především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jen dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy v rozporu se zákonem bylo hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomností obviněného, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. To znamená, že by vzhledem k nesprávnému postupu soudu byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listina ).

Skutečnosti, o které obviněný J. H. podané dovolání opřel, jsou z hlediska shora uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní.

Jelikož Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Na podkladě tohoto postupu dospěl k následujícím závěrům:

Nejprve je zapotřebí uvést, že přítomnost obviněného v hlavním líčení (s ohledem na jeho postavení v trestním řízení a s tím související uplatnění jeho práv) bude pravidlem a konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti výjimkou z tohoto pravidla. Lze je proto provést jen za dodržení podmínek, které zákon přesně stanoví v § 202 odst. 2 tr. ř. Jednou z těchto zákonem předpokládaných podmínek je, aby obviněný (obžalovaný) byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán. Včasným předvoláním je třeba rozumět, že obviněnému bude poskytnuta lhůta k přípravě na hlavní líčení, jejíž minimální délka (pět pracovních dnů od doručení předvolání) je upravena v ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř. a kterou lze u obviněného zkrátit jen tehdy, pokud se k hlavnímu líčení dostaví a o jeho provedení výslovně požádá. O řádné předvolání půjde v případě, je-li obviněnému doručeno do vlastních rukou (§ 64 odst. 1 písm. a/, odst. 4 písm. a/ tr. ř.). Z toho lze dále dovodit, že nemá-li soud doklad o doručení do vlastních rukou, nepůjde o řádné předvolání ani v případech, má-li soud k dispozici prohlášení jiné osoby (např. obhájce), že obviněného o konání hlavního líčení vyrozuměla (srov. R 52/1975 SbRt.). Pokud jde o posuzování těchto otázek, považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout též rozhodnutí č. 24/2002 SbRt., podle něhož obviněný (obžalovaný) musí být soudem předvolán ke každému, tedy i k odročenému hlavnímu líčení, pokud není přítomen při odročení hlavního líčení, při kterém je stanoven den, kdy bude další hlavní líčení konáno.

Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z procesního postupu samosoudkyně soudu prvního stupně je zřejmé, že se soudy shora uvedenými zásadami ani citovanou judikaturou neřídily. To vyplývá především z odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 2), který opřel svůj právní názor o zákonnosti konání hlavního líčení dne 17. 2. 2005 o zjištění, že soudu prvního stupně byl dne 14. 2. 2005 doručen dopis obhájce, ve kterém obhájce sdělil, že obžalovaný byl seznámen, že hlavní líčení bylo odročeno na 17. 2. 2005, obdržel i kopii protokolu z předchozího hlavního líčení, kde bylo uvedeno datum odročeného líčení s tím, že obžalovaný se omlouvá, že se hlavního líčení nezúčastní, ale bude zastoupen svým obhájcem. Odvolací soud dále poukázal na to, že obviněný ani obhájce nepožádali o odročení hlavního líčení a obhájce nevznesl výhrady proti usnesení soudu, že hlavní líčení bude konáno v nepřítomnosti obviněného. Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v předcházejícím odstavci je tudíž nepochybné, že soudy při posuzování podmínek pro postup podle § 202 odst. 2 tr. ř. vycházely jen z obecných procesních úvah, jimiž v posuzovaném případě nahradily bezchybné splnění náležitostí, jež zákon v ustanovení § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. striktně vyžaduje.

Podle zjištění Nejvyššího soudu (z doručenky založené str. 137 spisu) bylo předvolání k odročenému hlavnímu líčení obviněnému J. H. okresním soudem doručeno prostřednictvím Policie ČR do vlastních rukou dne 15. 2. 2005. Jelikož hlavní líčení mělo být konáno 17. 2. 2005, nemohla uplynout lhůta k přípravě uvedená v ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř., jejíž běh bylo nutno počítat od výše uvedeného doručení, jak na to konečně ve svém vyjádření k dovolání obviněného poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vzhledem k tomu, že hlavní líčení v dané věci bylo konáno již od 21. 1. 2005, kdy lhůta k přípravě byla zachována, zbývalo posoudit, zda i ohledně odročeného hlavního líčení bylo s ohledem na ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř. a § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. zapotřebí obviněnému znovu poskytnout lhůtu k přípravě hlavního líčení (tedy nejméně pět pracovních dnů). Nejvyšší soud dospěl v posuzovaném případě k závěru, že to nezbytné bylo. Předně je nutno vzít zřetel na to, že obviněný (dovolatel) nebyl přítomen hlavnímu líčení konanému dne 21. 1. 2005, ve kterém soud prvního stupně provedl část dokazování a současně při něm stanovil den, kdy bude konáno další hlavní líčení. Hlavní líčení tedy nebylo z formálních důvodů odročeno hned na počátku, ale byly v něm prováděny úkony (dokazování) směřující k meritornímu rozhodnutí věci. S ohledem na význam projednávaných otázek i na práva obviněného (dovolatele) vyplývající z čl. 40 odst. 3 Listiny, by stěží bylo možno dovodit, že obviněný na další lhůtu k přípravě již nemá právo. Rozhodující však je, že v hlavním líčení konaném dne 17. 2. 2005 soud znovu (dalším usnesením) rozhodoval o tom, že hlavní líčení bude podle § 202 odst. 2 tr. ř. provedeno opět v nepřítomnosti obviněného. Předpokladem takového rozhodnutí ovšem bylo splnění všech podmínek, s nimiž zákon takové rozhodnutí spojuje. K tomu však z již zmiňovaných důvodů v daném případě nedošlo.

Odvolací soud konstatované pochybení soudu prvního stupně postupem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 259 odst. 1 tr. ř. nenapravil, když o odvolání obviněného (dovolatele) rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Jeho rozhodnutí, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a část jemu předcházejícího řízení, jsou tak zatíženy dovolatelem vytýkanými vadami.

Poněvadž Nejvyšší soud shledal podané dovolání podle hledisek ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. plně důvodným, postupoval podle § 265k odst. 1 tr. ř. tak, že zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 430/2005, a zrušil též rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 3 T 38/2004, včetně vadné části řízení mu předcházející (tj. části řízení od rozhodnutí o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného dne 17. 2. 2005). Současně podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

Řízení se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud ve Strakonicích bude muset pokračovat v hlavním líčení a procesně neúčinné důkazy zopakovat (popř. podle potřeby též provést důkazy další) a poté znovu ve věci rozhodnout. Ve svém dalším postupu je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem k výkladu relevantních procesních otázek, na které je v příslušných částech odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazováno (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler