3 Tdo 123/2010
Datum rozhodnutí: 10.03.2010
Dotčené předpisy: § 222 odst. 1,3 tr. zák.




3 Tdo 123/2010 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2010 o dovolání podaném V. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 38/2009 ze dne 22. září 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 5/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 61 T 5/2009 ze dne 26. června 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v délce deseti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě.

O odvolání V. M. proti předmětnému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4 To 38/2009 ze dne 22. září 2009 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin mu uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo uloženo protialkoholní léčení ve formě ústavní.

Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal V. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto svém podání uvedl, že mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu promítnutými do skutkové věty napadeného rozhodnutí panuje extrémní nesoulad. Dle dovolatele dokazováním provedeným před soudem první instance bylo prokázáno, že poškozenou sice v bytě pana K. uhodil, avšak pouze jednou, a to ještě otevřenou dlaní, přičemž tímto jednáním rozhodně nemohl poškozené způsobit zranění popsaná ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Dále poukázal na tu skutečnost, že ač se v tzv. skutkové větě rozsudku soudu druhého stupně uvádí, že poté poškozenou odtáhl na gauč v obývacím pokoji a dále se o ni ani o její zdravotní stav nezajímal , z výpovědi svědkyně Z. bylo zjištěno, že ji dovolatel požádal v sobotu 28. 2. 2009 večer o paralen pro poškozenou. Výslechem další svědkyně, kterou však odvolací soud odmítl vyslechnout, mělo být prokázáno, že se poškozená ještě dne 28. 2. 2009 pohybovala v okolí místa bydliště. Dovolatel dále vyjádřil názor, že skutková věta napadeného rozsudku neodpovídá výsledkům provedeného dokazování, neboť jeho jednání vykazuje nanejvýš znaky trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák., když je zřejmé, že jeho jednání nemohlo být způsobilé přivodit těžkou újmu na zdraví, resp. smrt. V návaznosti na uvedené lze dle dovolatele pochybovat i tom, zda v daném případě byly splněny podmínky pro posouzení věci z hlediska § 6 písm. a) tr. zák. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 4 To 38/2009-461 a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, a poté aby přikázal Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, nové projednání a rozhodnutí věci.

Opis dovolání V. M. byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 27. 1. 2010. K dnešnímu dni však dovolací soud vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání neobdržel. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyššímu soudu nepřísluší v rámci dovolacího řízení hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Trestného činu podle odst. 3 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo způsobí činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 § 222 tr. zák. smrt. Jak vyplývá z tzv. skutkové věty rozsudku vrchního soudu dovolatel v přesně nezjištěné době nejméně však ode dne 24. 2. 2009 do 10:00 hod. dne 1. 3. 2009 v bytě, na ulici N. O.,bezdůvodně opakovaně v podnapilém stavu surově fyzicky napadal údery dlaní a pěstí, a to do hlavy a dalších částí těla, svoji přítelkyni poškozenou D. O., trvale bytem Z., ulice N. O., kdy tuto nejprve v bytě ve třetím patře uvedeného domu, kde bydlí R. K., udeřil opakovaně dlaní ruky do obličeje a poté v útoku pokračoval ve společně obývaném bytě, kdy poškozenou opětovně bil pěstí do hlavy a dalších částí těla a když poškozená chtěla odejít z bytu, tak jí v odchodu bránil tím způsobem, že ji uchopil za ruku a odhodil ji prudce směrem do své ložnice, přičemž poškozená narazila hlavou na zárubeň dveří a následně vedle stojící lednici, kde posléze upadla na zem, poté poškozenou odtáhl na gauč v obývacím pokoji a dále se o ni, ani její zdravotní stav nezajímal; až dne 1. 3. 2009 v době kolem 10:00 hod. zjistil, že poškozená nedýchá a tudíž nechal přivolat rychlou záchrannou pomoc, přitom s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, zejména intenzitu svého útoku, vedeného zejména vůči hlavě poškozené a četnosti jednotlivých napadení, věděl, že může poškozené způsobit závažné poranění a pro případ, že je způsobí, byl s tímto následkem srozuměn, přičemž svým jednáním způsobil poškozené kapsovité odhmoždění kapsovitých pokrývek lebních, plošné prokrvácení měkkých pokrývek lebních, ložiska prokrvácení měkkých pokrývek lebních, prokrvácení levého spánkového svalu, plošný krevní výron pod tvrdou plenu mozkovou nad horní plochou pravého čelního a temenního laloku, rozsáhlá zhmoždění a prokrvácení kmene mozkového, krvácení do měkkých plen mozkových, těžký otok mozku a kmene mozkového a další podkožní krevní výrony a drobné povrchní oděrky na bradě, hřbetu pravé ruky, dolním rtu, pravé hýždi, kdy bezprostřední příčinou smrti poškozené bylo zhmoždění a otok mozku a kmene mozkového při krevním výronu pod tvrdou plenu mozkovou, kdy i tohoto smrtelného následku si byl obžalovaný s ohledem na shora popsané okolnosti případu vědom a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k němu nedojde .

S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z provedených důkazů při žádném z logicky akceptovatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Dovolatel sice ve svém podání uvedl některé svoje námitky s poukazem na to, že naplňují zmíněné podmínky extrémního nesouladu, avšak dovolací soud namítaný extrémní nesoulad ve věci neshledal. Časové vymezení skutku je v tzv. skutkové větě napadeného rozhodnutí (rozsudku soudu druhého stupně) uvedeno vzhledem k okolnostem případu velmi přesně a srozumitelně, kdy zejména ze svědeckých výpovědí, výpovědi samotného dovolatele a ve věci provedených znaleckých posudků vyplynulo, že poškozená zemřela na následky zranění, která v této době utrpěla a že to byl právě dovolatel a nikdo jiný, kdo jí předmětná zranění způsobil. Námitka dovolatele, že poškozenou udeřil pouze jednou, a to otevřenou dlaní do obličejové části hlavy v bytě svědka K. a následně ještě jednou v jejich společně obývaném bytě, nekoresponduje s ostatními ve věci provedenými důkazy, kdy bylo spolehlivě zjištěno (zejména výslechy svědků a ve věci provedenými znaleckými posudky), že dovolatel poškozenou fyzicky bezdůvodně napadal a zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zcela jednoznačně vyplynulo, že poškozená zemřela na následky zranění, která vznikla aktivním jednáním druhé osoby, a je naprosto vyloučeno, že by komplex poranění, který znalci zjistili, vznikl prostými pády (v opilosti, jak uváděl dovolatel). Právě ze znaleckého posudku vyplynulo, že poškozená byla před smrtí opakovaně fyzicky napadána druhou osobou do všech částí těla, přičemž bezprostřední příčinou smrti bylo zhmoždění a otok mozku a kmene mozkového při krevním výronu pod plenu mozkovou, kdy tato zranění si nemohla poškozená způsobit sama, např. prostými pády, ale lze je vysvětlit opakovanými aktivními útoky. Za výše uvedené situace, kdy v rozhodné době nebyla v bytě (společně obývaném dovolatelem a poškozenou) přítomna žádná další osoba, to mohl být právě jen dovolatel, kdo výše popsaná zranění poškozené způsobil, a neobstojí tak jeho tvrzení spočívající v tom, že si uvedená zranění způsobila sama poškozená pády v opilosti. Takto vedená námitka je námitkou skutkovou, tedy takovou, kterou nelze pod deklarovaným dovolacím důvodem právně relevantně uplatnit a jejímž prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu pouze jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, přičemž z (ve věci provedeného) dokazování vyplývá, že se skutkový děj odehrál tak, jak je popsán v tzv. skutkové větě soudu druhého stupně.

Skutkovou námitkou je i námitka, jejímž prostřednictvím dovolatel (opět s poukazem na zmíněný extrémní nesoulad) namítl, že není pravdou, že by se dále o zdravotní stav poškozené nezajímal, neboť v sobotu večer 28. 2. 2009 (den před smrtí poškozené) pro ni sháněl prášky na bolest hlavy, což vyplynulo i z výpovědi svědkyně Z. Za dané situace, kdy poškozená umírala na následky zranění, které jí dovolatel způsobil svým jednáním, přičemž vzhledem k razanci a délce trvání útoků na fyzickou integritu poškozené a objektu jeho útoků (údery pěstí do hlavy) musel být dovolatel minimálně srozuměn s fatálním následkem svého jednání, jím uváděný postup (kdy ani nebylo zřejmé, jestli dle dovolatele bolela poškozenou po údajném pádu ruka či hlava), nemůže být uvažován za starost o zdravotní stav zjevně vážně zraněné poškozené.

Právně relevantně uplatněnou se jeví i ta námitka, jejímž prostřednictví dovolatel namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno nanejvýš jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 tr. zák. Tohoto odlišného právního posouzení se však dovolatel nedomáhá na základě popisu skutku tak, jak je uveden v tzv. skutkové větě (citovaného) rozhodnutí soudu odvolacího, nýbrž na základě vlastní verze skutkového děje (popsaného výše, kdy podle něj poškozenou pouze dvakrát udeřil otevřenou dlaní do obličejové části hlavy a poškozená si všechna další zranění způsobila sama pády v opilosti). Jedná se tedy též pouze o námitku skutkovou, jejímž prostřednictvím navíc polemizuje se způsobem hodnocení důkazů tak, jak jej provedly soud prvního stupně, potažmo soud odvolací. V návaznosti na výše uvedené vyjádřil dovolatel též pochyby o splnění podmínek pro posouzení věci podle § 6 písm. a) tr. zák. Podle tohoto ustanovení se k okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. I tohoto jiného právního posouzení se však dovolatel domáhá opět na základě jiného skutkového děje, než který byl ve věci zjištěn obecnými soudy (na základě tvrzení, že jeho jednání nebylo způsobilé zapříčinit smrt poškozené). Přitom obecné soudy důvodně dospěly k právnímu závěru, pokud dovodily, že dovolatel jednal v nepřímém úmyslu způsobit poškozené těžkou újmu na zdraví (§ 4 písm. b/ tr. zák.), ve vztahu k smrtelnému následku potom dovodily závěr o nedbalostním jednání dovolatele ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. a ve svém celku tak jednání dovolatele zákonu odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zák.

Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. března 2010

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka