3 Tdo 122/2002
Datum rozhodnutí: 14.05.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 122/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2002 dovolání podané obviněnými: 1/ Ing. T. M. , CSc., 2/ Ing. J. Č., 3/ M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 To 157/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 5/99, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání všech obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 31 T 5/99, byl obviněný Ing. T. M., CSc. uznán vinným jednak pomocí k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. v tehdy platném znění (dále jen tr. zák.), jednak pomocí k pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. c), § 8 odst. 1 a § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněný Ing. J. Č. byl uznán vinným jednak pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., jednak pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 a § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněný M. P. byl uznán vinným návodem k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b), § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a návodem k pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b), § 8 odst. 1 a § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Všem obviněným byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody.

Proti citovanému rozsudku podali odvolání všichni obvinění i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě.

Z podnětu všech podaných odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 To 157/2001 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám uznal obviněného Ing. T. M., CSc. vinným pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. (dále jen tr. zák.) a pomocí k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněného Ing. J. Č. uznal vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněného M. P. uznal vinným návodem k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b), § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a návodem k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b), § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Obviněnému Ing. T. M., CSc. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněným Ing. J. Č. a M. P. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl první jmenovaný zařazen do věznice s dozorem a obviněný M. P. do věznice s ostrahou.

Všichni obvinění podali v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím svých obhájců dovolání směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 8. 1. 2002, sp. zn. 4 To 157/2001. Dovolacím důvodem uplatněným všemi obviněnými byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nesprávné právní posouzení skutku. Z obsahu podaných mimořádných opravných prostředků u všech obviněných vyplývá, že jejich námitky směřují především proti skutkovým zjištěním, k nimž dospěl jak soud I. stupně, i jak byl nově upraven ve výroku rozsudku soudu odvolacího. Obvinění Ing. T. M., CSc. a M. P. prakticky shodně poukázali na skutečnost, že závěr o jejich podílu na žalované trestné činnosti učinily oba soudy prakticky výlučně na základě výpovědi spoluobviněného Ing. J. Č., přičemž pro oba obviněné je tato výpověď zcela nevěrohodná. Obviněný Ing. J. Č. v podaném dovolání odmítl svou účast na protiprávním jednání tak, jak ji popsal Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku. Podle jeho názoru soudy obou stupňů zcela ignorovaly přesné rozlišení individuální odpovědnosti všech obviněných, což ve svém důsledku vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním. Všichni obvinění v závěru svých dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obviněný Ing. T. M., CSc. se domáhal v konečném důsledku zprošťujícího výroku podle § 226 písm. c) tr. ř.

K podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Podle jeho názoru se všechna tři podaná dovolání formálně opírají o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak z odůvodnění jejich podání je zjevně patrno, že akcentují odlišné hodnocení provedených důkazů ve vztahu ke skutkovým závěrům, tudíž napadají správnost skutkových zjištění soudu a domáhají se změny pravomocného rozhodnutí. Podle vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně žádné z dovolání nepřineslo v zásadě nic nového oproti dosud uplatňované obhajobě obviněných, takže jednání u Nejvyššího soudu by mělo být jakýmsi dalším odvolacím řízením. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení považoval za správné a v souladu s provedenými důkazy. Za této situace nelze konstatovat žádný z taxativně stanovených důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. včetně toho, o který se podaná dovolání výslovně opírají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání všech obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud ČR učinil v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadají rozsudek soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet a nelze je proto žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné všemi obviněnými jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.

Z obsahu všech podaných dovolání však vyplývá, že obvinění v nich uplatnili námitky výlučně směřující proti skutkovým závěrům, k nimž v odvolacím řízení dospěl Vrchní soud v Olomouci a jak je popsal ve výroku napadeného rozsudku. V podstatě ve shodě s odvoláními podanými ve věci zpochybnili skutkové zjištění soudu II. stupně ve svém celku s tím, že jejich osobní účast v předmětu trestního stíhání nebyla individualizována. Existenci citovaného dovolacího důvodu tedy obvinění spatřovali v nesprávném zjištění skutku ve vztahu k jednotlivým jednáním každého z nich tak, jak je popsal odvolací soud ve výroku o vině. V důsledku nedostatečného hodnocení podílu obviněných na úkonech, které měly ve svém souhrnu vést k protiprávnímu jednání, mělo dle názoru dovolatelů dojít k nesprávnému právnímu posouzení jejich účasti na žalovaném jednání.

Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl Nejvyšší soud v dané věci přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. V rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost hmotněprávního posouzení.

V posuzované věci na podkladě vyhodnocení provedených důkazů podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci dostatečným způsobem popsal účast jednotlivých obviněných na protiprávním jednání, které bylo předmětem jejich trestního stíhání, a posoudil je v souladu s ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněných byla podána z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dle obsahu uplatněných námitek spatřován ve skutkových vadách. Teprve důsledkem tohoto postupu mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení věci. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení. V tomto směru lze souhlasit s obsahem vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, neboť při užití jiného výkladu citovaných ustanovení trestního řádu by docházelo k dalšímu odvolacímu řízení ve třetí instanci.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. května 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová