3 Tdo 1216/2003
Datum rozhodnutí: 30.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1216/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2003 o dovolání podaném obviněným P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 31 To 489/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 230/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 7. 2002, č. j. 2 T 230/2001-76, v trestní věci obviněných J. N. a P. K., byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. a trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že v L.- K. S. dne 28. 12. 2000 kolem 04.00 hod. na benzínové čerpací stanici CITY OIL byli obvinění motohlídkou Policie ČR Obvodního oddělení L.-R. kontrolováni jako řidiči, a to ad b) výroku rozsudku P. K. osobního mot. vozidla zn. VAZ 2104 červené barvy, kdy kontrolou bylo zjištěno, že převáží nekolkované cigarety v množství 155.200 ks cigaret zn. WEST Full Flavor v celní hodnotě 102.432,- Kč a 15.400 ks cigaret zn. HB Europes Famous v celní hodnotě 10.164,- Kč, kdy k rozvozu došlo po předchozí dohodě a nejméně se třemi dalšími osobami za úplatu a tímto jednáním došlo u cigaret zn. West ke zkrácení cla ve výši 56.338,- Kč, spotřební daně ve výši 122.608,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 61.904,- Kč, a u cigaret zn. HB došlo ke zkrácení cla ve výši 5.591,- Kč, spotřební daně ve výši 12.166,- Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 6.143,- Kč, kdy neoznačením cigaret příslušnými kolky došlo k porušení zákona č. 325/93 Sb. a vyhlášky č. 11/94 Sb. upravující podrobnosti ke značení některých tabákových výrobků, vše ke škodě Ministerstva financí ČR, Generálního ředitelství cel, P. Za tyto trestné činy byl obviněný P. K. podle § 148 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo v rozsudku dále rozhodnuto o ochranném opatření zabrání věci, a to 128.700 ks cigaret zn. WEST FULL Flavor, 59.780 ks cigaret zn. HB EUROPES Famous, 155.200 ks cigaret zn. WEST FULL Flavour a 15.400 ks cigaret zn. HB EUROPES Famous.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 31 To 489/2002, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 3. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku (odvolání) a s ním související výroky z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že skutek, který spočívá v řízení automobilu naplněného neokolkovanými cigaretami, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 tr. zák., neboť podle názoru dovolatele zde nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jeho jednáním, řízením vozidla a zkracování daní a cla. Ze stejných důvodů jednání dovolatele nevykazuje ani zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, odst. 2 tr. zák. Na výše uvedené skutečnosti přitom dovolatel poukázal již v rámci řádného opravného prostředku (odvolání). Dovolatel již zde též zdůraznil, že v rozhodnutí soudů obou stupňů nebylo konkretizováno, které právní předpisy měl svým jednáním porušit, když zákon č. 325/1993 Sb., na který obžaloba, rozsudek soudu prvního stupně a posléze i usnesení odvolacího soudu odkazují, je pouhou novelou, kterou se mění a doplňuje zákon o spotřebních daních, zákon o územních finančních orgánech č. 531/1990 Sb. a zákon č. 35/1993 Sb. Dovolatel vyslovil též pochybnost, zda byla v jeho případě vůbec dána a prokázána subjektivní stránka trestného činu. Podle přesvědčení dovolatele byl tak již v řízení před odvolacím soudem dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže odvolací soud přesto rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, trpí toto rozhodnutí vadami předpokládanými v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Z výše uvedených důvodů je proto v petitu dovolání navrhováno, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a obžalovaného P. K. obžaloby zprostil.

Do dne konání neveřejného zasedání nebylo dovolacímu soudu doručeno písemné vyjádření nejvyšší státní zástupkyně, zda využívá svých práv uvedených v ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř.

Obviněný P. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, tzn. nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

S přihlédnutím ke skutečnostem, jež byly uvedeny shora, je třeba dovodit, že námitky dovolatele směřující vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku a vadám, jež měly spočívat v neuvedení konkrétních ustanovení právního předpisu, jež měl inkriminovaným jednáním porušit, lze z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za právně relevantní.

Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. se dopustí pachatel, který ve větším rozsahu zkrátí mj. daň nebo clo a čin spáchá nejméně se dvěma osobami.

Trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí pachatel, jenž v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely a tento čin spáchá nejméně se dvěma osobami.

Námitkám dovolatele lze v obecné rovině přisvědčit v tom, že skutkové zjištění, podle něhož obviněný převážel ve svém motorovém vozidle neokolkované cigarety, samo o sobě nestačí k závěru o naplnění jednání jako znaku objektivní stránky skutkové podstaty žádného z výše uvedených trestných činů, jestliže pravomocný odsuzující rozsudek neobsahuje též jiné (resp. další) skutkové okolnosti, které pak ve svém souhrnu naplnění zákonných znaků předmětných skutkových podstat vyjadřují. Jednání spočívající pouze v převážení cigaret je z hlediska příčinného významu pro zkrácení daně a cla indiferentní, pokud ovšem převážení neokolkovaných cigaret nebylo dílčí částí machinace, která jako celek měla za následek zkrácení daně a cla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 7 Tdo 1053/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 23 pod T 527, vydaném nakladatelstvím C. H. B. P. v roce 2003).

V posuzovaném případě však soudy obou stupňů opřely své právní závěry o skutková zjištění spočívající především v tom, že obviněný P. K. si v blízkosti česko-polské hranice, v časných ranních hodinách (před 04.00 hod.), za součinnosti nejméně tří dalších osob (z nichž některé hovořily polsky) nechal naložit osobní automobil neokolkovanými pašovanými cigaretami (v rozsudku uvedeném množství) a poté za předem dohodnutou odměnu prováděl na území ČR rozvoz inkriminovaného zboží k cíli, který měl být následně specifikován telefonickými pokyny za přítomnosti blíže nezjištěného doprovodného vozidla. Při policejní kontrole u čerpací stanice pohonných hmot byl obviněný (se spoluobviněným J. N.) zadržen a převážené cigarety následně zajištěny. Na základě množství a druhu uvedeného zboží podalo Celní ředitelství v Ú. n. L. na podkladě příslušných výpočtů odborné vyjádření k výši zkráceného cla, spotřební daně i daně z přidané hodnoty, z něhož (jako listinného důkazu) pak soudy vycházely při stanovení rozsahu zkrácení daně a cla.

Skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně, jež byl stručně formulován (popsán) ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje všechny základní skutkové okolnosti, jež ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestných činů zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. a trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a odst. 1 odst. 2 písm. a) tr. zák.

Pokud oba soudy dovodily zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu (§ 4 písm. b/ tr. zák.), nelze ani v tomto směru dovodit, že posouzení této hmotně právní otázky (subjektivní stránky trestného činu) je v rozporu se soudy zjištěným skutkovým stavem věci. Jestliže totiž dovolatel znal shora popsané rozhodné skutkové okolnosti, které se mu nutně musely jevit jako krajně podezřelé, a přesto za úplatu souhlasil s transportem (rozvozem) inkriminovaného zboží, musel být přinejmenším srozuměn, že svým jednáním se společně s ostatními podílí na nelegální machinaci s cigaretami, což zahrnuje i srozumění s tím, že jde o zboží, které není určeno k proclení ani k zaplacení daně (neokolkované cigarety).

Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí vypořádal i s otázkou spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) a správně poukázal na to, že jednání obviněného bylo sice jedním z posledních článků celé řady dílčích jednání dalších osob, avšak všechny tyto jednotlivé činnosti směřovaly k přímému vykonání trestných činů. Odvolací soud zdůraznil, že k naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé podíleli na trestné činnosti stejnou měrou, stačí i částečné přispění, byť v podružné roli, je-li vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních spolupachatelů a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, jež ve svém souhrnu tvoří trestné jednání. K tomu považuje Nejvyšší soud za nezbytné upřesnit, že u spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. zákon vyžaduje společný úmysl spolupachatelů, zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle spočívajícího v porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Činnost spolupachatelů přitom nemusí být rovnocenná, avšak souhrn jednání spolupachatelů musí naplňovat znaky jednání uvedeného ve zvláštní části trestního zákona (srov. např. R 15/1967 Sb. r. tr.). Společný úmysl přitom nelze ztotožňovat s výslovnou dohodnou spolupachatelů (postačí konkludentní dohoda). Podstatné je, aby si spolupachatel byl přinejmenším vědom možnosti, že jednání jeho i dalšího spolupachatele (spolupachatelů) směřuje ke spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn.

Argumenty dovolatele směřující ve shora uvedeném směru vůči nesprávnému právnímu posouzení skutku proto v daném případě postrádají jakékoliv opodstatnění.

Pokud jde o námitku dovolatele, že v rozhodnutí soudů obou stupňů není uvedeno, jaký právní předpis vlastně porušil, když je v nich poukazováno jen na novelu zákona o spotřebních daních, lze této části dovolacích námitek do určité míry přisvědčit.

Zákonným znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle § 148a tr. zák. je (již citované) jednání pachatele, které musí být vykonáno v rozporu s právním předpisem. Porušení této právní normy proto musí být soudem zjištěno a toto zjištění (tj. odkaz na konkrétní právní předpis) je pak zapotřebí v rozhodnutí vyjádřit v popisu skutku. V posuzovaném případě dovolatele P. K. považovaly soudy obou stupňů za jednání v rozporu s právním předpisem jednání porušující zákon č. 325/1993 Sb. (jímž byl novelizován zákon o spotřebních daních č. 587/1992 Sb. a další zákony) a vyhlášku Ministerstva financí č. 11/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví podrobnosti ke značení některých tabákových výrobků. Podle zákona č. 325/1993 Sb., v Části třetí (značení některých tabákových výrobků) bylo v § 40a odst. 1 zákona uvedeno, že cigarety v tuzemsku vyrobené nebo do tuzemska dovezené musí být označeny tabákovou nálepkou. Přes uvedenou skutečnost nelze mít za to, že soudy v rozhodnutí uvedly správný právní předpis, k jehož porušení se mělo inkriminované jednání vztahovat. Tímto právním předpisem nebyla totiž shora uvedená novela zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, nýbrž tento zákon sám, a to ve znění účinném v době spáchání činu. Jednání dovolatele by pak odpovídalo zejména porušení ustanovení § 40c cit. zákona.

Odstranění konstatované vady by však podle Nejvyššího soudu nemělo žádný vliv na právní kvalifikaci skutku a v té souvislosti ani na postavení obviněného.

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. S ohledem na všechny shora konstatované důvody proto Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. K. odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 30. října 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler