3 Tdo 1208/2015
Datum rozhodnutí: 04.11.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



3 Tdo 1208/2015-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2015 o dovolání, které podal obviněný L. CH., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 7 To 74/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 123/2014, takto :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného L. Ch. odmítá .
Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 2 T 123/2014, byl obviněný L. Ch. uznán vinným spácháním přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku společně s obviněným M. S., a to jednáním spočívajícím v tom, že: v době od 22. 8. 2014 20.00 hod. do 23. 8. 2014 9.00 hod. v P., V., společně odcizili ze zde zaparkovaného vozidla Ford Mondeo,z nosiče jízdních kol umístěném na tažném zařízení vozidla, dvě jízdní kola, a to jedno pánské kolo zn. Wheeler Pro 680 v ceně 4.500,- Kč a jedno dámské kolo zn. Merida Juliet v ceně 10.000,- Kč, a současně jedno rameno nosiče v ceně 2.000,- Kč, tím způsobem, že společně přijeli na místo krádeže vozidlem taxi, M. S. přelezl plot za nímž bylo předmětné vozidlo zaparkováno, jízdní kola odmontoval z nosiče, kolo zn. Wheeler Pro podal přes plot obv. Ch., který na něm odjel, a pak sám si přehodil přes plot kolo zn. Merida Juliet a na něm odjel, oba se pak setkali v ulici P. v P. a kola prodali neznámým osobám, čímž způsobili škodu poškozenému P. T., ve výši 6.500,- Kč na odcizeném kole zn. Wheeler a rameni nosiče jízdních kol a poškozené P. Š., ve výši 10.000,- Kč na odcizeném jízdním kole zn. Merida, přičemž tohoto jednání se dopustili přesto, že M. S. byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 16 T 6/2010, ze dne 8. 9. 2010, který nabyl právní moci dne 9. 9. 2010, za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců a z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn dne 27. 9. 2012 a L. Ch. byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 41 T 35/2010, ze dne 11. 5. 2010, který nabyl právní moci dne 10. 6. 2010, za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a podle § 205 odst. 1 a), b), odst. 2 a § 228 odst. 1 tr. zák. k odnětí svobody ve výměře 2 roků a uložený trest vykonal dne 14. 1. 2012 .

Za to byl obviněný L. Ch. odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému L. Ch. a spoluobviněnému M.S. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému MUDr. P. T. částku ve výši 6.500,- Kč a poškozené P. Š. částku ve výši 10.000,- Kč.

Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. S.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. ledna 2015, sp. zn.2 T 123/2014, podal obviněný L. Ch. odvolání, které směřoval toliko do výroku o trestu.

O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 7 To 74/2015, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

II.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný L. Ch. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 246-249), v rámci něhož uplatil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje zejména v tom, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil polehčující a přitěžující okolnosti. Namítá, že od začátku svou vinu nepopíral a jeho výpověď, zejména v hlavním líčení, tak není ničím jiným než doznáním, a pokud odvolací soud konstatoval, že se k činu nedoznal, je toto zhodnocení nesprávné a soudy měly k této polehčující okolnosti přihlédnout. Obviněný dále namítá, že ještě v průběhu přípravného řízení činil kroky za účelem vypátrání a navrácení odcizených kol, kdy spolupracoval s policejními komisaři, s jejichž vědomím tyto kroky činil. Je přesvědčen, že odvolací soud měl tyto osoby vyslechnout jako svědky a pak teprve zhodnotit, zda byla či nebyla splněna okolnost, že nebyl pasivní, resp. že se snažil odstranit škodlivé následky svého jednání. Stejně tak soud nezohlednil lítost, kterou nad svým jednáním projevil. Uvedené nebylo zřejmě omylem zaprotokolováno v rámci hlavního líčení u soudu prvního stupně a odvolací soud toto následně zcela popřel, přičemž projevená lítost vyplývá přinejmenším ze závěrečné řeči obhájkyně, která tuto skutečnost zrekapitulovala.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti obviněný L. Ch. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 7 To 74/2015, stejně jako jemu přecházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 2 T 123/2014, zrušil a podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265 odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 26. 8. 2015 (č. l. 252). Dne 24. 9. 2015 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 941/2015, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného L. Ch. nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 7 To 74/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. Ch. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Námitky obviněného svým obsahem polemizují zejména se soudy učiněnými skutkovými zjištěními, čímž se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Námitku nezohlednění polehčujících okolností ve formě doznání, snahy o nápravu a lítosti totiž obviněný opírá o nesprávné hodnocení důkazů (zejména výpověď spoluobviněného M. S.; spadá sem i námitka neprovedení některých důkazů, konkr. výslechů osob, se kterými spolupracoval, zejména pana H., v rámci pokusu o vypátrání kol) a z toho vyplývající vadná skutková zjištění (stran polehčujících, případně přitěžujících okolností, zejména pak zjištění, zda činil či nečinil kroky k tomu, aby své jednání napravil, tedy zda se pokusil či nikoli o vypátrání odcizených jízdních kol), kdy současně uplatňuje vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy uvádí, že se jednalo o společný nápad jeho a spoluobviněného M. S., kdy se dne 22. 8. 2014 sešli a ze zaparkovaného vozidla na parkovišti na P. spoluobviněný M. S. sundal dvě kola, na kterých pak oba z místa odjeli a následně je prodali, přičemž se snažil již v průběhu přípravného řízení odcizená jízdní kola najít).

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný L. Ch. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Obviněným uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají právě procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů . Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Námitka obviněného ve svém důsledku směřuje do výroku o soudem mu uloženého trestu, který s ohledem na výše uvedené námitky (nezohlednění polehčujících okolností ve smyslu ustanovení § 41 tr. zákoníku kam podřazuje jím uvedené doznání se ke spáchání trestného činu, snahu o napravení škodlivého následku a projevenou lítost) shledává nepřiměřeně přísným.

Jako obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, že obecně lze pod jiné hmotněprávní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.

Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněný svými námitkami nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, ale porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle § 39 odst. 3 tr. zákoníku, tedy vyhodnocení polehčujících okolností. Z uvedeného vyplývá, že dovolání ve vztahu k uloženému trestu nelze podat z důvodu, že se uložený trest jeví jako nepřiměřeně mírný nebo přísný, jak to obviněný namítá s poukazem na porušení ustanovení § 41 zákoníku. Nad rámec uvedeného lze konstatovat, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byl uznán vinným.

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. listopadu 2015


JUDr. Petr Šabata
předseda senátu