3 Tdo 1207/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 1207/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2005 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Ing. J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 1980, sp. zn. 6 To 230/80, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 69/79, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 1979, sp. zn. 3 T 69/79, byl obviněný JUDr. Ing. J. H. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se měl dopustit skutkem spočívajícím v dílčích útocích popsaných pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku. Za tento trestný čin byl podle § 158 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku, pro jehož výkon jej soud za podmínek § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. v tehdy účinném znění zařadil do I. nápravně výchovné skupiny. Podle § 53 odst. 1, § 54 odst. 3 tr. zák. v tehdy účinném znění byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 20.000,- Kč a pro případ zmaření jeho výkonu náhradní trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo pak rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozeným manželům V. a B. F. částku 24.450,- Kč.

O odvolání podaném obviněným proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, jenž rozsudkem ze dne 27. 5. 1980, sp. zn. 6 To 230/80, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a sám znovu rozhodl tak, že obviněnému podle § 158 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. jej pro výkon tohoto trestu zařadil do I. nápravně výchovné skupiny. Současně bylo vysloveno, že ostatní výroky napadeného rozsudku zůstávají nedotčeny. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 5. 1980 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř. per analogiam).

Proti shora citovaném rozsudku odvolacího soudu (který měl být dovolateli doručen teprve dne 25. 4. 2005) a současně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce následně dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle dovolatele rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především namítl, že se jednání, pro které byl odsouzen, nikdy nedopustil. V uvedené souvislosti poukázal na to, že v inkriminovanou dobu byl sice veřejným činitelem ve smyslu ustanovení § 89 odst. 8 tr. zák. v tehdy účinném znění, avšak v daném případě nepoužíval pravomoc, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění daných úkolů svěřena. Tyto skutečnosti pak v odůvodnění dovolání blíže rozvedl. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, jakož i rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) a uvedl, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, které bylo vydáno a nabylo právní moci před 1. 1. 2002, tj. před účinností novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., a proti kterému tudíž není dovolání přípustné. To podle státního zástupce platí i v případě, že písemné vyhotovení rozsudku soudu druhého stupně bylo z nějakého důvodu obviněnému doručeno až dne 25. 4. 2005. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (tj. rozhodnutí uvedené v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a/ až h/ tr. ř.), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

V prvé řadě je nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Citovaný zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností, a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Na tomto základě je pak nutno dovodit, že dovolání je možno podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu uvedenému v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., jen v případech, kdy rozhodnutí ve druhém stupni bylo učiněno již za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. (k těmto otázkám srov. R 31/2002 Sb. r. tr., popř. též usnesení Ústavního soudu České republiky ze 14. 11. 2002, sp. zn. ÚS 471/02).



V posuzovaném případě však bylo trestní stíhání obviněného JUDr. Ing. J. H. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 27. 5. 1980, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb.

Poněvadž tak v projednávané věci obviněného JUDr. Ing. J. H. nebyly splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř., rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.), že se dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud již nezabýval otázkou, zda dovolání bylo či nebylo podáno včas, neboť její posouzení je s ohledem na zjištěnou nepřípustnost dovolání irelevantní.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).



V Brně dne 21. září 2005

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler