3 Tdo 1206/2013
Datum rozhodnutí: 27.11.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 1206/2013-34

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2013 o dovolání, které podal obviněný E. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 240/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 182/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 1 T 182/2012 , byl obviněný E. V. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že poté co dne 22. 11. 2007 uzavřel s obchodní firmou PSV Invest s. r. o. se sídlem Ž. n., P., Smlouvu o obchodním zastoupení, která byla doplněna Závaznými pravidly pro obchodní zástupce společnosti PSV Invest s. r. o., dle které se stal obchodním zástupcem firmy pověřeným uzavíráním smluv o půjčkách, předáváním vypůjčené hotovosti klientům a vybíráním splátek od klientů, v rozporu s ustanovením smlouvy ve sto osmdesáti devíti případech v období od 19. 4. 2008 do 1. 8. 2010 uzavřel fiktivní smlouvy o půjčkách s neexistujícími osobami znějící na různé částky v rozmezí od 10.000,- Kč do 27.000,- Kč, kdy tyto smlouvy pak ve společnosti PSV Invest s. r. o. vydával za pravé a na jejich základě si při vyúčtování v týdenních zprávách neoprávněně ponechával odpovídající částky peněžní hotovosti, kdy takto neoprávněně získané finanční prostředky použil pro svoji vlastní potřebu, tímto jednáním způsobil společnosti PSV Invest s. r. o. se sídlem P., Ž. n., škodu ve výši 1.017.696,- Kč, přičemž u těchto fiktivních smluv byla do současné doby uhrazena částka ve výši 9.854,- Kč.

Za to byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a současně mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil splácet způsobenou škodu.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená PSV Invest s. r. o. se sídlem Prostějov, Žižkovo náměstí 134/19, IČ 269 42 437, se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání poškozené společnosti PSV Invest s. r. o. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 240/2013 , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody, a za podmínek § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit poškozené společnosti PSV Invest s. r. o., se sídlem Prostějov, Žižkovo náměstí 134/19, IČ 269 42 437, způsobenou škodu ve výši 1.007.842,- Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou společnost se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný E. V. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za zcela správné, když se soud se všemi skutečnostmi vypořádal jak po stránce právní, tako po stránce skutkové. Naproti tomu obviněný poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. III ÚS 2954/11, podle kterého adhezní řízení trestní ve své podstatě nahrazuje občanskoprávní řízení, a proto musí výrok trestního soudu o náhradě škody snést test ústavnosti. V rámci rozhodování o náhradě škody musí tudíž trestní soud vzít v úvahu všechna ustanovení občanskoprávních předpisů o odpovědnosti za škodu, včetně tzv. moderačních ustanovení. Obviněný namítl, že v dané věci poškozený neprokázal vznik škody, když vyčíslil částku, která by společnosti vznikla, kdyby společnost měla zpronevěřené peníze k dispozici a mohla je investovat jinam. Obviněný dále poukázal na nevyjasněnou roli pana M., který se měl dle jeho názoru na škodě podílet. Podle obviněného to byl právě pan M., který zneužil důvěřivosti obviněného a udělal si z něj bílého koně. V celém řízení je tak mnoho nejasností ohledně náhrady škody, a proto se měla uplatnit zásada in dubio pro reo a mělo být rozhodnuto ve prospěch obviněného. Obviněný závěrem uvedl, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, a je tak odpovědný za to, že podepsal předmětné smlouvy a údaje na nich nezkontroloval, ovšem žádnou škodu nezpůsobil. Proto má za to, že škoda nebyla náležitě zjištěna, a soud tak postavil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 240/2013, podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) k dovolání uvedla, že použitou argumentací uplatněnou obviněným se nelze zabývat z formálních důvodů nepřípustnosti dovolání. S odkazem na dostupnou judikaturu týkající se této otázky ve věci, která byla projednána před soudem druhého stupně výlučně na podkladě odvolání poškozené, a tedy vztahující se ke zcela shodným procesním podmínkám jako v projednávané trestní věci, je třeba dovolání odmítnout.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr .ř. vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí, než jsou uvedena v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Obviněný E. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že podané dovolání přípustné není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že za přípustné ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. nelze považovat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže předmětem jeho rozhodování nebyla otázka viny nebo trestu, ale odvolací soud rozhodoval pouze o odvolání poškozeného a na jeho podkladě zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhodl o náhradě škody (§ 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř., § 228 a § 229 tr. ř.). Takový rozsudek odvolacího soudu nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. Proto je dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu nepřípustné a Nejvyšší soud jej odmítne podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012).

Z dovolání obviněného jakož i z trestního spisu k projednávané věci Nejvyšší soud zjistil, že proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 1 T 182/2012, bylo podáno odvolání toliko poškozenou společností PSV Invest s. r. o. Obviněný ani státní zástupce odvolání nepodali. Dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 7 To 240/2013, tak nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 a 2 tr. ř., neboť předmětem rozhodování odvolacího soudu nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud z podnětu odvolání poškozené společnosti přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci již dne 22. 5. 2013.

Protože dovolání obviněného E. V. bylo shledáno jako nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. listopadu 2013

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka

Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký